Paříž je zajímavá i svým podzemím

- Jen málo Pařížanů si uvědomuje, že pod úrovní ulic je nejen spleť obvyklých stok, podzemní dráhy a silničních tunelů, ale také chodeb starých lomů a vodních kanálů.
Do pařížského podzemí umístil Victor Hugo značnou část děje svých Bídníků, starosti s podzemím vedly zřejmě Paříž jako jedinou světovou metropoli k vytvoření dodnes fungující Inspekce lomů a význam této skryté části Paříže potvrzuje i to, že pod úrovní ulic má dvě muzea - Muzeum stok a známé katakomby.

Poprvé se v Paříži začalo těžit někdy kolem roku 1000 v místech, kde je nyní Lucemburská zahrada. Asi o 200 let později podzemní lomy začaly prohlodávat místa za branami středověké Paříže, v jihovýchodní části dnešního města. Dlouhá staletí pak dodávaly vápenec na pařížské stavby a vysloužily podzemí přízvisko Paříž- Gruyere - v narážce na známý sýr.

Koncem 17. století vydal Ludvík XIV. nařízení, že všechny hrázděné domy musí mít sádrovou omítku kvůli požáru. To vedlo k rozsáhlé těžbě v otevřených i podzemních sádrovcových lomech v kopcích Montmartre a Chaumont tentokrát na pravém břehu Seiny.

Paříž má tak postupně 835 "podminovaných" hektarů, a proto Ludvík XVI. v roce 1777 zřídil Generální inspekci lomů, která existuje dodnes. Jejím úkolem bylo nejdříve zmapovat provrtané podzemí a potom zpevňovat ohrožené úseky.

Podzemním lomům v Paříži odzvonilo až v polovině 19. století a tehdy byl také vydán předpis, že základy domů musí sahat až na nejnižší úroveň lomů - například bazilika Sacré-Coeur se opírá o 85 ohromných sloupů procházejících prakticky skrz celý vrch Montmartre.

Většina lomů byla sice zasypána a činnost inspekce omezila dříve běžná neštěstí, ale i tak k nim občas docházelo dál - například velký propad ulice Saint-Lazare v roce 1910. Asi čtvrtina domů je nad bývalými lomy, a tak k menším incidentům, jako jsou propadlé sklepy, dochází celkem pravidelně dodnes a někdy dojde i na větší pohyb. Například před Vánocemi 1995 při ražení tunelu metra propadl chodník v ulici Papillon a ohroženy byly i některé domy. A před 30 lety objevili geologové pod nádražím de l'Est ohromnou výduť, kterou voda vyhlodala v sádrovci.

Dnes se odhaduje, že jen levý břeh Seiny má kolem 300 kilometrů podzemních chodeb, galerií a sálů. Úředně je do nich samozřejmě vstup zakázán, ale přesto jsou cílem mnoha hledačů dobrodružství, z nichž je mnohdy zachraňují hasiči.

Paříž má i své katakomby, která však nepocházejí ze starověku jako v Římě ale z období osvícenců, kdy byly do opuštěného lomu Tombe-Issoire pod dnešním náměstím Denfert-Rochereau navezeny ostatky z hromadných pohřebišť v Paříži. Impuls k tomu dal incident v roce 1780, kdy se společný hrob Saints-Innocents v místech pozdějších tržnic provalil do sklepa domu v ulici de la Lingerie.

Do roku 1814 byly do katakomb dopraveny kosti skoro šesti miliónů lidí. Někde mezi nimi mají být kosti Jeana de la Fontaine, který se nechal pohřbít do společného hrobu, a bezpochyby i Dantona, Robespierra a dalších tvůrců revoluce, protože právě sem byly odváženy oběti revolučních tribunálů.

Katakomby v dvacetimetrové hloubce jsou veřejnosti přístupné již od minulého století a nabízejí poněkud makabrózní podívanou asi 160 tisíc turistům, kteří je každoročně navštěvují a fotografují se před pečlivě vyrovnanými lebkami a deskami s názvy hřbitovů, z nichž pozůstatky pocházejí.

Jistým pařížským unikátem je Muzeum stok, které bylo před deseti lety otevřeno jako hold konstruktérům této části podzemní Paříže. V poněkud zatuchlé atmosféře asi deset metrů pod nábřežím u mostu Alma se návštěvník seznámí z první ruky s pařížskými stokami, s jejich systémem a historií i s nejrůznějšími přístroji na jejich čištění. Na vlastní oči se přesvědčí, že v hlavních tunelech je vedle trubek s pitnou a užitkovou vodou i vládní potrubní pošta a že stoky kopírují systém ulic nad nimi včetně stejných modrozelených tabulek s názvy ulic, které údržbářům pomáhají k orientaci.

Návštěvník se také dozví, že baronem Haussmannem podzemí byl Eugene Belgrand, který ve stejné době jako Haussmann navrhoval bulváry, v zásadě postavil nynější systém odpadních kanálů i zásobování Paříže pitnou vodou. Říká se, že ve stokách žije tolik krys, jako je obyvatel vnitřní Paříže - tedy asi dva milióny. V muzeu stok však narazí jen na jednu - vycpanou za sklem. Počet krys je nejasný, ale jisté je, že město má 2400 kilometrů stok a jen 1400 ulic.

Muzeum stok zní jako nepravděpodobná kuriozita, ale mimo dvou dnů, kdy je zavřené kvůli běžné údržbě stoky a dezinfekci, je v něm poměrně čilý ruch a údajně je navštíví 90 tisíc lidí za rok.

Paříž má ještě mnohem více pozoruhodných podzemních prostor - například zakrytou část říčního kanálu Saint-Martin pod náměstím Bastilly či krypty kostelů (třeba St.Sulpice) nebo z poslední doby moderní prostory - rozsáhlé centrum pod bývalými tržnicemi v oblasti Chatelet, kde se kříží 12 různých tunelů, nebo podzemí nádvoří Louvru odhalující mj. jeho středověké základy.