Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Parádní cyklovýlet po trase bývalé železnice: Úpatím Bavorského lesa

aktualizováno 
Cyklostezka Donau-Ilz-Radweg se vlní malebnou krajinou podhůří Bavorského lesa. Na trase, jejíž kvalita je i na německé poměry mimořádná, budeme mít dvě zajímavosti hodné delší zastávky – klášter v Niederalteichu a skanzen Tittling. V druhé části prověříme bicykly ve stinném údolí tajemné říčky Ilz.

Říčka Wolfsteiner Ohe pod hradem Fürsteneck | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Hraničním hřebenům Šumavy/Bavorského lesa dáváme pro tentokrát vale a míříme do jižního podhůří, kde se ladné křivky lesů a pastvin téměř dotýkají Dunaje. A také do oblasti, kterou strmým, obtížně přístupným údolím prořezává málo známá říčka Ilz sycená šumavskou rašelinnou vodou.

Začátek u starobylého kláštera

Jako startovní místo našeho cyklistického putování volíme proslulé město Pasov (Passau), známé jako Dreiflussstadt, tedy Město tří řek. Soutok Innu, Dunaje a Ilzu vytváří působivé panoráma a město má řadu významných památek, ale jeho prohlídku si necháváme na jindy.

Fotogalerie

Nasedáme i s bicykly do vlaku a přesouváme se do 40 kilometrů vzdáleného Osterhofenu, ležícího nedaleko meandrujícího Dunaje. Prvních deset kilometrů v sedle vede po silnici do Niederalteichu, výchozího bodu cyklostezky Donau-Ilz.

Ještě než se vydáme na vlastní cyklostezku, zastavujeme v areálu místního kláštera. Spravují jej benediktini a nejde o místo ledajaké. Klášter byl totiž založen již v roce 741 (podle některých pramenů 731) bavorským vévodou Odilem a má tedy delší dokumentované dějiny než jakékoli historické sídlo v Čechách.

Když vyjdeme zpět na světlo z interiéru klášterního kostela, který dnes přetéká skvostnou barokní výzdobou, hledíme na sever k modravým hraničním hřebenům Šumavy / Bavorského lesa. Právě po nich běžela před 1300 lety kulturní hranice par excellence. Zatímco zde v Podunají tehdy již bylo poměrně husté osídlení a vznikala důležitá kulturní a mocenská centra jako tento klášter, v Čechách panovalo dokonalé dějinné temno.

Klášterní kostel v Niederalteichu

Klášterní kostel v Niederalteichu

Navzdory výše uvedenému existuje zajímavé spojení niederalteichského kláštera s českými reáliemi, a to prostřednictvím tajemstvím obestřené postavy sv. Vintíře (Günthera).

Svatý Vintíř

Historik a spisovatel František Ekert o Vintířově příchodu do Niederalteichu napsal: Toho času slynul opat benediktinského kláštera v Dolením Altaichu na Dunaji v Bavořích sv. Gothard, jenž tento řeholní ústav znamenitě zvelebil a spolu v klášteřích Hersfeldském v Duryňsku a Tegernseeském v Horních Bavořích přísnou řeholní kázeň zavedl. K tomuto svatému opatu vzal Vintíř útočiště prose, aby ho s Bohem smířil a do řehole přijal. I naklonil se Gothard s radostí ku prosbě jeho. Dříve však, než Vintíř oblečen byl v roucho sv. Benedikta, vydal se na pouť do Říma, aby na hrobech knížat apoštolských vyprosil si přímluvy jejich a požehnání Božího ku stavu, do něhož vstoupiti chtěl. A vrátiv se r. 1006. do Altaichu pověsil svůj meč u oltáře Panny Marie a sv. Mořice v klášterním chrámu, a přijav mnišské roucho složil po roce řeholní sliby v ruce opata Gotharda. Tehdáž bylo mu již asi padesát let.

Ten se zde totiž stal mnichem zřejmě v roce 1006 (viz rámeček), posléze jako poustevník vystřídal několik míst na německé i české straně Šumavy a zemřel na Dobré Vodě.

Bicykly místo vagónů

Česko-německé úvahy necháváme v Niederalteichu a obracíme řidítka na cyklostezku Donau-Ilz-Radweg, která právě tady začíná. Probíhá po tělese zrušené železniční trati a tomu odpovídá i její charakter. Trasa se vlní dlouhými, táhlými oblouky a samozřejmě je prostá jakýchkoli prudších stoupání či klesání. Jde samozřejmě o komunikaci, na kterou auta mají vjezd zakázán.

Prvních deset kilometrů do obce Iggensbach vede po téměř úplné rovině a se západním větrem v zádech to rychle ubíhá. Také ovšem díky perfektnímu asfaltu, který by mohl sloužit jako vzor jak mají cyklostezky vypadat. O dokonalé kvalitě povrchu svědčí i několik inlinistů, které potkáváme, jinak je tu cyklistický provoz sporadický.

Teprve když se blížíme Egingu (25 km), začne se terén trochu vlnit a krajina po naší levé ruce je už docela členitá. Změnu potvrzuje i německá mánie pro pojmenování krajinných celků: opouštíme Sonnenwald, tedy „Slunečný les“ a vjíždíme do Dreiburgenlandu (Kraje tří hradů).

Cyklostezka Donau-Ilz má perfektní povrch a jen mírná stoupání.

Cyklostezka Donau-Ilz má perfektní povrch a jen mírná stoupání.

Donau-Ilz-Radweg. „Památník cyklistům“ u Tittlingu

Donau-Ilz-Radweg. „Památník cyklistům“ u Tittlingu

V Egingu prohlížíme pěkně upravený prostor bývalého nádraží a po mírném sjezdu se zakusujeme do nejdelšího stoupání celé štreky. Asfalt se zvedá sice mírným, ale vytrvalým sklonem a přivádí nás až do městečka Tittling, nejvýše položeného bodu na trase (38 km, 510 m n. m.). V okolí se těží žula, o čemž svědčí unikátní kamenný „pomník“ jízdního kola na odpočívadle na okraji Tittlingu.

Od skanzenu do zapadlého údolí

Tittling je známý především skanzenem, který patří mezi největší v Německu. Museumsdorf Bayerischer Wald, jak se místo nazývá, nabízí k prohlídce přes 150 objektů – vesnická stavení, kaple, mlýny, vesnickou školu apod. Budovy sem byly svezeny z různých částí Bavorského lesa, základ skanzenu pochází z roku 1974.

Museumsdorf Tittling

Museumsdorf Tittling

Muzeum je od městečka vzdálené čtyři kilometry, což na kole překonáváme za pár minut, trávíme tam asi půldruhé hodiny, a protože jsme zhruba v polovině trasy, bereme zavděk i místní restaurací Mühlhiasl.

Odpoledne se vracíme na cyklostezku, která se za Tittlingem mění v šotolinovou cestu, ale stále zůstává na tělese bývalé železnice. Zbylých osm kilometrů do osady Kalteneck vede setrvale s kopce. Krajina je tu již značně zalesněná a protože před sebou tušíme údolí říčky Ilz a chceme si dopřát trochu terénu, rozhodujeme se po chvíli cyklostezku opustit a poněkud dobrodružně kličkujeme po vedlejších silničkách k mlýnu Schrottenbaummühle v údolí Ilzu.

Následuje sedm nádherných kilometrů po lesní cestě podle tmavých, čistých vod Ilzu a posléze podle jeho přítoku Wolfsteiner Ohe. Obě říčky tu pospíchají zařízlými, zalesněnými údolími a dokonalý dojem z panenské krajiny neruší vůbec nic.

Povodí Ilzu má jedny z nejčistších vod v Německu a je to přímo fyzicky cítit. Hlavní tok, stejně jako jeho přítoky, sbírá své vody ve vrcholové části Bavorského lesa v oblasti pohraničních hor Rachel (Roklan) a Lusen (Luzný). Ilz protéká krajinou, kterou dnes nemá co znečišťovat. Průmysl tu nenajdete prakticky žádný a všechny vesnice a městečka mají čistírny odpadních vod. Tmavé až černé zbarvení vody vyneslo Ilzu označení Schwarze Perle des Bayerischen Waldes, tedy Černá perla Bavorského lesa. Souhlasíme a na soutoku Ilzu a Wolfsteiner Ohe chvíli tiše vychutnáváme nedotčenou přírodu, jaké už ve střední Evropě mnoho nezbývá.

Zpátky do města tří řek

Pod hradem Fürsteneck nám nezbývá než údolí opustit a selanka za chvíli končí. Musíme totiž vystoupat prudce vzhůru mezi strmě svažité pastviny a louky a obrátit kola k jihu, zpět do Passau.

Údolí řeky Ilz pod hradem Fürsteneck

Údolí řeky Ilz pod hradem Fürsteneck

To už jedeme podle silničního značení, míjíme vesnici s interesantním názvem Prag (tedy z Prahy do Prahy je to vlastně 200 kilometrů), a protože se chceme vyhnout hlavní silnici, volíme ještě menší zajížďku přes obec Büchlberg. Zbylých přibližně 15 kilometrů do Pasova vede částečně v trase historické Zlaté stezky (Goldener Steig) a většinou s kopce. Úplný závěr naší trasy rámuje báječné panoráma Pasova, vjezd do města probíhá stylově podél posledních stovek metrů říčky Ilz, která se tu zleva vlévá do Dunaje.

Ujeli jsme celkem něco přes 80 kilometrů, vystřídali úrodnou rovinu kolem Dunaje, zvlněnou vrchovinu v podhůří Bavorského lesa, dvě krásná říční údolí a na závěr i pár tvrdších kopců. A cyklostezku Donau-Ilz-Radweg řadíme mezi ty, které by se mohly stát vzorem pro podobné projekty.

Mapa cyklostezky Donau-Ilz-Radweg

Může se hodit

Doprava
Vzdálenost Praha – Pasov (Passau) po silnici činí 230 kilometrů, pojedete přes Strakonice a Strážný / Philippsreut. Regionální vlaky na trase Passau – Osterhofen jezdí každou hodinu, přeprava bicyklů je bez problémů a jízdní řád najdete na www.bahn.de.

Informace
http://www.bayernbike.de: Informace o cyklostezkách v Bavorsku.
http://www.donau-ilz-radweg.de: Základní informace o cyklostezce Donau-Ilz-Radweg včetně mapy
http://www.abtei-niederaltaich.de: Internetové stránky kláštera Niederalteich.
http://www.museumsdorf.com: Webové stránky skanzenu u Tittlingu.
www.germany.travel: Informace o turistických možnostech v Německu.

Donau-Ilz-Radweg
Celková délka cyklostezky (Niederaltteich – Kalteneck) je 46 kilometrů, většina vede po asfaltu, jen závěrečný kus z Tittlingu má šotolinu. Převýšení je mírné, v Niederaltteichu začínáte v úrovni 310 m n. m., nejvyšší bod v Tittlingu leží ve výšce 510 m n. m., celkem nastoupáte (včetně několika mírných dílčích „hupů“) 300 výškových metrů.

Autor: pro iDNES.cz
Témata: Cyklostezka




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.