Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Paracas: za krásami pršícího písku

aktualizováno 
Rezervace Paracas na jihozápadě Peru skrývá nejen unikátní přírodní skvosty, ale i stopy výjimečné historie. Právě zde žili několik staletí před Kristem lidé, jejichž kultura byla neuvěřitelně vyspělá. Příslušníci kultury Paracas uměli vyrábět propracované látky, ale i léčit nádory, infekce a zlomeniny.

Peru, Paracas - Tady bývala skalní brána, takzvaná katedrála. Nalevo na břehu je vidět suť, která zbyla po loňském zemětřesení | foto: David Koubek, ČRo1-Radiožurnál

Přírodní rezervace Paracas se rozkládá na 3 350 km2 asi 20 kilometrů od přístavu Pisco. Ten mimochodem propůjčil jméno i nejznámějšímu peruánskému alkoholickému nápoji, tradiční vinné pálence, kterou zde kdysi začali vyrábět španělští dobyvatelé.

Loni město těžce zasáhlo zemětřesení o síle 7,9 Richtera a přívalová vlna. Jen díky nedaleké rezervaci Paracas sem stále jezdí turisté. První atrakcí jsou chráněné ostrovy Ballestas, jejichž břehy obklopuje početná vzácná fauna. Neméně zajímavý je však i samotný písečný poloostrov.

Pršící písek

Pár desítek rybářských loděk kotví v ospalé zátoce Lagunillas, která se zakusuje mezi poloostrov a pobřeží. Není tu víc než molo a tři restaurace pro turisty. Další tři jsou v troskách po zemětřesení. Všechno je jinak pokryté šedým pískem, žlutým pískem, krémovým pískem anebo červeným pískem. Dál ve vnitrozemí, za plážemi proloženými několik desítek metrů vysokými útesy, najdete zas jen kilometry a kilometry písku, zvednuté kopci do výšky.

Už hejna racků a dalších ptáků v zátoce dávají tušit, že o co méně je života na souši, o to více je ho v moři. Zdejší pobřeží Tichého oceánu mořským životem kypí. Díky unikátním přírodním podmínkám - především Humboldtovu proudu - je tu voda i dál od pobřeží bohatá na plankton. A tím pádem i na další články potravního řetězce. Vědci tu napočítali 250 druhů mořských řas, 19 druhů savců - např. lvouni, lachtani, mořská vydra, delfíni,... - 216 druhů ptáků - např. plameňáci, kondoři, Humboldtovi tučňáci, bahňáci, tereje, kormoráni, pelikáni,... I proto je rezervace zapsaná na seznam UNESCO.

Peru, Paracas

V řeči původních obyvatel Paracas znamená pršící písek. Krajina tady připomíná spíš nějakou vzdálenou opuštěnou planetu. Vzduch je slaný a ze soli - ne z asfaltu - je i silnice, zabarvená do černa gumou sježděnou z pneumatik.

Písek tlumí zvuk, slyšet je jen vítr. Když ale přijdete blíž k jednomu z nejvyhledávanějších útesů, zaútočí na vás kromě větru i burácení moře. U skal lze sem tam spatřit osamoceného kondora, který si poletuje ve větru točícím se u útesu.

Vítr s vodou tu vytvořily zajímavé tvary. Nejznámějším byla právě tady skalní brána nazvaná katedrála. Loni ji ale zničil silnější živel než ten, který ji vytvořil - zemětřesení - a tak už zbyl jen jakýsi sloup trčící z vody. Na jeho patě se vyhřívají ptáci a žijí tu i mořské vydry. Sem tam se nad hladinou vyloupne hlavička lachtana.

A v nízké mělké zátoce na druhém konci "krku" poloostrova jsou pro změnu plameňáci. "Blíž k nim ale nesmíte – pamatujte, že jste v rezervaci!" nabádá pokaždé průvodce Giovanny.

Za zvířaty a především tučňáky Humboldtovými, kteří patří k nejmenším žijícím druhům a hrozí jim vyhynutí, se navíc jezdí lodí k nedalekým ostrovům Ballestas - ale ani na nich se nedá vystoupit. Ještě dál od břehů plují kromě delfínů i velryby.

Kdysi bažina, dnes poušť

"Tihle obyvatelé ostrova jsou 45 milionů let staří," ukazuje průvodce Giovanny na místo na ploché pláži Paracaské zátoky, odkud vítr odvál písek. Je to skála se zkamenělinami. Kdo by řekl, že tady na poušti Paracas byla před 300 miliony let velká bažina.

Písečné duny dál od břehu ale také skrývají bohatý život, který není vidět často na první ani na druhý pohled. Díky blízkosti moře a častým mlhám tu jsou místa zvaná lomas. Rostou v nich ve velkých trsech přízemní tučnolisté rostliny kvetoucí malými fialovými lístky. Mezi nimi se prohánějí ve dne ještěrky a v noci gekoni a sem tam pouštní liška.

Pytláci, konzervárny a rafinerie

Rezervace Paracas kontrastuje se zapáchajícími velkozpracovnami ančoviček dále na sever od stejnojmenného letoviska a velkými rafineriemi na zpracování ropy a zemního plynu, které do místního přístavu v tankerech putují.

Tady v rezervaci je rybolov regulovaný. Rybáři tak z vody tahají především černé škeble. Ty pak v pytlích nakládají do bouráků jak ze starých amerických filmů nebo ze současné Kuby.

Dříve vyráželi pytláci na lov ke břehům poloostrova a lovili i delfíny a želvy. Dnes je to ovšem zakázané a na dodržování zákazu dohlížejí strážci parku. Paradoxní ovšem je, že dodnes patří rezervace do kompetence peruánského ministerstva zemědělství.

Peru, Paracas

Peru, Paracas

Peru, Paracas

Peru, Paracas

Peru, poblíž rezervace Paracas

Peru, poblíž rezervace Paracas

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

ČRo1 - RadiožurnálTuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:10) na Radiožurnálu:

SOBOTA
Největší želví nemocnice na Lampeduse
Kdo je tady herec aneb originální nápady polských poslanců
Francouzské Vánoce podle režisérky Andrey Sedláčkové

NEDĚLE
Tajemství drážďanské vánoční štóly
Přes svíčkovou k předsednictví EU
Povolání: designér čokolády

Audiozáznamy a přepisy všech  reportáží naleznete na www.radiozurnal.cz/zzz

Předincká kultura nádherných textilií

Přírodní klenotnici Paracasu doplňuje i bohatství historické. Je znát, že obživa tady byla vždycky. Přímo v krku poloostrova totiž peruánský archeolog Julio Tello v roce 1925 objevil pozůstatky předincké kultury nazvané Paracas. Na místě nazvaném později nekropole Wari Kayan tu našli asi deset velkých hrobek, v každé z nich asi čtyřicet mumií, všechny zabalené do desítek vrstev pestrobarevných tkaných látek. Ty dnes archeologové považují za jedny z nejhezčích a nepropracovanějších textilních výrobků předkolumbovské éry. I proto si vysloužily místo v bohatém Muzeu zlata v peruánské metropoli Limě.

Kultura Paracas dosáhla svého rozkvětu kolem 5. století před Kristem. Kromě výroby látek i typické keramiky vynikali lidé mluvící pukínsky a uctívající boha moře jménem Kon v umění zavlažování a také v medicíně. Uměli prý léčit zlomeniny, infekce i nádory a prováděli trepanace lebek.
 
Machu Picchu není konkurence, tvrdí místní

Muzeum archeologie tady, na úpatí jednoho z paracaských kopců, je ale zavřené. "Španělská vláda nám darovala 1,5 milionu eur. Muzeum teď čeká na rekonstrukci a modernizaci," říká průvodce Giovanny a tvrdí, že by mělo otevřít do konce května. Teď se ale na něm nepracuje, takže kdo ví.

A možná je to dobře. Turistický ruch přináší obživu místním lidem, postiženým kromě chudoby také zemětřesením. A podle Giovannyho a jeho kolegů z cestovní kanceláře Aprotur se turisté hrnou i díky "konkurenční" peruánské turistické atrakci Machu Picchu, kterou loni vyhlásili jedním z novodobých sedmi divů světa. Turisté tak kromě nejznámější incké citadely navštěvují i další místa, jako je Pisco a Paracas. Ale zdejší příroda by se bez nich nejspíš obešla. Zvlášť proto, že strážců parku je tu stále nedostatek.

Peru, Paracas

Peru, Paracas

Peru, Paracas

Zápisník zahraničních zpravodajů

Autor: ČRo1-Radiožurnál




Nejčtenější

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Další z rubriky

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.