Panamský průplav, druhý největší na světě, přetíná Panamskou šíji z Karibského moře do
| Panamský průplav: - délka: 81,6 kilometru - široka: 150 až 305 metrů - průměrná hloubka: 13 metrů |
Průplavem, který podstatně zkracuje lodní trasy kolem Jižní Ameriky, denně průměrně proplouvá 35 lodí. Provoz je však pomalý a průjezd včetně čekací doby trvá 24 až 30 hodin. K proplutí zdymadly totiž nepoužívají lodě vlastní pohon, nýbrž jsou taženy rychlostí tři kilometry za hodinu obvykle šesti tažnými lokomotivami umístěnými na pevnině.
Navzdory plné funkčnosti Panamský průplav nevyhovuje moderním plavebním nárokům, neboť jej mohou využívat pouze lodě o maximálním výtlaku 65 tisíc tun, nepřesahující délku 300 metrů a šířku 34 metrů. Proto se uvažuje o případném zvětšení plavebních komor, zdvojení stávajícího, či o vybudování průplavu nového. Tato varianta však byla kvůli vysokým nákladům, stavebním problémům a narušení životního prostředí zatím odložena.
USA a Panama podepsaly v roce 1977 washingtonskou smlouvu o trvalé neutralitě a režimu Panamského průplavového pásma. Dohoda, jež vstoupila v platnost v říjnu 1979, stanovila, že po 31. prosinci 1999 průplav i jeho pomocná zařízení připadnou zcela Panamě. Smlouva zahrnuje i omezení vojenských základen Spojených států v oblasti průplavu a stanovuje formální ukončení vojenské přítomnosti USA v Panamě ke konci roku 1999.
Průplav a přilehlé bezcelní pásmo, které od roku 1979 provozuje Panama společně s USA, přináší Panamě každoročně nemalé zisky. Jedním z hlavních ekonomických příjmů panamské ekonomiky jsou poplatky za služby, především skladovací, spojené s užíváním průplavu.
Historie průplavu
Nápad postavit kanál mezi Atlantikem a Pacifikem se zrodil již v 16. století ve Španělsku. Stavba průplavu se stala aktuální po severoamerické expanzi k pacifickému pobřeží, kdy Spojené státy pocítily potřebu zkrátit a zrychlit dopravu z východního pobřeží na západní.
Jedna z nejodvážnějších staveb na světě se od počátku potýkala s problémy.
V roce 1879 se do projektu výstavby vložil francouzský diplomat Ferdinand de Lesseps, jenž se zasloužil o výstavbu Suezského průplavu. Práce na stavbě průplavu
| Jedna z nejodvážnějších staveb na světě se od počátku potýkala s problémy. |
Francouzi po neúspěšných pokusech o dostavbu prodali v roce 1904 rozestavěný průplav Spojeným státům.
Pásmo k vybudování mezioceánského průplavu se v roce 1903 pokusily USA odkoupit od Kolumbie, jejíž byla Panama součástí. Po neúspěšných jednáních proto Spojené státy napomohly k vytvoření samostatné Panamy. Tři dny po vyhlášení její nezávislosti uznaly na začátku listopadu 1903 nový stát a 18. listopadu podepsala Panama s USA tzv. Haynovu a Bunau-Varillovu smlouvu, která poskytla Spojeným státům desetimílové pásmo na stavbu průplavu, a to bez časového omezení.
Smlouva o prodeji vstoupila v platnost 26. února 1904. Formálně převzaly Spojené státy Panamské průplavové pásmo do své správy 4. května 1904.
Stavba začala v témže roce. O dva roky později byla prosazena výstavba přehrad a zdymadel a vytvoření dvou jezer na řece Chagres, jejíchž vod bylo pro tuto cestu využito. Plavba byla zahájena v roce 1914, ale definitivně byl průplav dokončen až 12. června 1920. Při stavbě zemřelo 22 tisíc dělníků.
