Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na konci světa. Tady uvidíte Atlantik a Pacifik bez pohnutí hlavou

aktualizováno 
Jsem jeden z těch spokojenejch parchantů z bohatý země, co nemají hladovějící rodinu ani válku na dvorku, a proto může dělat, co uzná za vhodné a zábavné. Momentálně je to cesta z Mexika na jih Střední a Jižní Amerikou, píše čtenář iDNES.cz Matouš Rucki.

Pohled na Dariénský prales z letadla | foto: Matouš Rucki

Na mé cestě z Mexika do Jižní Ameriky jsem Panamu nemohl minout a neudělal bych to, ani kdybych mohl. Nejjižnější středoamerická republika totiž nabízí dost zajímavostí – supermoderní hlavní město, karibské i tichomořské pobřeží, zelené kopce i neaktivní sopky a samozřejmě taky slavný Panamský průplav,

Dvakrát na nejvyšší horu Panamy

První mojí zastávkou v Panamě bylo městečko Boquete v horách na západě země. Bylo plné turistů ze všech koutů rozvinutého světa a také Američanů a Kanaďanů na penzi, kteří si tu užívají nižší ceny a ideální klima.

Fotogalerie

Díky nadmořské výšce 1 400 metrů bylo v Boquete skutečně příjemně teplo na rozdíl od vlhkého tropického pekla dole na pobřeží. Cizinci se sem však nestahují pouze kvůli teplotám.

Město se nachází v krásném zeleném údolí mezi kopci pod sopkou Barú, nejvyšší horou Panamy. A to byl právě hlavní důvod mé návštěvy. Jednak mám pro tyhle nejvyšší kopce slabost, ale hlavně je vulkán Barú jedním z mála míst na zemi, odkud se dá při pěkném počasí spatřit zároveň Atlantický i Tichý oceán.

První noční pětihodinový výstup s Američanem a Holanďanem, které jsem v Boquete potkal, se sice zdařil, ale díky oblačnosti jsme viděli jenom pěkný východ slunce a žádný oceán.

Západ slunce z vrcholu Barú

Západ slunce z vrcholu Barú

Naštěstí byl můj cestovní plán dostatečně flexibilní, moje chuť vidět z vrcholu dva oceány dostatečně silná a předpověď počasí na další dny dostatečně dobrá, takže jsem si dal jeden den pauzu s výletem k místním vodopádům a vypravil se sem podruhé. Tentokrát jsem vyrazil už odpoledne a přespal v tábořišti kousek pod vrcholem. Američan s Holanďanem už nešli, protože jim stačilo vědomí, že tam vylezli. A já jsem jim to ani neříkal, aby si nemysleli, že jsou všichni Češi magoři.

Není ovšem důležité, kdo tam se mnou vylezl nebo nevylezl, ani kolikrát jsem těch 13,5 km a 1 600 výškových metrů šel, ale že napodruhé už bylo hezky a já z těch 3 400 m n.m. skutečně viděl Pacifik i Atlantik (resp. Karibik). Kvůli výhledu jako tento bych tam vylezl klidně i pětkrát.

Dubaj Ameriky

Město Panama bylo založeno už v roce 1519, ale po 152 letech spokojené existence přijel britský korzár Henry Morgan a udělal z něj kůlničku na dříví, kterou následně zapálil. Místní se rozhodli nechat trosky troskami a postavit nové sídlo na lépe bránitelném poloostrově vzdáleném asi 10 kilometrů. Tak vzniklo a v roce 1673 bylo dokončeno San Felipe dnes nazývané Casco Viejo neboli stará čtvrť. Postupem času se město rozrůstalo a moderní Panama už spojuje Casco Viejo plynulou zástavbou s troskami původní Panamy, které jsou mimochodem turistickou atrakcí.

Casco Viejo naštěstí nikdy nedopadlo jako jeho předchůdce, a tak má krásně zachované koloniální centrum s kostely, náměstími a vším, co k tomu patří. Na druhou stranu to není jenom nablýskaný skanzen, ale stále i část velkoměsta v rozvojové zemi, takže stačí ujít dva nebo tři bloky a z malebného náměstí jste uprostřed chudinského ghetta.

Panorama centra z Casco Viejo

Panorama centra z Casco Viejo

Kostel sv. Františka z Assisi v Casco Viejo

Kostel sv. Františka z Assisi v Casco Viejo

Panama City ušla od návštěvy Henryho Morgana v 17. století dlouhou cestu a z trosek se stala nejmodernějším a nejbohatším městem celého regionu. V posledních desetiletích dostala přezdívku Dubaj Ameriky, protože i tady se koncentruje bohatství a vyrostly tu mrakodrapy jako v Dubaji nebo severoamerických velkoměstech.

Důvodů to má několik. Tím patrně hlavním je geografická poloha v nejužším místě celého kontinentu, neb právě zde byl vybudován pověstný panamský průplav. I předtím tudy vedla vůbec první železnice spojující Pacifik a Atlantik, i když ne moc dlouhá.

Ještě v době kalifornské zlaté horečky v roce 1855 cestovaly tisíce zlatokopů z Evropy do Kalifornie právě tudy, protože to bylo nejrychlejší. Druhým důvodem jsou historicky speciálně blízké vztahy s vládou v Bílém domě. Spojené státy se přímo postaraly o odtržení Panamy od Velké Kolumbie na začátku 20. století a následně tu vybudovaly průplav.

Kontrasty na každém kroku. To je Panama

Kontrasty na každém kroku. To je Panama

Právě velký vliv Washingtonu pomohl z Panamy vytvořit vhodné místo pro investice i pověstné odklánění přebytečných milionů, které by byla věčná škoda danit.

Zkrátka a dobře Panama City je město velkých kontrastů a to i na latinskoamerické poměry. Chudáci bydlí na dohled luxusních bytů a ze střechy koloniálních domů v perfektním stavu jsou vidět supermoderní mrakodrapy ze skla a oceli i polorozpadlé obydlí dolních deseti tisíc. Kontrasty jsou to vskutku zajímavé, takže chvílemi nevíte, jestli jste v New Yorku, Lusace nebo Krumlově.

Průplav

Panamský průplav zkracuje cestu z Evropy do Tichého oceánu o tisíce kilometrů a v současné době přináší do panamského rozpočtu asi miliardu dolarů ročně. Těsně před dokončením je jeho rozšíření, takže v budoucnu by se příjem z tohoto stavitelského mistrovského díla mohl o pár drobných ještě navýšit. Pro zájemce je u zdymadel Miraflores nedaleko centra města skvěle udělané informační centrum s muzeem a také prostor, kde je možné sledovat projíždějící obří trajekty i malé plachetnice.

Portobelo

Do Portobela jsem se dostal spíše náhodou. Z Panamy jsem chtěl pokračovat do Kolumbie pokud možno po zemi nebo vodě a jednou z možností je jet plachetnicí právě z tohoto městečka na karibském pobřeží. Plavba z Portobela do Cartageny v Kolumbii trvá čtyři až pět dní a cestou se navštěvuje krásné souostroví San Blas.

Nevýhodou je cena, která se pohybuje okolo pěti set amerických dolarů, a nelákal mě ani fakt, že je to trasa výhradně pro turisty. Žádný místní za tuhle cenu samozřejmě do Kolumbie nejede. V Panama City jsem se ovšem doslechl, že některé lodě berou cestovatele za pomoc na palubě a tenhle námořní autostop mě zaujal. Nakonec to však dopadlo úplně jinak.

Z návštěvnického centra v Miraflores je možné pozorovat projíždějící lodě z těsné blízkosti

Z návštěvnického centra v Miraflores je možné pozorovat projíždějící lodě z těsné blízkosti

Pohled na portobelskou zátoku

Pohled na portobelskou zátoku

V Portobelu jsem si prohlédl zbytky pevností i místní unikátní sochu černého Krista a hlavně se dozvěděl, že je tu ještě jedna možnost, jak se do Kolumbie dostat. Tím je překročení hranic u osady Puerto Obaldia v severozápadním cípu Panamy. O tomto způsobu jsem původně neuvažoval, protože jsem věděl, že hranice mezi Kolumbií a Panamou byla 10. května letošního roku oficiálně uzavřená kvůli velkému množství Kubánců, kteří se tudy snaží trochu krkolomně dostat do zaslíbených Spojených států amerických.

V Portobelu jsem naštěstí potkal Kanaďana Marca, který zde žije již 15 let, a ten mi prozradil, že turisté jsou přeci jenom do Kolumbie po zemi vpouštěni. Stačilo se tedy do Puerto Obaldia dostat, což není tak jednoduché, jak by se při pohledu na mapu mohlo zdát.

Za džunglí hustou tak, že by se dala krájet

Na hranicích Kolumbie a Panamy je totiž oblast zvaná Darién, což je asi 160 km bažin a deštného pralesa táhnoucích od pobřeží k pobřeží. Silnice skrz něj nevede žádná, nějaké stezky a řeky ano, ale jsou hojně využívány pochybnými existencemi a pašeráky všeho druhu, takže se cesta přes Darién baťůžkářům a výletníkům velmi nedoporučuje.

Naštěstí do Puerto Obaldia létá z hlavního města každý den jedno malé letadlo pro dva piloty a osm pasažérů a já se rozhodl, že se tedy na Darién podívám alespoň z výšky. Dále už bylo možné pokračovat lodí a pěšky až do prvního kolumbijského města Capurganá.

Puerto Obaldia je takový pěkný konec středoamerického světa. Bez aut, bez motorek, jenom s koňmi, rybářskými loďkami a vojáky z místní základny. Ti sice mají čtyřkolky, ale místním je nepůjčí. Díky neexistenci veřejné dopravy jsem tam musel po příletu strávit noc a počkat do druhého dne, až přijede pán z Kolumbie něco nakoupit a vezme mě sebou zpět.

Tichomořská strana Dariénu

Tichomořská strana Dariénu

Hranice mezi Střední a Jižní Amerikou

Hranice mezi Střední a Jižní Amerikou

Během toho jednoho odpoledne a večera se mi podařilo získat v Puerto Obaldia výstupní panamské razítko do pasu, popovídat si s místními a odmítnout jednu nabídku sňatku od místní stokilové krasavice, která byla potěšená, že jsem si u ní v lokále dal rybí oběd i večeři.

Druhý den ráno pán z Kolumbie skutečně přijel a souhlasil, že mě za 10 dolarů odveze asi 10 kilometrů do osady La Miel ležící už přímo na hranicích s Kolumbií. Nejsem žádný odborník přes pláže, ale La Miel byl jeden z nejkrásnějších kousků pobřeží, které jsem v životě viděl. Malinká zátoka s palmami a pár domky s průzračným tyrkysovým mořem mezi kopci porostlými zelenozelenou džunglí.

Odtud už to bylo jenom pár schodů místní stezkou na hřbítek nad pláží, kde byl mezikontinentální hraniční kámen a poslední tři panamští vojáci. Po vstupu do Jižní Ameriky to bylo opět jenom pár schodů dolů na první kolumbijskou pláž v osadě Sapzurro a následně čtyři kilometry po pěšině do Capurganá, kde mi razítkem do pasu potvrdili, že jsem skutečně v Kolumbii.

Autoři:






Nejčtenější

Locarno, výhled na město
Nejdelší tunel světa se otevírá. Sluneční ráj za Alpami máme na dosah

Jižní Evropa je blíže, než si myslíte. Slunný švýcarský kanton Ticino na jižním úpatí Alp natěšeně vyhlíží nedělní start pravidelného provozu v nejdelším...  celý článek

(Ilustrační snímek)
United Airlines chtějí zavést poplatky za použití skříněk nad hlavami

Jeden z největších leteckých dopravců světa čelí ostré kritice poté, co zveřejnil záměr zpoplatnit používání prostoru pro zavazadla nad hlavami cestujících při...  celý článek

(ilustrační snímek)
Nový zákon má podle poslanců KDU-ČSL pomoci chránit turistické značení

Každý, kdo si rád vyjde do přírody v neznámém terénu, to už někdy zažil. Bez kvalitního turistického značení či dobré mapy člověk občas sejde z cesty. Šéf...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.