Pitztalské údolí patří k nejdelším příčným údolím nejen v Tyrolsku, ale v celém Rakousku. Od vyústění do hlavního údolí řeky Inn u města Imst až nahoru na ledovec se táhne dlouhých 40 kilometrů. Už pár kilometrů poté, co do Pitztalu ve směru od Imstu vjedete, budete kolem sebe mít třítisícovky, převýšení je tedy obrovské a scenérie na východní část Alp více než důstojná.
Gletscher, Rifflsee a Hochzeiger
Z lyžařského hlediska najdete v Pitztalu tři sjezdové areály. Nejznámější a nejvýš položené jsou sjezdovky na ledovci (Pitztaler Gletscher) v závěru údolí. Na dohled od ledovce, avšak bez přímého napojení sjezdovek, se rozkládá areál Rifflsee. V severní neboli dolní části údolí pak najdete sjezdovky na Hochzeigeru.
Ledovcový areál má nespornou výhodu v prakticky stoprocentní garanci přírodního sněhu. Málokdo si také nechá ujít pocit stanout na jednom z nejvyšších "lyžobodů" Alp, 3 440 metrů nad mořem není zrovna málo. Jinak jsou ale sjezdovky na ledovci spíše mírné, ba až velmi mírné.
To Rifflsee má pestřejší terény a černá sjezdovka z Grubenkopfu patří svým odvážným vedením po hraně svahu k opravdovým lahůdkám.
Pokud si ale chcete pořádně zalyžovat, vydejte se na Hochzeiger. Je tam nejen největší nabídka nádherně proměnlivých sjezdovek i nejvíc lanovek a vleků. Dá se plnohodnotně dojet až k dolní stanici, čímž získáte i velké převýšení na jeden zátah. O tom se vám na ledovci může leda tak zdát.
Rifflsee
Kaple na Pitztalském ledovci
Lyžařským metrem na Pitztalgletscher
Sjezdovky na Pitztalském ledovci jsou položené v intervalu 2 700 až 3 440 metrů nad hladinou moře, což jim dává nedostižný náskok co do jistoty sněhových podmínek. Kóta 3 440 metrů označuje vrchol Hinterer Brunnenkogel, kam vede gondola. Je to jedno z nejvyšších míst východních Alp, kam se můžete nechat vyvézt s lyžemi na nohou.
Hochzeiger, Panoramabahn
Není to jediný superlativ, neboť přístup na ledovec z údolí zajišťuje tzv. Gletscherexpress, strmé podzemní "metro". Má obrovské převýšení (1 120 metrů) a jede pořádně rychle, jízda trvá jen asi 8 minut. Tím se pitztalský Gletscherexpress řadí ke špici ve svém oboru na celém světě a to navzdory tomu, že už funguje skoro třicet let, od roku 1983.
Polykači sjezdových kilometrů ale možná budou na Pitztalském ledovci trochu zklamaní, naprostá většina pist je tu mírných, jen z Brunnenkogelu vede ostřejší červená trať. A tak budete mít ledovce za jeden den ježdění možná dost. Navzdory tomu, že tu v posledních letech vyměnili většinu původních vleků na ledovci za sedačky a gondoly, čímž se lyžování stalo pohodlnější i rychlejší.
Pohled od horní stanice Gletscherexpress k vrcholu Hinterer Brunnenkogel
Pohled z lanovky Mittelbergbahn
Je libo svatbu na ledovci... nebo výstup na Wildspitze?
Kde se nedostává terénů, je třeba lyžaře zabavit jinak, a to na Pitztalském ledovci umějí. Za dobrého počasí se tu můžete vydat na ledovcovou túru mimo lyžařskou oblast, s průvodcem lze vystoupit i na Wildspitze (3 770 m), druhý nejvyšší vrchol Rakouska. Nejspíš si také všimnete moderní kaple, postavené před pár lety přímo na ledovci, na dohled od horní stanice "metra". Kdo touží po vskutku netradiční svatbě, tak má tady šanci.
Za hezkého počasí nejspíš nakonec vezmete Pitztalský ledovec na milost i v případě, že zrovna nechystáte ženitbu. A není nutné ani podniknout náročnou túru až na Wildspitze. Když je modré nebe, tak tento opravdu impozantní kopec z horní části ledovce aspoň uvidíte. A to je panorama, na které se hned tak nezapomíná.
Pitztaler Gletscher, pohled z Hinterer Brunnenkogel na Wildspitze (3715 m)
Rifflsee: pořádné padáky i trochu lyžařské turistiky
Do skiareálu Rifflsee se dostanete lanovkou z osady Mandarfen, vzdálené asi půl druhého kilometru od dolní stanice Gletscherexpressu. Zpočátku se to nejeví jako nic mimořádného. Lanovka překonává ostrý údolní svah, porostlý řídkým lesem, nahoru není vidět.
Sjezdovky spatříte teprve od horní stanice u restaurace Sunna Alm a není to pohled ledajaký. Pod vámi se v hluboké kotlině rozkládá jezero Rifflsee (v zimě zamrzlé), které dalo areálu jméno, a nad ním se zvedá ostruha hory Grubenkopf (2 800 m). Z Grubenkopfu vedou dolů dvě nádherné, vzájemně několikrát propojené sjezdovky. Pohled z protisvahu na černou trať vám může nahnat hrůzu, z této perspektivy se zdá, jako by lyžaři padali do propasti. Pista je to skutečně náročná, s několika ostrými zákruty, nenechá vás odpočinout ani na chvilku.
Z hlediska počtu kilometrů sjezdovek není nabídka Rifflsee, nejmenší ze tří lyžařských oblastí Pitztalu, omračující. Pro alespoň středně zdatné sjezdaře jsou ale zdejší terény lepší než na ledovci. A až si budete chtít trochu odpočinout, spusťte se na "Talabfahrt" (sjezd do údolí). Je sice značený modře, ale odpichovat se tu rozhodně muset nebudete, cestou se najde i pár ostřejších a úzkých úseků.
Talabfahrt vás přivede do odlehlého údolí, nad nímž se vpravo tyčí skalnatý svah pod ledovcem, a posléze přijedete k milé horské chatě Pitztaler Alm. Lyže můžete sundat skoro až u pípy, ale nečekejte tisícihlavý mumraj obvyklý v obřích střediscích. Je to ideální místo pro klidný oběd na prosluněné terase.
Rifflsee, Pitztaler Alm
Hochzeiger: Benni-Raich-všechno
Na první pohled by se oblast Hochziger mohla jevit jako chudý příbuzný, výška nic moc (dostanete se tu nejvíc do 2 450 m), ledovec daleko... Ale opak je pravdou. Nejste-li úplní začátečníci, tak právě tady si v Pitztalu zalyžujete nejlíp. Většina tratí je svižně červených a když se spustíte z horní stanice sedačky Rotmoosbahn až do dolní části areálu, "uděláte" 1 000 metrů převýšení v jednom kuse. To se vám jinde v Pitztalu nemůže povést.
Jedna z nejtěžších tratí na Hochzeigeru, černá sjezdovka č. 3, nese jméno zdejší lyžařské ikony Benniho Raicha (Benni-Raich-Abfahrt). Slavný sjezdař, několikanásobný vítěz olympijských her i Světového poháru, je rodákem (*1978) z blízké vesnice Arzl a v pitztalském údolí toho umějí patřičně využít. Jeho jméno nese nejen sjezdovka, ale také několik domů, dole v údolí dokonce i most a při pohledu na Raichovu všudypřítomnou tvář na reklamách se brzy začnete divit, proč tu ještě nemá pořádný pomník...
Pohled na lyžařský areál Hochzeiger
Kromě nesporně kvalitních parametrů jsou sjezdovky na Hochzeigeru pěkné také krajinně. Jejich horní části jsou "vytažené" nad hranici lesa až pod skály, takže máte rozhledy par excellence. Nejlepším vyhlídkovým bodem je, jak název napovídá, horní stanice lanovky Panoramabahn. Ve spodních úsecích budete jezdit po loukách a mezi lesem, ale tratě jsou velmi široké, žádné hoblování od stromu ke stromu. Ani méně pokročilí lyžaři by se proto Hochzeigeru neměli bát. A navíc se tu dá dobře jezdit i v terénu, mimo vyznačené sjezdovky.
Jedinou nevýhodou Hochzeigeru jsou v průměru horší sněhové podmínky, což je dáno nižší nadmořskou výškou. V Pitztalu také v porovnání s okolními údolími spadne méně srážek, navíc sněhová děla pokrývají jen část areálu. Jezdit se tu začíná obvykle od začátku prosince. Vzhledem k expozici svahů, orientovaných k západu, bývá problémové spíše jaro, když v březnu nebo dubnu zasvítí sluníčko, sníh v odpoledních hodinách měkne a ubývá proklatě rychle.
může se hoditSjezdovky v kilometrech (modrá – červená – černá) SkipasyJednodenní skipas pro ledovec a Rifflsee stojí v mimosezoně 35 € (děti 21 €), v hlavní sezoně 39 € (23,50 €). Děti do deseti let jezdí zdarma. Analogické ceny pouze pro skiareál Hochzeiger jsou 32 € (20 €) v mimosezoně, respektive 36 € (22 €) v hlavní sezoně. Nastavení vedlejší sezony je ovšem v Pitztalském údolí více než velkorysé: za menší ceny můžete jezdit v prosinci před Vánoci, po většinu měsíce ledna, na Hochzeigeru pak od poloviny března do konce sezony. Ubytování
|
