Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otestovali jsme sprinterský superstroj Petera Sagana. Je to raketa

aktualizováno 
Vyzkoušeli jsme jedno z nejrychlejších kol v pelotonu Tour de France. V uplynulých dnech na něm vyhráli etapy slovenský cyklista Peter Sagan i německý sprinter Marcel Kittel. Nejenom, že se tento stroj liší už od pohledu, ale skutečně jede velmi rychle.

Sprinterský rychlostní stroj Specialized Venge ViAS se už na první pohled odlišuje od klasického závodního silničního kola. V něčem připomíná dokonce časovkářský či triatlonový speciál.

Fotogalerie

My jsme si mohli prohlédnout a otestovat model Venge Pro ViAS, který je pouhý stupeň pod modelem S-Works Venge ViAS, na kterém jezdí třeba právě Peter Sagan nebo i Marcel Kittel. Oba stroje se liší pouze v detailech, které ještě popíšeme.

Aerodynamický rám

Venge je silniční kolo, při jehož vývoji bylo takřka vše podřízeno co nejlepší aerodynamice. S trochou nadsázky vznikalo pouze a jen ve větrném tunelu a na základě ukazatelů co nejmenšího odporu vzduchu.

Čím se tedy toto „aerokolo“ liší od běžného závodního silničního kola? Předně je to stavba a konstrukce rámu, který hodně vychází z časovkářského stroje.

Otestovali jsme sprinterský superstroj Petera Sagana.

Karbon je samozřejmostí, ale trubky jsou výrazně a velmi různorodě profilovány. Nenajdeme tu prakticky centimetr běžné kulaté nebo oválné trubky. Především ta přední hlavová má výrazný aerodynamický tvar. Podobně tvarovaná je i sedlová trubka a samotná karbonová sedlovka. Spodní část rámu je masivní, bytelná a velmi pevná. Nejtenčí je naopak horní rámová trubka v místě, kde se spojuje s trubkou sedlovou. To umožňuje lepší pružení a komfort jízdy, byť právě komfort se zdá být tím posledním, o co tu vývojářům šlo. Ale nepředbíhejme, zdání může klamat.

Dalším nestandardním, až trochu kosmickým momentem jsou velmi aerodynamická řídítka Aerofly a jejich propojení s horní částí rámu. Karbonová řídítka jsou opět výrazně profilovaná, zejména vodorovná trubka je takřka placatá, nezvykle široká a připomíná křídlo letadla. I hlavové uchycení je zaoblené tak, aby vzduch perfektně obtékal.

Jak se liší Saganův stroj

Námi testovaný model (maloobchodní cena 210 000 kč) má klasické manuální řazení Shimano Dura-Ace (2x11), karbonové kliky a převodníky Specialized Pro (52-36 zubů) a sedlo Specialized Power Pro. Saganovo kolo (300 000 kč bez speciálních úprav) je vybavené elektrickým řazením Shimano Di2, rychlejšími keramickými ložisky v zapletených kolech Roval CLX 64. Dále má Peter Sagan jiné šlapání - Shimano Dura-Ace (54-42zubů) a italské sedlo Prologo Scratch2. Pro zajímavost, tyto „drobné“ změny znamenají v konečném součtu částku nejméně 100 tisíc korun navíc.

Zásadním prvkem, kterým se toto kolo odlišuje, jsou takřka zcela zakryté brzdy. I v tom Venge ViAS hodně připomíná časovkářskou mašinu. Zatímco zadní brzda je ukrytá za sedlovou trubkou, ta přední je schovaná za vidlicí pod rámovou trubkou.

Posledním „rychlostním“ prvkem jsou pak speciální karbonová zapletená kola Roval CL 64 (ráfek je vysoký 64 mm). Běžná silniční kola nebo i závodní stroje pro horské etapy mají ráfky přibližně o polovinu nižší.

Efektivní jízda

A jak se na Saganově kole jede? První okamžiky jsou pochopitelně trošku nestabilní. Ale velmi rychle jsem si zvykal. Oproti běžnému sportovnímu, polozávodnímu, pohodlnému kolu v ceně do 50 tisíc korun je špičkový Venge znatelně rychlejší.

Nemůžeme přirozeně vše přičítat jen aerodynamice, ale také použitým materiálům a komponentům. Rám je pevný, tuhý, proto jezdec pod sebou necítí žádné vlnění a kroucení. Stejně tak šlapání: každé šlápnutí vpřed je maximálně efektivní a cyklista má pocit, že mu kolo „jede pod zadkem“. Konečně výborně fungují skoro 65 mm vysoká karbonová kola, která mají po rozjezdu zejména na rovině a ve sjezdu výrazný setrvačníkový efekt.

A tak asi jediné, na co jezdec musí dávat pozor, je přesné držení směru jízdy. Muselo by být téměř bezvětří, aby jezdec nic necítil. Jakmile jen trošku foukne z boku, vysoké ráfky chytají vítr. Je třeba být ve střehu a stále mírně korigovat směr jízdy.

Otestovali jsme sprinterský superstroj Petera Sagana.

Kolo naopak ztrácí v kopcích. Můžou za to vysoké karbonové ráfky, které se do vrchu hůře roztáčejí, i vyšší hmotnost. Prostě není to bicykl do Alp ani do Jeseníků. Ale zase to nepřehánějme. Když někdo váží o 10 kg víc, pak by se neměl vymlouvat na o kilo a půl těžší kolo...

Postřehy uživatele

Extrémně rychlé, na rovině ve srovnání s neaerokolem velký rozdíl. Kolo je velice tvrdé, ale také relativně pohodlné i na delší jízdy. Je ale nejméně o kilo těžší, než kola v této kategorii, což je v kopcích trochu cítit. Jediná velká slabina z mého pohledu jsou brzdy. Za mokra je to spíš postupné zpomalování než brzdění. Při delších sjezdech (za sucha) ale naprosto nepřekonatelné, trhám s tím všechny rekordy. (Tomáš Jirsa, náruživý pražský cyklista)

Pozitivně mě překvapilo, že Venge není nepohodlný. Velmi rychle jsem jízdě přivykl, nezaznamenal jsem žádné nesnesitelné rány na drobných nerovnostech a nikde mě po jízdě nic nebolelo. Umím si dokonce představit, že bych na něm jezdil běžné denní vyjížďky. Ale bez velkých kopců. Kdo miluje prudká nebo táhlá stoupání, často vyráží do hor, pro toho Saganův stroj určitě není.

Slyšel jsem také, že Venge začíná opravdu fungovat až v okamžiku, kdy jezdec překročí hranici 30 km/hod. Není to tak úplně pravda. Kolo se rozjede, když ho prostě dostanete do tempa. Zda to je 25 nebo 35 km/hod není rozhodující. Ale je pravda, že čím jedete rychleji, tím má větší odezvu a efektivitu.

Kdo rád rychleji brázdí jen lehce zvlněnou krajinu, pro toho bude odměna v cíli sladká. Na 35 km okruhu jsem měl při sólo jízdě oproti běžné silničce až o dva kilometry za hodinu vyšší průměrnou rychlost (těsně pod 30 km/hod). A to už je hodně znát.

Jaké se používají druhy kol

V profesionálním pelotonu se dnes pro závody používají čtyři druhy kol, která se často velmi liší jak stavbou, tak komponenty. Pro časovky jsou časovkářské speciály, pro rovinaté etapy se sprinterskými dojezdy sprinterská kola (viz Venge), která jsou hodně tuhá a velmi aerodynamická. Pro opravdu horské etapy pak kola pohodlnější, ale hlavně lehká a subtilní. Ta mají často i jiné převody, vzadu nezřídka větší pastorky a přehazovačky s dlouhými vodítky. A konečně pro etapy (nebo jednorázové závody) s hodně nerovnými hrbolatými úseky (“kočičí hlavy“) jsou kola, jež mají speciální „pohodlnější“ rámy a jezdci nemají často ani tolik nahuštěné galusky.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.