Ostrovy božího klidu

- Caroline zaparkovala své kolo mezi louku a písečnou dunu. Zalezla do malého důlku, zapálila si cigaretu a vytáhla knížku. Společnost jí dělali jenom občas pokřikující ptáci, nebe, jemně vanoucí vítr a ticho. Ze své pulsující realitní kanceláře z Groningenu se přenesla rychle do jiného světa. Do světa božího klidu uprostřed Evropy.
Schiermonnikoog: útěk do dun

"Jezdím sem každý rok již osm let. Vlastně od té doby, co jsem se rozvedla. Zde jsem opět našla ztracený klid. Kdybyste mne právě teď neotravoval svými dotazy, tak si ho můžu vychutnávat dál. Ale co, když se už nebudete na nic ptát, dáme si spolu alespoň cigaretu. A vychutnáme si ten klídek," říká Caroline, zavírá knížku, zavírá oči, ignoruje narušitele a mohutně potahuje z cigarety. Kouř se od jejích úst nerušeně rozplývá do toho ticha. Rozplývat se může skutečně nerušeně, protože v dosahu zraku se pohybuje pouze několik lidí na kole a asi pět pěšáků. Jsme na severonizozemském ostrově Schiermonnikoog. Caroline ví velmi dobře, podobně jako desetitisíce jiných, proč přijela právě sem. Neuvidíte zde žádné historické památky ani se nijak bouřlivě nepobavíte v hlučné hospodě. Nebudou vás však otravovat ani žádní turisté, protože tady hledá spíše opět každý sám sebe. Bez aut, bez shonu, bez snahy někoho dohnat či předehnat. "Na auta zde můžete vlastně vůbec zapomenout. Když nemáte zvláštní povolení, tak vás sem s ním nepustí. Ostatně naprostá většina lidí zanechá svého čtyřkolového ovladatele už v protějším přístavu u trajektu. Na našem ostrově se musí spolehnout jenom na své nohy, případně na kolo," vysvětluje Jacob Huisman, šéf místní turistické kanceláře VVV v Schiermonnikoogu. Tedy ve vesnici Schiermonnikoog na ostrově Schiermonnikoog. Žádnou jinou vesnici, natož město, tady totiž nenajdete. Kromě vesničky už jenom pár osamělých stavení a potom kilometry dlouhé písečné pláže, duny písečné i zarostlé, stezky pro pěší i cyklisty, maják, ptáci. "Přestěhoval jsem se sem před několika lety a nevymýšlím si: je tady oproti jiným částem Nizozemska skutečně boží klid. Je jenom málo míst, kde například panuje taková pohoda pro výchovu dětí," říká ještě pan Huisman. Dokonce se zdá, že na ostrově se mnoho lidí dokáže "odpojit" i od všudypřítomných mobilů. Je to skutečně štěstí a vlastně zázrak, že je při večeři v místních restauracích neslyšíte neustále vyzvánět. "Co tedy vlastně na tom vašem ostrově je?" ptají se někdy návštěvníci, kteří sem chtějí zavítat. "Na první pohled vůbec nic. Ale kde najdete ten klid, neporušenou přírodu a kde se můžete pohybovat vy i vaše myšlenky tak volně?" zní většinou odpověď ve formě otázky. Na Schiermonnikoog proto lákají lidi na to, že zde vlastně nic není a že je tam klid a pohoda. Jak se ukazuje, v dnešní roztěkané Evropě to není vůbec málo. Pro návštěvníky Schiermonnikoogu bývá také obrovským překvapením, že když přijedou opět po delším čase, mohou najít úplně jinou zemi. Ostrov se totiž neustále pohybuje a mění svůj tvar. Za posledních tři sta let se například prodloužil o třetinu a jeho jediná vesnice se přibližuje k pobřeží. Navíc ostrov "směřuje" k Německu. Co se ale stane, když se nakonec skutečně ocitne na německém území? "Doufejme, že v té době už bude Evropa skutečně sjednocená," směje se Jacob Huisman.

Ameland: ostrov čtyř vesnic

Hollum, Ballum, Nes a Buren. Čtyři vesnice a v nich tři tisíce lidí. Jenom několik policistů, žádná nezaměstnanost, žádné semafory či dopravní zácpy, dokonce ani nemocnici zde nemají. Co se vlastně stane, když někdo vážně onemocní? "Prostě přiletí vrtulník z pevniny. A přiletěl by i pro vás, kdyby to bylo vážné," ujišťuje Pieter Smit, ředitel turistické informační kanceláře VVV v Nesu. "Tady jsou ale lidé odolní a dožívají se vysokého věku. Jak jinak, když vládne na Amelandu taková pohoda," dodává pan Smit. "Ale náš ostrov je úplně jiný než Schiermonnikoog," říká ihned Pieter Smit. To slyšíte na každém kroku přesto, že ostrovy jsou jako sestry: v klidném prostředí a pohodě se navzájem trumfují. A amelandští dělají všechno, aby to tak zůstalo. "Projděte se po našich vesnicích a dobře se dívejte. Všechny domy, i ty nové, musí obsahovat prvky původní architektury. To je nařízení, které se velmi přísně hlídá. Ameland by měl zůstat Amelandem. K McDonald's musíte jinam," vysvětluje Pieter Smit. "Projeďte si ostrov na kole, to je ideální, ale vezměte si alespoň svetr, pořád fouká," dodává ještě. Z kola vypadá půvabně. Ale i když Ameland zůstává na první pohled skutečně tím starým Amelandem, život zde běží úplně jinak. Doby, kdy zde žily téměř dvě stovky kapitánů velrybářských lodí, jsou definitivně pryč. Zemědělské farmy jsou také pryč, zůstala jediná. Pryč ale není zřejmě největší poklad ostrova a tím není nic jiného než obyčejný písek. Moře písku u moře. Malý Ameland má neuvěřitelných 27 kilometrů dlouhý pás bílého severního písku. "Zujte si boty a jděte. Jděte dlouho. Přijdete určitě na jiné, lepší myšlenky," doporučuje asi čtyřicetiletý otec rodiny, který sem jezdí s manželkou a dvěma dětmi již šest let. "Cítíte to? To není měkký písek jako někde na poušti. Je tvrdší, protože moře do něj neustále nemilosrdně bičuje a jakoby jej utlačuje. A není to ani letní rozžhavená Mallorka. Cítíte to? Je příjemně chladivý," dodává ještě znalý Holanďan. Kromě písku a procházek je Ameland výjimečný i tím, že se sem chodí pozorovat. Pozorovat ptáky. Protože většina pobřeží není chráněna od mořské strany, vznikla zde příznivá místa pro ptáky, neboť zde mají dostatek potravy. Sedněte si u moře a pozorujte. Uvidíte, co doma neuvidíte. Ú střičníka velkého, vodouše rudonohého, mořské kajky, kolihy, různé strakaté pobřežní ptáky. "Když se díváte na ptáky, můžete sledovat také lidi. Je zajímavé pozorovat pozorovatele. Jen tak leží a když se nehýbou, tak ptáci přijdou hodně blízko," říká Pieter Smit. Na severonizozemských ostrovech božího klidu - na Amelandu a Schiermonnikoogu - ale můžete pozorovat nejenom ptáky, lidi či pohyblivé písky, ale především sami sebe. Ostrovy božího klidu jsou pro to ideálním místem.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Na severonizozemské ostrovy Ameland a Schiermonnikog se dostanete trajektem a cesta trvá vždy 45 minut a zpáteční lístek stojí podle roční doby 18 až 21 guldenů (jeden gulden je přibližně 16 českých korun).Na Ameland se odjíždí z Holwerdu a na Schiermonnikoog z Lauwersoogu. Pozor, pokud chcete jet na druhý ostrov autem, tak musíte mít zvláštní povolení místních úřadů a na Ameland si zase musíte převoz auta dopředu objednat, protože trajekty bývají na dlouhou dobu dopředu obsazené. Rezervace na telefonu 0031519-546111.

CO OCHUTNAT

Jako v celém Nizozemsku jsou na ostrovech potraviny vynikající kvality. Oběd či večeře v restauraci přijde pro jednu osobu v přepočtu na 300 až 500 korun, ale porce jsou dvou až trojnásobně větší, než u nás. Z obou ostrovů pochází výborný med a ochucený čaj. Na Amelandu se peče speciální chleba a v obci Hollum dělají zvláštní zákusky ke kávě. V Ballumu zase koupíte v restauraci Nobel zvláštní punč Nobeltje, který se neprodává nikde jinde na světě.

NA CO SI DÁT POZOR

Oba ostrovy mají skutečně ostrovní počasí. To znamená, že domovské právo zde má například vítr. Podle toho se musíte také oblékat. I v teplých slunečních dnech je dobré mít po ruce pláštěnku, mikinu či svetr, večer by to měla být naprostá samozřejmost. Protože velké části ostrovů tvoří duny, je dobré si vzít na procházky pevnější obuv. Kvůli uchování přírody dodržujte vyznačené trasy.

INFORMACE

Na Amelandu: VVV Ameland, Rixt van Doniastraat 2, Nes, telefon 0031519-546546, fax: 0031519-542932, internet: www.ameland.nl. Na Schiermonnikoogu: VVV, 9166 Schiermonnikoog, telefon: 0031519531900, fax: 0031519-531233. V Praze: Holandská flanderská turistická a informační kancelář, telefon: 02/67092290, fax: 02/67092650, e-mail: holland@tourinfo.cz

Chcete mít na pláži pro sebe dostatek volného prostoru? Na Schiermonnikoogu jste na tom správném místě.