Ostrov slunce - srdce jezera Titicaca

Na hranicích Peru a Bolívie v nadmořské výšce 3800 metrů se rozkládá proslulé jezero, jezero Titicaca. Když jsem poprvé spatřil jeho nedozírnou hladinu, opanoval mě pocit, že jsem se nějakým nedopatření dostal k moři. Je pochopitelné, že právě zde se formovala civilizace, která později proslula jako civilizace Inků. Jezero zajišťuje i v tak velké nadmořské výšce celkem příjemné klimatické podmínky, dostatek vody a obživy. Pomyslným srdcem Titicaca je Ostrov Slunce Isla del Sol.

Nachází se asi uprostřed 120 km dlouhého a 50 km širokého jezera, poblíž poloostrova, který jezero fakticky rozděluje na dvě části.  Z letovisko Copacabana na bolivijské straně ostrova se k ostrovu dá dostat dvěma způsoby. Buď nasednout na loď a vydat se asi na hodinovou plavbu na většinou přeplněném plavidle, nebo se jít pěšky podél pobřeží asi 12 km stezkou, kterou před mnoha lety vybudovala incká civilizace do přístavu Yampupata a odtud lodí přes úzký průliv oddělující Ostrov slunce od pevniny.

Tuto stezku vřele doporučuji všem milovníkům romantických procházek. Vede skrze malebné pobřežní vesničky, jejichž obyvatelé se živý jak rybolovem, tak zemědělstvím. Prochází také Eukalyptovým lesem, který je součástí vědeckého výzkumu na opětné zalesnění této oblasti. Okolo cesty se popásají domestikované lamy a na políčkách se zelenají keříky koky.

 Žvýkání sušených listů této rostliny, má podobné účinky ,jako třeba káva. Zahání únavu, hlad dokonce i žízeň a pomáhá lépe snášet velkou nadmořskou výšku. Koka roste pouze v některých vysokohorských oblastech And. Čaj z ní najdete na jídelníčku všech místních podniků. Zároveň je však základní surovinou pro výrobu kokainu.  Koka zde pěstovaná je určena výhradně pro místní spotřebu.

Samotný Ostrov slunce je asi 12 km dlouhý a 3 km široký. Na několika místech, především při východním pobřeží je trvale osídlen. Obyvatelé ostrova zúrodňují prudké svahy svažující se k moři terasovitými políčky. Je tu i několik písečných pláží, které jsou využívány především místními dětmi uvyklými na chladnou vodu jezera. 
Na ostrově se nachází několik  pozůstatků inckých staveb. Nejpozoruhodnější jsou Incké schody a Incké prameny na jižním konci ostrova. Jedná se o dlouhé schodiště vedoucí od přístavu nahoru do svahu, kde ze skály vytékají tři prameny, voda je pak podél schodů kaskádami sváděna k jezeru. Jedná se o nejvydatnější zdroj pitné vody na ostrově. Španělští dobyvatelé se domnívali, že se jedná o legendární pramen mládí. Dalším pozoruhodným místem jsou ruiny Pilko Kaina, které jsou nejzachovalejší víceúrovňovou stavbou Inků.

Nejdůležitější místo ostrova se nachází na jeho severním konci. Po krátkém výstupu od pobřeží se  na hřebenu objeví plošina na jedné straně ohraničená skalnatým hřbetem a na druhé kruhovým seskupením opracovaných kamenů, silně připomínajících stůl a sedátka. Toto je místo, kde se podle legendy zrodilo Slunce. O významu megalitického uskupení vědci vedou spory. Snad zde byly prováděny oběti Slunci. Nyní slouží především turistům jako piknikový stůl.

Skála na východní straně plošiny se nazývá Skála pumy, Titi Khar´ka. Skála skutečně připomíná kočku připravenou ke skoku.  Podle ní se nazývá i celé jezero a přímo z ní vystoupilo Slunce. Protože Slunce bylo v inckém náboženství ztotožňováno s panovníkem. Jednalo se vlastně o zrození prvního Inky a člověka vůbec.  Pro dnešní indiány Qechua ačkoliv v drtivé většině přijali křesťanství, je Ostrov slunce stále místem vzniku jejich národa.

Plně chápu, že právě a toto místo incká tradice klade tak významnou událost jako je  narození slunce. Po putování drsným horami a pustými náhorními plošinami Peru a Bolívie mi Ostrov slunce se svými písčitými zátočinami, eukalyptovými hájky a vůbec atmosférou starobylého a legendami opředeného místa přišel jako nejlepší balzám, co jsem si cestou mohl přát.

V okolí vesnic se nenuceně popásají domestikované lamy

V okolí Titicaca se nachází několik místních linek zajišťovanými soukromí dopravci.

Některé části ostrova jsou jako vystřižené z prospektů na dovolenou v Řecku