Osoblažsko, poslední nádherná oblast v Česku turismem nezasažená

Osoblažsko, ležící v Moravskoslezském kraji, zabíhá jakýmsi slepým ramenem Česka do Polska a přitom připomíná původní německé osídlení. Je v módě dnes o této oblasti mluvit jako o Bohem zapomenutém místu. Kdo však má oči a srdce otevřené, vnímá, že tento kraj vždy byl a zůstává požehnaným místem...

Vyznání tomuto kraji

Skoro se mi nechce psát o tom, jak skvělé místo pro výlet je v oblasti řečené Osoblažsko. Ještě pár takových textů a začnou "nám" tam jezdit turisti. Ještě několik zmínek o tom, jak je to idylický kraj, a naplní se dlouhodobé sliby politiků, že se tam navrátí život a prosperita, čemuž bych ostatně nerad bránil.

Mimochodem ona prosperita skončila s odchodem (odsunem, vyhnáním – jak je libo) německého obyvatelstva po druhé válce a dodnes může být názorným příkladem toho, jak dopadne území (sídliště, firma – jak je libo), kde se přetrhají kořeny a po logicky navazujících generacích přijde hospodařit někdo, kdo o té zemi nic neví.

Osoblažsko se z odchodu rodů, které zde po staletí hospodařily, nevzpamatovalo… Debatu o tom, do jaké míry byl tento odchod logickým vyústěním historických okolností, přitom ponechávám každému ctěnému čtenáři.

Nicméně nenapsat o tomto ideálním místě pro výlet mi přijde jako nesplnit něco, co se dá nazvat jako "základní zpravodajská povinnost".

Jakožto mí vrstevníci a rodáci, tedy čtyřicátníci a Ostravané, i já mám s Osoblažskem spojeno mnoho z oblasti lidských požitků – od prvních doteků dívčího těla, přes vyzkoušení alkoholických nápojů až po první skutečnou prací vydělané peníze. Za to vše naše generace může děkovat bramborovým brigádám, které jsme my, bývalí středoškoláci z tehdejšího Severomoravského kraje, trávili často právě tady, v okolí Osoblahy. Jen ta jména vesnic a měst nám dodnes zvoní v uších jako biblická Píseň písní: Slezské Rudoltice, Bohušov, Dívčí Hrad. A samotná Osoblaha.

Tento kraj není Bohem zapomenutý. To jen spíše lidé na čas zapomněli na Boha...

Ideální místo pro cyklovýlet

Konec snění, vraťme se do dnešních dní. Osoblažsko je opravdu skvělým místem, kde se dá uskutečnit nenáročný, ale přitom zážitky nabitý výlet, například na kole.

Tip na dovolenou

Máte rádi cykloturistiku, koupání, toulky přírodou, rybaření? Cestujte po Čechách. Vybírejte z pestré nabídky zájezdů na dovolena.iDNES.cz.

Osobně doporučuji začít v Linhartovech, tedy v obci na samotné hranici s Polskem. Najdete ji na spojnici Krnova a Města Albrechtice. Linhartovy jsou jakousi vstupní branou do této oblasti a je přímo symbolické zahájit poznání tohoto kraje právě tady. Jednak proto, že hranice s Polskem nás bude ještě nějakou chvíli doprovázet, a hlavně proto, že právě Linhartovy jsou symbolem toho, co tento mikroregion nabízí. Najdete zde totiž zámek, který na rozdíl od mnoha dalších památek na této trase nepokračoval v postupném rozpadu. Naopak, parta nadšenců z něj udělala nejen turistické lákadlo, ale především kulturní stánek, kde jedna výstava střídá druhou. "Snažíme se, abychom vždy nabízeli něco, co osloví malé i velké návštěvníky. Aby se něco dozvěděli dospělí, ale zároveň se nenudily děti," říká Jaroslav Hrubý, kastelán a muž, který pomohl zámek vrátit do života a otevřít veřejnosti.

Po skvělé cyklostezce (a podél již zmíněné hranice) dojedeme do Města Albrechtice. Doporučuji zdejší náměstí a honosný kostel, připomínající dávnou slávu zdejšího kraje. Po cyklostezce číslo 6116 (poznáte ji spíše podle modré turistické značky na stromech) se vydáte směrem na Piskořov.

Pohled z věže rozhledny na Hraničním vrchu

Město Albrechtice z rozhledny

Novinkou je honosná rozhledna na Hraničním vrchu, která připomíná hlídkovou věž Pohraniční stráže. Je otevřena bezplatně a výhledy jsou opravdu skvostné.

Následuje Piskořov, vesnice, kterou objevili (a poté v podstatě zachránili) chataři a chalupáři. Bude se vám zdát, že za touto vesnicí silnice končí, že už se nikam dál nedostanete. Nepodléhejte panice a pokračujte. Čeká vás skvost této trasy – gotický kostel v Pelhřimovech. Ten je tím jediným, co z této vesnice přežilo. Dnes už má zase střechu a věž a lavice pro věřící. Pokud budete mít štěstí jako já, potkáte tam i partu nadšenců, kteří kostel ze 13. století postupně zachraňují.

Kostel v Pelhřimovech by už nestál, nebýt nadšenců, kteří ho opravují.

Přes Slezské Rudoltice, kde stojí zámek připomínající své větší a slavnější "kolegy" v okolí Paříže, pokračuje trasa na Bohušov a Osoblahu. Do tváře tohoto města se dějiny opravdu zapsaly. A tak historická litinová kašna na nehistorickém náměstí se stydlivě skrývá před moderním pouličním osvětlením a dělostřelecký kanón před paneláky dominuje památníku Rudé armády a rezaví jen pár stovek metrů od znovu oživlého starého židovského hřbitova, který obklopuje zahrádkářská kolonie… 

Kdo má dost síly a času, měl by zajet ještě dále, do Slezských Pavlovic. Jinak přes Dívčí Hrad a Třemešnou se dá vrátit do Města Albrechtice a Linhartov, kde výlet po zajímavé oblasti s nesmazatelnými stopami zdejší specifické historie začal.

Může se hodit

Celá trasa měří zhruba 60 kilometrů a dá se projet na trekingovém či horském kole, kvůli úseku kolem Pelhřimov nedoporučuji kolo silniční. Zdejší krajina je na první pohled rovinatá, nicméně je zde i pár krátkých, ale prudkých stoupání.
Co zajímavého vidět na trase

• Zámky v Linhartovech, Slezských Rudolticích, Slezských Pavlovicích, Dívčí Hrad
• Židovský hřbitov v Osoblaze
• Celou řadu sakrálních staveb od kostelů a kaplí až po kříže přímo před původními staveními
• Úzkokolejku u Třemešné
• Rozhlednu na Hraničním vrchu