Druhý den ráno mi Amir ukázal městečko, kde jsou ulice z pouštního písku, každý pěstuje datli a k tomu má nějaké zvíře. Mohl jsem se také konečně podívat do mešity.
V Zille však končil asfalt. Respektive - byly v něm takové díry, že se mi vyplatilo jet po písku vedle silnice. Rozlučili jsme se a já pokračoval v cestě.
Nevlídný terén
Mohl jsem jet rychleji, ale bylo to nebezpečné, protože jsem často dostával smyk. Vyfouknul jsem pneumatiky a motorka jenom plavala na povrchu písku a jelo se mi líp. Měl jsem před sebou asi 290 km takové cesty. Trvalo mi celý den, než jsem se k večeru dostal na normální silnici.
S časem jsem byl těsně, a tak jsem se rozhodl, že pojedu v noci. Bál jsem se a jel jsem opatrně, protože rozžhavený asfalt je oblíbené místo, kam velbloudi chodí přenocovat.
Nestalo se nic a v ranních hodinách jsem přijel do Bangazi. Našel jsem si hotel a tam přečkal noc. Ráno jsem se musel jít ukázat na cizineckou policii a prodloužit pobyt. Irenka přijede už za tři dny a já mám do Káhiry ještě pořádný kus cesty.
Místní policisté Káddáfího milují
Na severním pobřeží jsem se zastavoval každé dvě hodiny a koupal se v nádherném moři. Pláže byly netknuté, čisté, nikde nikdo. Tato krajina se táhla asi pět set kilometrů do Tubruku, kde jsem přespal u policistů.
Tušil jsem, že s jídlem v Egyptě nebude problém, tak jsem každému ze třech policistů uvařil polévku. Opět jsme se bavili o svém vůdci a zase byl nejlepší.
Říkali, že snad ještě Sadam, Sadam Husajn mu může konkurovat, ale jiní už ne. "Yes, Yes. Sadam is too very good! America no good, no demokracy," vykládali lámanou angličtinou.
Na Libyi budu mít dobré vzpomínky
Libye mě velice překvapila. Kladně. Cítil jsem se velice dobře a bezpečně. Lidé byli vstřícní a milí. Překvapili mě černoši na jihu země. Jejich pleť byla tak tmavá, jakou jsem snad nikdy neviděl. Žije tam asi 30 % tmavého obyvatelstva.
|
V Libyi jsem nechal nečekaně málo peněz. Kromě celních a jiných poplatků jsem utrácel pouze za palivo, občas za jídlo a dvakrát za hotel. Dohromady asi 50 dolarů. |
Je to krásná země, sice bez zelených ploch, ale snažil jsem se maximálně využít písečných pustin, které mě provázely po celé trase, a které mi nabízely nezapomenutelnou podívanou po ránech nebo večerech, když slunce zapadalo.
Věděl jsem, že Egypt bude jiný, že tam bude věčné smlouvání o vše, že s Irenkou, kterou uvidím už za dva dny, nezažiji tolik pěkných chvilek mezi prostými lidmi, protože budeme častěji spát v levných hotelech.
Na druhou stranu si ale víc užijeme starověké památky. S Irenkou si také konečně vychutnám ty chvilky v hotelech, na které jsem už skoro zapomněl. Všechno má své, a tak se do Egypta už docela těším.
Usínám s představou druhého dne, kdy se opět vydám do boje s úředníky na libyjsko - egyptských hranicích.
 |
 Tankování v Ghaně: Tankovat, netankovat? Lepší stejně není! |
 Stroj značky BMW 1100 GS, který odpočívá v africké duně. |
 Libyjec |
