Ve vzduchu voní kadidlo. Mám tohle aroma z domova spojené s kostely, ovšem zdejší vůně mi připomíná spíš les. Není divu, je to totiž pryskyřice, jež se sbírá ze stromu rostoucího jen tady, na jihu Ománu.
Odříznete plátek kůry a za deset dní posbíráte krystalky. Prodejce je smíchá s uhlíky a zapálí ve zdobené keramické misce. Ve vteřině zmizí v bílém voňavém kouři.
Obchodník na trhu mi ukazuje světle zelený krystal, který si prý mohu rozpustit v čaji a užívat jako medicínu na kašel nebo zažívání. Věřím mu, ale zůstanu u inhalování. Kilový pytel nechám ležet a koupím kulatou plastovou krabičku s asi 20 deky kadidla za 1 rijál, v přepočtu necelých 60 Kč. Hodně nezvyklé přitom je, že místní měna se dělí nikoli na 100, nýbrž na 1 000 drobných, takzvaných baisalů.
S touhle základní matematickou vědomostí už se na obřím tržišti Al Haffa Souk v ománském Salalahu neztratím. Hlava se mi nezamotá, ani když mi trhovci potřou ruce tolika vůněmi, že už moc nerozlišuju, co je co. Ze směsí zcela náhodně zvolím dvě, malá lahvička stojí jeden rijál a vyberu si ještě zaručeně „originální“ lahev parfému podobného těm francouzským.
Oproti jiným arabským zemím oceňuji, že tu není nával, stánkaři nejsou vlezlí a domluvím se tu snadno anglicky. Ze šesti rijálů za celý nákup bez dlouhého smlouvání snížím cenu na pět a domů si za 300 Kč vezu stomililitrovou orientálně zdobenou lahvičku s příjemnou vůní. Na krabičce je ze strany napsáno Rose Paris.
Takový typický suvenýr z Ománu. Ze země, která je právě na prahu rozkvětu masového turismu. Dovolenkáře sem začínají vozit i české cestovky, ale pláže jsou tu ještě pořád prázdné. A letiště v Salalahu pořád docela skromné, přinejmenším ve srovnání s nedalekými přepychovými Emiráty. I když tu velmi brzy otevřou nový terminál.
Tedy když Alláh dá, podotýká náš průvodce Abdullah.
Výlov sardinek je atrakce i pro místní.
Narozen 1. ledna
Na tomhle chlapíkovi lze dobře ilustrovat moderní dějiny Ománu. Vystudoval byznys ve Walesu, ovšem svoje datum narození se dozvěděl, teprve když mu bylo 19 let – tedy podle svých budoucích dokladů. Když chtěl jít studovat do zahraničí, potřeboval pas. Úředník se na něj podíval a řekl: „Datum narození bude třeba 1. ledna, ročník si vyber.“ Tak se domluvili, že to bude 1972. Tohle datum má v dokladech docela dost místních obyvatel.
Abdullah se narodil nějakou dobu poté, co současný sultán Kábus svrhl svého otce, převzal vládu a začal zemi rozvíjet. To bylo v roce 1970. Abdullahovi rodiče ještě neuměli číst a ani netušili, jaké je datum, když se syn narodil. Školy a nemocnice zřídil až nový vládce.
Sultán Kábus je v Ománu ohromně populární, ačkoli o něm vlastně nikdo skoro nic neví. V roce 1976 si vzal za ženu sestřenici, manželství ovšem vydrželo jen půl roku. Znovu už se neoženil a údajně nemá děti. Je nemocný a léčí se v Německu. Kdo tady bude vládnout dál, zatím není jasné.
Sultánův palác je v Salalah skrytý za zdí.
Abdullahovo datum narození určil úředník.
Tisíc a jedna noc za zdí
V Salalah, druhém největším městě Ománu, se sultán narodil, a tak jeho jméno nese i zdejší mešita. Abych do ní mohla vstoupit, sundám si boty a zakryju si vlasy velkým šátkem. Dlouhá sukně či kalhoty a ramena zakrytá krátkým rukávem jsou samozřejmostí i mimo mešitu.
Dovnitř se vejdou až tři tisíce lidí. Jednoduchý interiér zdobí blýskavé lustry z Itálie, v poličkách po obvodu mešity a u sloupů jsou k dispozici stovky výtisků Koránu. Opatrně našlapuji na měkký zelený koberec z Íránu a kolem digitálních hodin, ukazujících pět modlitebních časů, mířím zase ven.
Zastavíme u sultánova paláce, ale je skrytý za vysokou zdí. Vykukují minarety a vyklenutá modrá střecha se zlatou špičkou a srpkem měsíce. Fantazírujeme, jak to asi za zdí vypadá, naše představy chtě nechtě vycházejí z Pohádek tisíce a jedné noci. Abdullah nás vrací do reality. „Sultán tady bývá v červenci, když slavíme výročí jeho vlády. Ve svátek je pro nás palác přístupný, ale pro turisty ne. Za zdí jsou sultánovy rezidence, místa, kde přijímá státní návštěvy, jsou tam i mešity a pláž.“ O harému nepadne ani slovo.
Dlažba na nádvořích mešit se leskne čistotou. Uklízí obvykle přistěhovalci.
Hrobka potomka Mohammeda bin Aliho je pro muslimy poutním místem.
Banánovější banány
Symbol Sultanátu OmánStátní znak – dvě zkřížené šavle, dýku chandžar a pás, do kterého se náčiní dá zavěsit – uvidíte v Ománu často. Dostanete ho s vízovým razítkem do cestovního pasu, je na všech mincích i bankovkách, na státních budovách, na suvenýrech, zdobí ománskou vlajku (na obrázku) i spoustu aut.
|
Je čas na osvěžující drink. Žádný bar nablízku není. Zato je tu kromě trhu s „francouzskými“ parfémy a kadidlem taky trh s ovocem. Před každým stánkem leží hromada čerstvých zelených kokosů z farem, jež lemují silnice u Salalah. Za jejich zdmi se zelenají palmy, banánovníky i papáje. Kokosy dozrávají průběžně každé tři měsíce, banány po půl roce. Ovoce je díky tomu k dispozici prakticky celoročně.
Abdullah nám podává mladé kokosy se zelenou slupkou, uříznutou špičkou a brčkem. Když kokosovou vodu dopijeme, rozříznou trhovci plod na čtvrtiny a tím se dostaneme k čerstvé měkké dužině se spoustou vitaminů. Na pultě jsou vyskládané i nám známější hnědé kokosy. Ty zrály o měsíc déle, místo vody je uvnitř mléko a tvrdší dužina.
Banány tu visí po trsech, jsou maličké a chuť mají výrazně banánovější než ty dovezené k nám. Ochutnáme i nakyslé osvěžující žluté ovoce ve tvaru hvězdy, ke kterému si později dohledám název. V češtině se mu říká karambola nebo čínská hvězdice.
Nejtrvanlivěji vypadají hnědé dřevnaté lusky s kyselou dužinou, říkají jim tamarind a posolené je prý mají v oblibě těhotné ženy. S sebou si tedy bereme ománskou variantu kyselých okurek. Za ovoce platím 700 baisalů (asi 40 Kč).
Na trzích je v prodeji čerstvé ovoce z místních farem i z dovozu.
Velbloudi u silnice nejsou žádná vzácnost.
Sardinky na mléko
Abdullah mě trochu rozesmutní zprávou, že se má v budoucnu tržiště zbourat, vyrostou tu luxusní hotely, na jejichž stavbu místní dostali peníze od sultána. Nedaleko je totiž krásná pláž. Jdu se na ni podívat. Lehátka s turisty tady zatím nejsou, zato se slétlo hejno racků a seběhl hlouček lidí. Mumraj si telefonem natáčejí dokonce i místní. Výlov sardinek. Takový zmatek je tady každé dopoledne a pořád přitahuje pozornost.
Rybáři vytahují z vody sítě plné malých mrskajících se stříbrných rybek, vysypou je na korbu pick-upu, sítě sbalí do dřevěné loďky a je to. Pochlubí se nám ještě několika miniaturními žraloky, které vylovili spolu se sardinkami. Ale žádný strach, tihle turisty nekonzumují a ti velcí, lidožraví sem nepřiplouvají. Co se s rybkami děje dál? „Vysuší je a prodají lidem z hor, kteří jimi krmí velbloudy a krávy,“ říká Abdullah. „Podporuje to produkci mléka.“
Hory lemující pobřeží v období monzunových dešťů lákavě zezelenají. Od konce června do konce září je u pobřeží zataženo nebo polojasno, prší a v horách se válí hustá mlha. V tu dobu výrazně rostou ceny ubytování. Arabové se sem jezdí ochladit a říkají tomu podzim. S lovem sardinek je tou dobou konec, protože přijdou vlny.
Ale teď v zimě je tu nádherně. Zvlášť když se zastavíte u písečných dun u pobřeží. Nebo když si zajedete zašnorchlovat na útesy nedaleko přístavu v Mirbatu. V hornaté krajině kousek odtud stojí jedno z významných poutních míst muslimů: bílá mešita se dvěma kupolemi a hrobkou potomka proroka Mohammeda bin Aliho, který před 900 lety přišel z Jemenu do Ománu šířit islám.
Sardinky rybáři odvezou na korbě auta.
Salalah prý v arabštině znamená záře.
Fontána ve skále
Ještě než zakotvíme na pláži s koupáním, navštívíme Blowholes. Za přílivu zde tryská mořská voda ze skály jako z nějaké fontány. Je docela nevypočitatelná. Číháme u několika děr vykotlaných erozí do skály a zakrytých železnými mřížemi. Pod katrem to zlověstně hučí, jako kdyby byl v jeskyni zavřený drak, ale nic víc se neděje.
Už to skoro chceme vzdát, když nás zchladí mořská sprcha. Průduchy jsou od moře vzdálené několik desítek metrů. Funguje to tak, že voda, jež skálu během staletí podemlela zespoda, se tlačí přírodními jeskyněmi a podle síly přílivu vytryskne.
Ale teď už opravdu musím pod slunečník na hotelovou pláž se světlým hebkým pískem, komfortními lehátky a průzračným mořem. Vlny jsou tak akorát, že se v nich dá plavat i skákat. Za palmami na horizontu zapadá slunce a všechno barví do června.
Salalah prý v arabštině znamená záře.
Může se hoditDoprava Víza Ubytování Dvoulůžkový pokoj stojí od 600 Kč na noc, luxusní hotely od 3 000 Kč za noc se snídaní. Například u CK Fischer pořídíte osmidenní pobyt all inclusive v pětihvězdičkovém hotelu za 26 000 Kč, v tříhvězdičkovém hotelu se snídaní za 16 000 Kč. Stravování Večeře v místní restauraci s indickou, čínskou a ománskou kuchyní stojí od 60 Kč za hlavní jídlo. Kebab, indická jídla, hummus nebo salát koupíte od 25 Kč, levné jsou i džusy z čerstvého ovoce. Menu v McDonald‘s stojí od 130 Kč. Vyhlášené restaurace v hotelech od 1 500 Kč za bufet. Velká lahev pitné vody je v supermarketu za 10 Kč. Užitečné weby: Bezpečnost |
Omán. Zdroj: www.openstreetmap.org
