Je mnoho možností, jak na Dachsteinu strávit víkend, ale nejkrásnější je traverz Střechy, při kterém se přecházejí tři ledovce. Na Schladmingský je možno vyjet lanovkou od parkoviště poblíž Türlwandhütte. Někomu ovšem oněch tisíc výškových metrů za stopětašedesát šilinků nestojí, a tak vyrážejí skupinky turistů ještě za tmy, aby se pozdravily s těmi majetnějšími na horní stanici lanovky Hunnerkogel ve výšce dva tisíce sedm set metrů. Zdálo by se, že zbývajících tři sta výškových metrů na vrchol bude už jen záležitostí hodinky dvou. Opak se však ukáže pravdou. Cesta přes Schladmingský a potom Hallstattský ledovec sice vede nejprve po sněhové autostrádě vyjeté rolbou, ale na dohled ke Střeše se začíná zdvihat. Hodina ploužení do prudkého kopce po kotníky v mokrém sněhu dává zabrat každému včetně místních horských vůdců. Konečně závěrečná sněhová mulda a bohapustá dřina končí pod obrovským skalním žlabem, který míří až někam do nebe. Lyžaři zde zapichují lyže do sněhu, turisté,kteří se budou vracet, odkládají batohy a přebytečné oblečení. Stačí vzhlédnout nahoru, a je vidět, že ve žlabu je už hodně lidí. Vypadají navlečeni do helem, batohů a bund jako malí barevní mravenci. Je to ovšem vysoká hra. Nikdo nesmí ulomit kámen, nikdo neshodí suť ze skalní police. Když se to stane, může zranit lidi pod sebou. Po krátkém odpočinku nastává čas vyrazit od lyžařského depa a zamířit ke dvěma hlubokým trhlinám, které dělí skálu od ledovce. "Když jsme se tudy loni vraceli z jiného výstupu, přítel sice první přeskočil, ale do druhé přepadl," popsal svůj zážitek z tohoto místa horolezec Lukáš Bludský. "Skončil naštěstí vzepřený rukama nad hlubinou a sám se potom vyškrábal ven." Horští vůdci, jejichž čas nastává ve žlabu těsně před polednem, proto nekompromisně své klienty navazují na lano, aby mohli jejich případný pád zachytit. Po překonání ledovcové trhliny následuje výstup, který je pro vysokohorské turisty vrcholem umění. Střídají se na něm schůdné skalní police, kolmé stěnky, skoby a kramle. Aby turista spatřil zblízka vrcholový kříž, musí nakonec překonat desetimetrovou kolmou stěnu po kramlovém žebříku. "Právě tady se strhla strašlivá bouře, hromy blesky," s vykulenýma očima vyprávěl svůj červnový zážitek René Kujan. "Nezbylo nic jiného, než se vzdát vrcholu a vrátit se z téměř posledního metru." Pro ty,kteří pokračují na Gosauský ledovec, je cesta teprve v polovině. "Výstup nekončí na vrcholu, ale teprve v bezpečí chaty," zní staré horolezecké pravidlo, které zde vládne železnou pěstí. Dlouhý sestup není nijak náročný a vede většinou podél lanového zábradlí, ale pokud s k únavě přidá i špatné počasí, je na neštěstí zaděláno. "Hodinu nám teklo za krk, kroupy se střídaly s deštěm a my jsme se třásli, aby ještě do skob a drátů neuhodil blesk z bouřky,kterou jsme slyšeli na druhé straně kopce," vzpomíná Eva Chládková na stejnou situaci jako René Kujan, ale na druhé straně vrcholu. "Nejhorší je,že nemůžete dělat nic jiného než bez odpočinku sestupovat a doufat, že to přežijete," dodává její spolulezkyně Barbora Rybářová a vzpomíná na to, jak ji těžký batoh srazil přímo pod vodopád,ležela na břiše,trikem jí protékala ledová voda a několik minut se jí nedařilo zvednout. Ani sestupem po skalním hřebenu ještě nic nekončí. Adámkova chata je vzdálena hodinu ostré chůze po strmém Gosauském ledovci. Pokud se někdo dosud nenavázal na lano, protože mu výstup i sestup připadaly lehké, teď to musí udělat. Rozpraskaný ledovec totiž v sobě skrývá mnohé neviditelné trhliny a vachrlaté sněhové mosty. To, co bylo na začátku výstupu na Střechu, to se teď opakuje každou chvíli. A když se první proboří a padá do ledové díry,nezbývá ostatním nic jiného, než se zapřít do lana, horolezeckých želez i cepínů a nešťastníka zachytit a potom ho vytáhnout na světlo boží. Šéf bezpečnostní komise Mezinárodní organizace horolezeckých svazů Pit Schubert o Gosauském ledovci dokonce ve svých učebnicích pohybu v horách píše, že se na něm beze stopy ztrácejí hlavně starší manželské dvojice. Adámkova chata je potom pro vysílené poutníky bez nadsázky oázou klidu, tepla a bezpečí. Druhý den je o něco lehčí, ale rozhodně ne odpočinkový. Ledovcem je třeba znovu ostražitě stoupat až pod sedlo Steiner Scharte. Stopy vedou k převislému železnému žebříku a nad ním sněhovým polem na rozeklané vápencové skály. Sestup po úzkém skalním žebírku na Hallstattský ledovec, který by byl například v Roháčích závratným úsekem, je po minulých zážitcích už jen rutinou. To však nelze říci o zpátečním přechodu mírně, ale zato stále stoupajícího ledovce. Trhliny v něm nejsou časté, ale o to zrádnější. Proto skupinky turistů připomínají zdálky karavany, jak jdou svázaní lany jeden za druhým unaveným krokem nazpátek k lanovce. Na terase ve stánku jde nejlépe na odbyt pivo Radler. Mnozí Češi ovšem po prvním doušku vyprsknou překvapením - je to nízkoalkoholické pivo s citronovou limonádou.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT: V podstatě jedinou reálnou možností je příjezd po silnici. Ze středu Čech je to 500 kilometrů. To je méně než do Vysokých Tater na Slovensku. Jede se po ose České Budějovice-Dolní Dvořiště - Salcburk - Dachstein. Pozor, za Salcburkem velmi často odbočují řidiči omylem na placený Tauernský tunel!
KDE ZAPARKOVAT: Jednotlivci jezdí z Ramsau po horské silnici s mýtným na parkoviště pod lanovkou. Nesmějí zde přespávat. Autobusové zájezdy využívají spíše neplacených parkovišť u Gosauských jezer.
INFORMACE: Výborný průvodce v češtině je k dispozici na internetu (http://tutistika.sport.cz/dachstei), tištěný průvodce vyšel v nakladatelství Alpy a mapy s českou legendou pocházejí z nakladatelství Kompass.
CO ZA TO: Lanovka od jihu na ledovec 165 šilinků, ubytování v Adámkově nebo Simonyho chatě 190 šilinků. Parkoviště jsou zdarma, mýtné po silnici od Ramsau přijde na 40 šilinků za osobu. Pro členy Rakouského alpského spolku (OEAV) stojí ubytování o polovinu méně.Jeho členem se může stát i Čech. (Rakouský šilink je přibližně 2,70 české koruny.)
CO S SEBOU: Dobrý batoh asi 40 l, vyzkoušené pohorky, teplé oblečení, černé brýle, cepín, horolezecká stoupací železa, helma, jedno lano pro celé družstvo a krém na opalování faktor 20 a více.
 Některé úseky jsou poměrně náročné |
 Skupinky turistů někdy vytvářejí "karavany". |
 Kdo se necítí, může jet lanovkou. |
