Okresní město začátku století, to byla jasná pravidla života, pořádek a provinciálnost. Třeba náměstí. "Promenády šuměly. Na severní straně se procházeli ti, jimž náleží vládnout městu. Na protější straně se veselili tovaryši, studenti a řemeslnické dcerky. A středem náměstí, po dlážděné úhlopříčně se houpali izraelité." Dnešní doba nahradila promenády na Starém náměstí v centru Rychnova placeným parkovištěm a silnicemi. Bachraté domy zmizely, místo nich jsou to stavby s opravenými fasádami a oblouky, jež mají napodobit dřívější loubí. I tak stojí za to vydat se po stopách Poláčkových hrdinů. První díl nedokončené pentalogie o lidech z malého města, kde se mísil živel český, německý a židovský, Okresní město, se odehrává před první světovou válkou. A kupodivu, dodnes lze mnoho z míst, kudy chodíval student Jaroslav, žebrák Majorek, funící zasilatel Wachtl, střihoun Kamil, agent Raboch či nafoukaný poslanec Fábera najít. Město, které se tento rok chystá už na čtvrté poláčkovské sympozium, je stále (jen) okresním městem v podhůří. Náměstí vévodí radnice se znakem města a opravená budova hotelu Havel. To bylo dříve sídlo okresního hejtmanství. Sem se upíraly zraky obyvatel města, tady toužili pracovat přičinliví úředníci - ve skutečnosti i v románu. Všechny domy na náměstí jsou opraveny - až na jeden, na rohu nynější ulice Palackého, dříve Židovské. Za ní bylo dřívější rychnovské židovské ghetto, z něhož nyní zbyla jen opravená bývalá škola a synagoga, nyní muzeum Karla Poláčka a Židů z Podorlicka. A na protějším rohu, tam, kde je dnes nájezdová rampa pro vozíčkáře do banky se lvem, bylo centrum románu. V tomto domě románový kupec Štědrý vychovával své tři syny, tady před sto lety skutečně zlobil malý Karel Poláček svého otce. Nejen domy spořádaných občanů, "bachraté jako buchty na pekáči", stály v Okresním městě. "V noci však domek ožil a jeho okna zírala do tmy jako žíhané oči potměšilého kocoura. Uvnitř zalomozil hrací stroj a bylo slýchati junácký pokřik." Tak nějak popisuje Poláček vykřičený dům na ostrově řeky Kněžny. Tu spoutala regulace, a tak cestou dolů z náměstí uvidíme jen autobusové nádraží a několik novějších chalup na místech, kde byla dříve jatka a také nevěstince. Však jich okresní město - to skutečné - mělo v době Poláčkově pět - U Součkové, U města Prahy, Pinglton, Na Krétě a V Emauzích. Po nich už dnes není památky. Jen těžko se hledá rozdíl v tom, co v knize dodala autorova fantazie a co byla vlastně skutečnost. V Rychnově třeba nikdy nebyl chrám a opravený zámek - nyní opět v rukou Kolowratů - má jen dvě věže místo románových čtyř. Taky není jasné, co bylo inspirací pro lékárnu, v níž agent Raboch sděloval své drby a do které ze čtyřiceti tehdejších hospod chodili románoví hrdinové popíjet. Ale chudobinec tu byl, dokonce tři, i ten s "tudorovskými" věžičkami a cimbuřím. Stojí naproti okresnímu soudu a nyní jsou na dveřích tabulky s nápisy "OV KSČ" a "ČSSD". Tady je autorova inspirace zřejmá a historie už úsměvně ironická. Blížíme se k zámku, v jehož parku si student Jaroslav dával dostaveníčka s kástelánovic Zdeňkou. Poláčkovo gymnázium už tu ale nestojí. Místo něho je mezi barokně gotickým kostelem a zvonicí se třetím největším zvonem v Čechách pietní místo s bustami slavných rychnovských rodáků. Říkají mu Slavín, i když tu není nikdo přímo pohřben. Poláček je tu také a klid okresního města sleduje s nadhle dem, které mu poskytuje zámecké návrší. Ale zpět do centra. Poláčkovské pátrání pokračuje mezi zámkem a náměstím. "A když nadešel večer, tu se davy lidí valily k Národnímu domu. Nakadeřené dámy v pelerínkách a svátečně odění páni, všichni naladěni k šprýmům." Pyšný a opravený Národní dům stojí naproti krabicoidní ohyzdné budově bývalého sídla státostrany, nyní knihovně a umělecké škole. A ve dvoře je skutečně divadelní sál. Pravda, na divadlo upomíná jen rozměry prostor a reliéf nad jevištěm, jinak je prostor zakrytý šatem z druhé ruky. Ve společenském centru Okresního města, kde místní honorace vystavovala na odiv lesk svého postavení, je prostě "sekáč". Věru, časy se mění. "Když poslanec vymohl subvenci na stavbu městského vodovodu, dostala tato čtvrť jméno po dobrodinci okresu. Vila se opírala o masivní věž, kterou prstencovitě zdobil nápis Pod horami domov můj." Ano, románový dr. Alois Fábera, poslanec v zemském sněmu a místní polobůh, pro Poláčka ztělesňoval nabubřelost a zároveň provinciálnost české politiky a veřejného života. Možná až příliš tak uškodil skutečné historické předloze svého hrdiny. Tím byl Jindřich Štemberka, jehož vilu lze dnes nalézt hned vedle úřadu práce na hlavní ulici procházející celým Rychnovem. Právník a poslanec radikálně pokrokové strany Štemberka byl velkým a nadšeným propagátorem turistiky v Orlických horách. A jen ironie osudu zavedla na nějakou dobu jeho pravnučku Kateřinu Lojdovou do poslaneckých lavic. "Neslyšně se připlížil soumrak do okresního města. Vzduch voněl otavou, lipovým medem a kravskými chlévy." Tohle už rozvíjející se Rychnov nad Kněžnou ztratil. I přesto se vyplatí do Okresního města zajet a s knihou v ruce se procházet a hledat tu na první pohled idylickou dobu, kdy Češi, Němci a Židé tvořili vzájemně propojenou společnost, kde platila přísná pravidla, na něž dohlížel správce chudobince Wagenknecht se svou holí, kde poslance Fáberu přijíždějícího na letní byt vítalo celé město a kdy při hašení požáru nevěstince na ostrově "v prsou všeho lidu vzklíčilo nadšení a obětavost. Jenom notář dr. Tichay stál opodál, zahalen v havelok a s kloboukem vtištěným do čela. Trčel bez hnutí, pozoruje úchvatné divadlo, a na nehybnou postavu padal odlesk plamenů. V jeho básnické mysli se nejasně chvěly verše popisující požár."
martin.ehl@mfdnes.cz
* * *
Může se hodit
CO ČÍST: Karel Poláček: Okresní město a další díly nedokončené pentalogie (Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno), Bylo nás pět; Josef Krám: Průvodce Rychnovskem (páté vydání se chystá na letošní rok a bude i na webových stránkách města); sborníky z poláčkovských sympozií
CO JEŠTĚ VIDĚT: Památník Karla Poláčka - v budově synagogy v Palackého ulici u náměstí, otevřeno od dubna do října denně kromě pondělí, mimo sezonu po domluvě přes městskou knihovnu. Kolowratský zámek s kostelem Nejsvětější Trojice a vedlejší zvonice s třetím největším zvonem Kryštof v republice.
- sobota 27. ledna 2001
