Budiž, cestu máme za sebou, zaplatili jsme požadovanou částku, a po objasnění důvodu jsme uznali, že je to také cesta, jak získat nějaké prostředky k tomu, aby mohlo letiště nadále vzkvétat. Nakonec co, zaplatí jen ten, kdo je používá.
Analogicky se dá situace použít na dálnicích. Např. v Americe zaplatíte onen poplatek všude. V Kanadě zatím jenom na torontské dálnici č. 407, která vás po dlouhé vzdálenosti téměž doslova převeze na druhý konec města v několika minutách. Svého času byla téměř prázdná, ale když lidi zjistili, že na těch nejpoužívanějších – a průjezdy jsou i doposud zdarma – stráví ve frekventovaných hodinách spoustu svého drahocenného času, začali si onu 407 více a více osvojovat. A chválit. Kamery při vjezdu a výjezdu zaregistrují státní poznavací značku a domů po poměrně krátkém čase přijde už jen účet. Takže žádné zdržování se zastavováním před “toll” koši a vházení mincí do něj (jak je tomu v USA, žádná kontrola a vydávání účtenek. Jízda je plynulá, klidná, rychlá (ovšem pozor na max.. povolenou rychlost, i tady je stovka, sto deset je tiše tolerováno), bezpečná.
Zcela logicky pak vyplyne, že kdo dálnici používá, nechť také na její spravování přispívá. Je to spravedlivé vůči těm, kteří dálničních spojů nepoužívají.
A už jsme docela blizoučko k objasnění logiky a důvodu k vybírání poplatku na letišti. Nemám zkušenosti s tím, kolik evropských a mimoevropských letišť přistoupilo k tomuto ne příliš bolestivému opatření (někteří cestující je ve Vancouveru přjali velice nelibě), ale rozumnému člověku dává smysl.
Ostatně, také v Torontě se takové opatření připravuje, jak vyznělo z nedávného vyjádření torontských novin. Každý pasažér, odlétající z torontského Pearsonova letiště, bude muset zřejmě zaplatit 10 dolarů jako letištní vylepšovací, poplatek. Toto opatření nabude platnosti pravděpodobně již od příštího roku.
Vedení torontských letišť hodlá tento 10dolarový příspěvek nasadit na držitele letenek, kterých se ročně prodá za 10 miliónů dolarů. Prezident představenstva letišť Louis Turpen uvedl, že k tomuto kroku nepřistoupili v minulosti jako mnohá ostatní letiště, ale že tentokráte to bude nevyhnutelné. A dodal, že momentálně probíhající inovace letiště si vyžádají 4,4 miliardy dolarů, zahrnující i hodnotu více než 3 miliard na vybudování nového terminálu, jenž má zahájit provoz ke konci roku 2003, a nahradit tak současné poněkud těsné terminály 1 a 2.
Pearsonovo letiště v Torontě je dnes největším v Kanadě a v tomto roce přepraví více než 30 miliónů pasažérů, což je téměř o 20 miliónů více než před šesti lety, přičemž každý den odbaví v průměru 1100 letadel.
Turpen odhaduje, že plánované zavedení poplatku může na zmíněné účely získat 100 až 150 miliónů dolarů ročně. Tyto peníze budou nezbytně nutné na zabezpečení zvýšeného provozu v době olympijských her v Torontě v roce 2008, pokud ovšem bude Toronto ve své kandidatuře (což se všeobecně očekává) úspěšné a získá pořadatelství her. Dosud bylo úspěšně zakončeno přibližně 20 procent prací. Jednotlivé pracovní skupiny upozorňují, že se prostředky postupně vyčerpávají, ale že provoz letiště se neredukuje.
Kompletní dokončení všech prací se očekává rok před zahájením OH. Louis Turpin dále říká: “Nejedná se o to, že pasažéři přijdou, až plánované práce dokončíme, ale o fakt, že oni už jsou tady.” Kosmetická operace zasáhne až do kosti. Současně se rovněž staví nová rozjezdová a přistávací dráha za 313 miliónů dolarů, pod níž je budován 598 metrů dlouhý tunel pro vozidla. Nová runway, pod níž povede zmíněný tunel, má unést přibližně 680,4 tuny.
Dnes již byla vybudována zařízení k odvádění prudkých návalů dešťové vody včetně zařízení pro filtraci vody, obsahující chemikálie používané při rozmrazování letounů, a na samotné rozmrazovací zařízení (de-icing) bude použito 65 milionů dolarů. Nové skladovací budovy v prostoru letiště se rozrostou do okruhu 1,5 km od nejbližší přilehlé dálnice, kde vyrostou parkovací garáže pro potřeby nového terminálu.
Možná po objasnění potřeb a způsobu naložení s vybranými penězi se vedení letišť setká s pochopením pasažérů a vstřícným jednáním u okének, kde se ono mýtné bude platit.
Z ontárijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
PS: na toto téma jsme dostali několik e-mailů, z nichž vyjímáme jen to nejzajímavější:
“Ve Vancouveru se tomuto letištnímu poplatku říká Airport Improvement Fee, a představuje na jednoho cestujícího 10 kanadských dolarů v případě vnitrostátního letu, a 15 v případě letu mezinárodního. Z nějakých důvodů se poplatek nedá zřejmě přidat k ceně letenky, takže přijali tento způsob. Odpověd na otázku, zda to je či není férové, je nasnadě.” Ovšem, jak mě dále upozornil můj přítel Bronco Hyrman, jako každý i tenhle problém má dvě strany: město nemělo dostatek prostředků na obnovu letiště, odkud je tedy vzít? Z daní z pozemku, nebo z jiných daní? Dost lidí se přiklonilo k tomu, ať to zaplatí ti, co letiště používají. Tak také zůstalo. Ovšem na otázky – jak dlouho ještě?, vybralo se už tolik dost?, kdy se od vybírání ustoupí?, a kolik peněz bylo vybráno? – nikdo neodpovídá. “Normálně jsem optimista,” píše dále, “ale častokrát se stává, že z dočasně zavedených poplatků či daní se stanou daně a poplatky trvalé.”
Pan Miroslav Khol z ČR napsal: Když si v USA předplatím jízdu na dálnici a přes mosty, tak už na místě samém neplatím nic. Kromě oněch košů a vybírajících úředníků je ve Státech možné platit přímo převodem z účtu, frekvenci průjezdů ovšem nepočítají kamery, ale elektronický systém – kdo má uzavřenou smlouvu, dostane zařízení, které připevní na střechu auta a pak může používat pro něj určené dálniční pruhy se snímači, které jsou volné, protože tam nikdo nemusí zastavovat.“
