Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Výlet na sever, kde se nesmí rodit děti. Špicberky patří medvědům

aktualizováno 
Jde o nejsevernější místo na světě, kam se lze dostat pravidelnou leteckou linkou. Právě odtud startují výpravy na severní pól, mezi 1 309 kilometrů vzdáleným severním pólem a Norskou pevninou jsou Špicberky přesně v polovině cesty. „I přesto, že jsou opravdu daleko, velmi studené a drahé, rozhodně stojí za návštěvu,“ píše čtenář iDNES.cz Jan Kočvara.

Špicberky, pro mne zatím nejsevernější místo v životě, jsem navštívil loni v září v rámci své čtyřicet dní dlouhé cesty Norskem. Autem jsem dojel do Tromso, hlavního města norského severu, odkud jsem letěl na šest nocí na Špicberky.

Nebezpečná atrakce

Špicberky jsou pod správou Norska, ale nejde o území žádného státu, proto není povolené, aby se na nich narodilo dítě, není totiž možné mít špicberské státní občanství. Přesto tam dlouhodobě žije přes dva tisíce lidí a jsou zde tři školky i univerzita.

Špicberky jsou vyjma své severní polohy známé především přítomností ledních medvědů. I kdyby zrovna člověk během svého pobytu na Špicberkách ledního medvěda nespatřil, slyší o něm ze všech stran.

Stožáry pro svoz uhlí. Těžba uhlí byl hlavní důvod pro osídlení ostrovů.

Stožáry pro svoz uhlí. Těžba uhlí byl hlavní důvod pro osídlení ostrovů.

Na krajích hlavního města Longyearbyenu jsou dopravní značky, které před medvědy varují, mimo město je zakázáno chodit bez pušky a lední medvěd je pochopitelně na většině místních suvenýrů. Během zimy jsou lední medvědi k vidění dokonce i na dohled za městem. Naštěstí do města nechodí nikdy, nemají totiž rádi auta a hluk.

Bez bot nejdál dojdete

Po příletu jsem se ubytoval v guesthousu dva kilometry pěšky od centra města. Jedině tam, vyjma v září zavřeného kempu, jsou relativně rozumné ceny. Špicberky jsou ještě dražší než Norsko, je to jedna z nejdražších zemí světa. Více informací o cenách najdete v boxíku na konci článku.

Guesthousy na kraji města při západu slunce

Guesthousy na kraji města při západu slunce

Guesthouse nabízí samostatné pokoje i sdílené s palandami. Spal jsem ve sdíleném pokoji pro čtyři s Francouzem, Polkou a Číňankou, mladými lidmi, kteří se chtěli také podívat na nejsevernější dostupné místo na světě a utřídit si myšlenky.

Útěk od civilizace

Hned na začátku mého pobytu mě překvapilo, že na Špicberkách je zvyk se zouvat. Lidé se zouvají všude, v hotelech, restauracích, v kostele, turistických centrech, muzeích. Jedinou výjimkou jsou obchody.

První den jsem si půjčil auto a projel všech asi třicet kilometrů silnic, které v Longyearbyenu jsou. Málokdo si půjčuje auto, protože na Špicberkách je zakázáno jezdit mimo silnice a těch je tam málo, ale nelitoval jsem.

Chaty místních mimo bezpečnou zónu

Chaty místních mimo bezpečnou zónu

Jel jsem za město k uhelným dolům ve svazích kopců, odkud je krásný výhled na údolí města, i na druhou stranu za letiště, kde jsou chaty místních. Ptal jsem se místních, proč lidé bydlící na tak izolovaném místě jako Špicberky mají ještě chatu pár kilometrů za městem. Důvodem jsou prý malé byty ve městě namačkané těsně na sebe pro šetření teplem a místem.

Počasí mi nepřálo. Vyjma posledních dvou dnů z šestidenního pobytu bylo zataženo, občas hustě sněžilo, lehce mrzlo a foukal velmi silný vítr. Snažil jsem se vymyslet, co v takovém počasí dělat. Plánoval jsem dvě plavby lodí a túru na kopec za městem, ale to vše vyžadovalo slušné počasí pro klidné moře nebo slušnou viditelnost v horách.

Pozor na omrzliny

Protože naštěstí netrpím mořskou nemocí, zkusil jsem nejdříve plavbu lodí. Plavba byla plánovaná na dvanáct hodin se zastávkou u velkého splazu ledovce až do moře a v ruském hornickém městě Barentsburg se sochou Lenina a levnou vodkou.

Ruské hornické město Barentsburg

Ruské hornické město Barentsburg

Kulturní centrum ve městě duchů se sochou Lenina

Kulturní centrum ve městě duchů se sochou Lenina

K obědu jsme měli barbeque z velryby (chutná trochu jako játra) a lososa. Počasí ale ideální nebylo. Sice nesněžilo, ale foukal ostrý mrazivý vítr a na moři byly až dvoumetrové vlny. Většině turistů na lodi bylo velmi špatně a tak se cesta zkrátila na osm hodin. Bohužel byla z cesty vypuštěna návštěva ledovce. Mrzelo mne to, mám ledovce rád a špatně mi nebylo, ale organizátor mi nakonec vrátil třetinu ceny lístku.

Špicberská příroda je nádherná, skutečně arktická, z velké části pokrytá ledovci a na ostrovech nerostou žádné stromy. Následující den jsem se proto vypravil s průvodkyní, která pochopitelně měla pušku, na vrchol kopce za městem. Připadal jsem si jako polárník v pusté zasněžené zvlněné krajině s mačkami na botách.

Výstup na horu za městem probíhal s průvodkyní s puškou.

Výstup na horu za městem probíhal s průvodkyní s puškou.

Výstup na horu za městem

Výstup na horu za městem

Špicberky jsou geologicky velmi staré, hory nejsou dramatické, ale spíše rozteklé, krajina je hodně odlišná např. od zimní alpské. Na vrcholu hory foukal nejsilnější vítr, který jsem na Špicberkách zažil, a bylo tam asi minus deset stupňů. Průvodkyně mne dokonce varovala, že se mi začíná tvořit omrzlina na obličeji, abych si místo zahřál rukou.

Osudný omyl

Na cestě zpět jsem se ptal průvodkyně, jak je to s ledními medvědy v horách. Říkala, že hodně lidí si myslí, že lední medvědi jsou jen při pobřeží, ale není to úplně pravda, občas jsou zvědaví a nebo hledají cesty z fjordu do fjordu, a tak se někdy ocitnou i vysoko v horách.

Fotogalerie

Před třiceti lety prý nebylo běžné, že by si lidé na procházku po horách kolem Longyearbyenu brali pušku. V devadesátých letech se jednou dvě mladé dívky byly projít bez pušky a vyšly na kopec nad městem. Viděly z dálky nějaké zvíře, které vypadalo jako velmi hubený sob.

Blížilo se k nim, nebály se, protože vypadalo jako sob. Ale pak se přiblížilo více a byl to vyhladovělý lední medvěd, ale to už bylo pozdě. Jednu dívku medvěd zabil a druhou zranil, ale přežila. Od té doby se nosí pušky pro jistotu i blízko za hranicemi města.

Znovu na lodi

Poslední celý den bylo lepší počasí, polojasno a já se těšil na prý hezčí ze dvou obvyklých plaveb lodí: do ruského hornického města duchů Pyramiden a opět k blízkému ledovci.

Tentokrát loď moc nehoupala, nikomu nebylo špatně. Při této plavbě bývají prý vidět i lední medvědi na pobřeží, ale žádné jsme neviděli. Na zpáteční cestě jsme ale spatřili několik velryb, které vytvářely vodotrysky nad hladinou.

Heliport v ruském městě duchů

Heliport v ruském městě duchů

Ledovec naproti ruskému městu duchů Pyramiden

Ledovec naproti ruskému městu duchů Pyramiden

Pyramiden kdysi bývalo velké hornické město, chlouba Sovětského svazu, kam navezli černozem z Ukrajiny, aby zde mohli vysadit trávu. Na Špicberkách totiž žádná neroste. Postavili zde i moderní kulturní, sportovní a společenské centrum, opět sochu Leninovi a prováděli delegace ze Západu.

Pro nás z tzv. východní Evropy to byly smutně povědomé stavby, ale lidé ze Západu si zřejmě připadali jako na Marsu. Přesto tam bylo spousta zvláštností: například byty neměly kuchyně a jediné místo, kde se bylo možné najíst, byla společná kantýna, aby si byl každý roven.

Naplánujte si cestu na jaro

Poslední den jsem se byl podívat ještě po městě, nakoupit suvenýry, krásná trička s ledním medvědem a psem husky a podívat se do nejsevernějšího kostela na světě. Na rozloučenou mi také zahrála krásná Norka Randi na klavír.

Hlavní město Špicberk při odletu

Hlavní město Špicberk při odletu

Přestože jsou Špicberky daleko, velmi studené a drahé, rozhodně stojí za návštěvu. Hlavní sezona je na jaře, kdy již není polární noc, ale stále leží sníh a je možné tady jezdit všudypřítomnými sněžnými skútry. Ty jsou vedle psího spřežení hlavní možností, jak se pohybovat po pevnině.

Na jaře jsou u Špiberk také lední medvědi, obvykle hlavní turistické lákadlo ostrovů. Určitě se tam na jaře znovu podívám, už proto, abych znovu ochutnal vynikající sobí burger v Husetu.

Pozor na ceny

Letenka z Prahy vyjde zhruba na 12-15 tisíc Kč. Nejlevnější ubytování najdete v kempu (400-700 Kč na osobu na noc), kemp je ovšem mimo bezpečnou zónu a pět kilometrů daleko od města vedle letiště.

Pro našince jsou cenově přijatelné ještě guesthousy. Jedna palanda v pokoji pro čtyři stojí 1 000 Kč na noc, pokoj pro dva pak 3 000 za pokoj na noc. V guesthousu je kuchyně, podává se snídaně. Regulérní hotely stojí od 5 000 Kč za osobu na noc.

Cena levnějšího jídla jako pizza, asijská kuchyně, burgery a podobně se pohybuje kolem 300-400 Kč, za hlavní jídlo v restauraci pak zaplatíte kolem 500-700 Kč. Pivo stojí kolem 150-200 Kč půl litr.

Celodenní výlet lodí do hornických měst a k ledovci stojí ca 5000 Kč na osobu včetně oběda. Alternativou jsou cestovní kanceláře, které nabízejí balíček zhruba pěti dní na Špicberkách za cenu kolem 40 tisíc včetně plaveb lodí a dalších výletů.

Autoři:


Témata: Medvědi


Nejčtenější

Tato společnost, která vyhrála soutěž na provoz rychlíků mezi Plzní a Mostem,...
Jedna jízdenka pro celé Česko. Revoluce na železnici má ale zádrhel: cenu

Projet Česko vlakem různých dopravců má být od konce roku 2019 stejně jednoduché jako ve Švýcarsku. Nebudete si muset pro každý úsek kupovat jízdenku zvlášť,...  celý článek

Šlápoty - Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná
Osudu navzdory. Odvážné Češky cestovaly mezi válkami i za komunistů

Seděli spolu u stanu uprostřed Sahary, psal se rok 1933, za sebou už měli velkou část Afriky a Eva Elstnerová směrem ke svému manželovi Františkovi prohodila:...  celý článek

Stavitelé museli překonávat bouře, mlhy a rychle se střídající příliv a odliv....
Přitahuje filmaře i sebevrahy. Kalifornský Golden Gate slaví 80 let

Již 80 let je jedním ze symbolů Ameriky červenooranžový ocelový kolos klenoucí se nad mořským průlivem. Sanfranciský most Golden Gate (Zlatá brána), který byl...  celý článek

Jiří Zindulka (vlevo) se synem
Chorvatsko na jachtě. Je to skoro jako na Slapech, říká český kapitán

Nechcete v létě jen tak ležet na pláži? Pronajměte si plachetnici! Dovolená na jachtě nemusí být jen pro milionáře, každý rok takto vyrážejí na moře tisíce...  celý článek

Výhled směrem na jižní část poloostrova ze stezky Goat´s Path
Klid, který srovná hlavu. Výlet na irský jihozápad je jako cesta časem

Irský jihozápad umí být drsný, ale odměňuje malebnými výhledy. Z útesů můžete pozorovat velryby, ve vesnicích přihlížet výrobě sýra a v národních parcích dojít...  celý článek

Další z rubriky

Pohodová atmosféra stopu
Balkánská krize i ráj na zemi. V 17 letech ujeli 8000 km stopem

V srpnu vyrazili na cestu stopem do Zakavkazí a během měsíce procestovali Balkán, Turecko, Gruzii, Arménii i Náhorní Karabach. „Na zážitky vzpomínáme dodnes,“...  celý článek

Filadelfie
Nebojte se couchsurfingu. Já jsem tak poznala Filadelfii, píše Češka

Jako au-pair v americkém Washingtonu D.C. jsem se během svého volna snažila poznávat nová místa. Jedna z mých nejzdařilejších cest směřovala do města...  celý článek

V kráteru sopky Batur, Indonésie
Z Brušperku vyrazili na starých čezetách do Austrálie. Trvalo jim to rok

Během 430 dnů projeli Čech Marek Vantuch a Slovenka Ivana Haraslínová na starých čezetách Evropu, Asii a Austrálii. Část trasy jeli po stopách trabantů Dana...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.