Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Největší svoboda cestování? Nekonečný výlet za volantem obytňáku

aktualizováno 
Objedeme Českou republiku. Tak zněl původní plán, který padl. Bylo to moc kilometrů, odhadem tak dva tisíce. Zabralo by to spoustu času. A nikdo přece nechce celé dny sedět v autě. V tom radost z cestování obytným vozem není. Jezdí se totiž v dodávce. Kouzlo cestování obytným autem nastává, teprve když s ním člověk zastaví.

Obytný vůz je sbalený už z předchozího výletu. Stačí vzít tašku s čistým oblečením, nějaké ty boty a zastavit u supermarketu na parkovišti pro jídlo. | foto: Profimedia.cz

Můžeme se vydat, kdy a kam chceme, nemusíme nic zařizovat. V autě máme vše, co na výlety potřebujeme, včetně kempovací a kuchařské výbavy. Obytný vůz je sbalený už z předchozího výletu. Stačí vzít tašku s čistým oblečením, nějaké ty boty a zastavit u supermarketu na parkovišti pro jídlo. Z nákupního vozíku naházím proviant rovnou do ledničky.

A vyrážíme do hor. Vybrali jsme čtyři nejvyšší vrcholy nejvyšších hor na severu České republiky: Sněžku v Krkonoších, Kralický Sněžník v pohoří Kralický Sněžník, Praděd v Jeseníkách a Lysou horu v Beskydech. Samozřejmě na ně vyšlapeme, protože – a to je správně – ač nahoru často vede silnice, normální smrtelník tam většinou autem nesmí.

Zahájení sezony

Obytné auto ani na zimu neodstavuju, ale přezouvám. Zimní gumy zpravidla sjedu méně než letní, ovšem víkendové výlety pod sjezdovku na lyže či brzká výprava s kamarády na Sázavu, které říkáme „hledání jara“, to jsou pravidelné štace. V zimě je důležité výjezd provázat s otevřenou hospodou poblíž místa, kde se zaparkuje. Protože sedět celý večer ve čtyřech v malém obytném autě není nic moc. V létě je to jiné, v létě se „kempuje“ kolem vozu.

Fotogalerie

Zahájení sezony už několik let s naší rodinnou kempovací kolonou (karavan s tchánem a obytné auto se švagrovou) absolvujeme v kempu Sedmihorky v Českém ráji. Rok s rokem tu potkáváme stejná auta, stejné karavany, stejné posádky a k nim přibude vždycky o něco více těch, co jsme tu ještě neviděli. O posledních Velikonocích počet obytných aut a karavanů odpovídal spíš průměrně obsazenému veletrhu s tímto „zbožím“.

Sněžka

Do Pece pod Sněžkou jsme dojeli pozdě večer. Kemp v okolí jsem ani nehledal, u každé dolní stanice lanovky je parkoviště. To platí i pod vleky v horských střediscích. V létě jsme tam skoro sami a někdy je k tomu i poblíž otevřená restaurace či něco podobného. Přijeli jsme v době, kdy výběrčí na parkovišti už měl vztyčenou závoru a asi si užíval zaslouženého odpočinku po vyčerpávající směně v budce u parkoviště. Další den jsme odjeli zase až po konci jeho směny, takže jsme to měli náhodou zadarmo. Stokoruna ke stokoruně... a máme na naftu.

V Peci pod Sněžkou, na parkovišti pod lanovkou, stojí za to vyjet až nahoru a vpravo nad poslední hospodou je ještě takové menší parkoviště. Je to tam útulnější, vedle zurčí horský potok a parkoviště je na rozdíl od toho většího rovné. Takže se lépe nalévá večer víno, ráno čaj a v noci se na posteli nekutálíme na jednu stranu.

Túru na Sněžku zde nebudu líčit, asi není těžké představit si únavu z výstupu na nejvyšší českou horu. Další výhoda karavanu: když se díváme na zpocené turisty, kteří si už sice užívají konec túry, ale ještě se musí doplazit někam do penzionu, jsme rádi, že máme „domeček“ poblíž.

Můžeme se pěkně osprchovat, obléci si slušivý podvečerní outfit a vyrazit v horském středisku nažehlení do nějaké příjemné restaurace na večeři. A na hokej. Hrajou naši a já televizi – na rozdíl od většiny karavanistů – v autě nevozím. Po vítězném utkání jsme zaplatili, sbalili auto na cestu (stačilo oddělat zástěny z předních skel a zatáhnout schůdek do obytné nástavby) a vyrazili jsme o kopec dál.

Autorovi společníci na cestách

Autorovi společníci na cestách

Karavan, nebo obytňák?

Když se s někým nepoučeným bavím o tomto koníčku, dojde skoro vždycky na debatu, zda je lepší přípojný karavan, nebo obytné auto. Je to jednoduché. Ti, kteří jsou v pohybu, kteří berou dovolenou jako čundr, chtějí spát každý večer jinde a spíš si užívají, že ještě odpoledne nevědí, kde to bude, ti jsou stvořeni pro obytné auto. Hipísáci, čundráci, technaři, cestovatelé. Karavan je spíš pro ty, co se na týden někde usadí a tam si to užívají, případně odpojeným osobním autem podnikají výlety do okolí.

Nemá smysl počítat, co se víc vyplatí. Zdaleka nejvíc se totiž finančně vyplatí sedět doma a nejlépe ani nevycházet ze dveří.

Ale když už přece jen dojde na finance, karavan je samozřejmě (v odpovídající kvalitě či stáří obytného vozu) levnější, i když je nutné mu také přizpůsobit velikost a hlavně obsah motoru tažného auta.

Kralický Sněžník

Jedeme v noci. Kafe na nočních benzinkách má svoji poetiku. Kupuju si sedmičku bílého vína, až tam budeme. Jsou bouřky, silnice prázdné.

Cestou si říkám, že bychom mohli zastavit v nějakém kempu. Naplnit zásobník s vodou. Je před sezonou, na navigaci je cestou pár kempů, ale většinou jsou zavřené. V Žamberku vedle akvacentra jeden otevřený. Ale nikdo v něm. Brána otevřená, sociální zařízení otevřené, v přípojce na elektriku elektrika. Nechce se mi spát, po chvilce váhání jedeme dál.

Nakonec spíme už pod Kralickým Sněžníkem na parkovišti v Dolní či Horní Moravě, těžko se tato dlouhá vesnice v noci od sebe odlišuje. Piju víno, venčím psa pod hvězdami, bouřky jsou pryč. Chvíli civím do mapy, kam a jak zítra půjdeme. Ráno vyrážíme na vrchol. Deset kilometrů nahoru, tam se pod vrcholem napijeme z pramene Moravy a já ještě z plácačky se slivovicí od chlapů, co tam došli z druhé strany, pak deset kilometrů dolů. Pro naši minivýpravu – malého kluka a netrénovaného tlusťocha – docela náročný výlet. Pes je v pohodě.

Je odpoledne, dáváme si pozdní oběd v jediné hospodě poblíž parkoviště, za kterým už je jenom zákaz vjezdu do hor.

Můžeme se vydat, kdy a kam chceme, nemusíme nic zařizovat. V autě máme vše, co...

Můžeme se vydat, kdy a kam chceme, nemusíme nic zařizovat. V autě máme vše, co na výlety potřebujeme, včetně kempovací a kuchařské výbavy.

Volno

Je sobota a dali jsme si volno. Nemusíme se každý den vyhrabat na nějaký kopec. Jedeme do kempu u Jeseníku. Když si můj tchán poprvé půjčil karavan, jel právě tam. Posíláme mu odtud pohled s větou, že jsme našli kořeny karavaningu našeho dědy.

V kempu Bobrovník nás vítá rázná sympatická majitelka: „Máme tu sraz nožířů. Ale nejsou nebezpeční, nic vám neudělají. Maximálně vás opijou.“

Syn je nadšený. Nožíři z Česka, Německa či Polska mají venku pod širým nebem rozbalené výhně, brusky, leštičky a dělají jedinečné originální nože. Večer v hospodě sedí, navzájem si prohlížejí nejlepší výrobky, občas proběhne nějaký obchod. Veletrh nejlepších nožů, jaké jsem kdy viděl.

Další den poslouchám celou cestu v autě, kde si na chalupě uděláme tu kovárnu...

Praděd

Je neděle. Parkoviště Na Hvězdě v Karlově Studánce, autobus na Ovčárnu, pak výlet na Praděd a krásným kaňonem Bílé Opavy dolů. Je pozdě odpoledne, jsme unavení a přezouváme se na parkovišti v autě do pohodlnějších bot. Večer je před námi. Dneska ale nebudeme spát ani v kempu, ani na divoko u lesa či na parkovišti. Dneska večer budeme spát na návštěvě.

Další výhoda obytného auta. Zavolám kamarádovi, který bydlí ve vesnici na cestě mezi Kralickým Sněžníkem a Pradědem. Svobodné Heřmanice. Nad obcí se skrývá báječný letní tip pro koupání a kempování zdarma (byť nic není povoleno a vše je na vlastní nebezpečí): lom Šifry. Rodina jeho přítelkyně tady má skvělý penzion Pod Šiframa. V něm spát nebudeme, ale vynikající jedenáctku Poličku a večeři si dáme.

Výhodou návštěvy v obytném autě je, že se nikomu nenacpete do baráku. Zaparkujete před ním, poklábosíte, hostitelé s vámi nemají žádnou práci. Paní domácí nás sice přemlouvá, ať jdeme spát do penzionu, že nám připravila pokoj. Ale než bychom ty tašky někam tahali nahoru a pak zase dolů... Ráno přijdeme jen na snídani.

Propadnout vášni pro cestování s obytným vozem je tuze snadné. Tohle auto dává...

Propadnout vášni pro cestování s obytným vozem je tuze snadné. Tohle auto dává člověku ohromnou volnost.

Hitparáda výletů

U nás to začalo tím, že jsme seděli s manželkou nad hromádkou peněz a říkali si, kam pojedeme na dovolenou. Bylo to tak na letecký zájezd třeba do Řecka. A pak – ani nevím, kdo to řekl: „Co kdybychom si za to raději půjčili na týden obytné auto?“ A tak se stalo. Jeli jsme do Polska. Říkal jsem si: Velké auto, velká země. Ale nesmí být zase moc daleko, ta hromádka nebyla nijak velká. Vyrazili jsme na Mazurská jezera. Když jsme si pak koupili svůj obytňák, z nostalgie jsme jeli opět k Mazurským jezerům.

Propadnout vášni pro cestování s obytným vozem je tuze snadné. Tohle auto dává člověku ohromnou volnost.

Obytným autem se dá jet skoro kamkoli. Ale není to jen prostředek na velké prázdninové výpravy. Na ty normálně zaměstnaný člověk nemá čas a někdy ani peníze. Obytným autem lze pěkně procestovat domovinu i nejbližší země. Víkendy nebo prodloužené víkendy.

Za mé nejzdařilejší výlety „do okolí“ považuju ty na pustu do Maďarska (tak jiná krajina a příroda, a tak blízko) či na Duklu (místo podivné tragické bitvy s nedalekým muzeem Andyho Warhola a úchvatným krajem jeho předků) na Slovensko.

Jak jsme nezdolali Lysou horu

„Místní to tu znají. Musíte vyjet ještě na parkoviště nad Ostravicí a odtud je to blíž,“ říká jeden známý. Tak tam jedeme. Výlet na Lysou horu je dlážděn deštěm a bouřkou. Nechtěl jsem to původně psát, ale vždycky mi říkali, piš pravdu: Nevylezli jsme tam. Kilometr pod vrcholem jsme se otočili kvůli bouřce a silnému větru.

Vzpomněl jsem si na všechny ty články o podmáčené půdě, popadaných stromech a tak. Sotva jsme se otočili a sešli dolů, vysvitlo sluníčko. A další místní fitness lidé stavěli na parkovišti a jen tak nalehko s holemi na nordic wolking vybíhali nahoru a dolů.

Raději jsme sedli do auta a jeli pryč. Noc jsme strávili v kempu v Mostkovicích u Prostějova. Byl jsem za něj rád, najít mimo sezonu otevřený kemp v Česku není žádná samozřejmost. Navíc v krásném prostředí vedle přehrady. Stála tam jen dvě obytná auta: naše a to druhé – jak jinak – mladé holandské rodiny.

Pořád na cestě

Byl to obyčejný výlet. Úplně obyčejný. Spíš jen jedna kapitola z jednoho velkého výletu. Jakmile si člověk pořídí svoje obytné auto, je na výletě pořád. Maximálně může mít výlet přestávku.

Pořídit i půjčit si obytné auto je drahé. Ale ještě dražší je, že tomu nakonec propadnete. Ne, finančně se to určitě nevyplatí. Spotřeba je větší než u osobáku, kempy jsou drahé, provoz auta nákladný, o opravách nemluvě.

Jeden z mých oblíbených dílů seriálu Simpsonovi je o tom, jak si Homer koupil obytňák. Drahý, starý, za všechny prachy (co měl). Pak se mu rozpadl.

Někdy si připadám jako Homer. I ten můj obytňák se jednou nejspíš rozpadne. Ale nikdy jsem za volantem žádného jiného auta nebyl tak šťastný.

Cestovní měšec

DOPRAVA

  • Orientační ceny – za nový camper: zpravidla přes 1,2 milionu
  • dva roky starý: kolem milionu Kč
  • pět let starý: 750 tisíc Kč
  • deset let starý: pod půl milionu Kč

Půjčovné: okolo 3 000Kč za

den. U vozů do 3,5 tuny (což je většina prodávaných a provozovaných camperů) stačí běžný řidičák pro osobní auto. Za dálnice se platí stejně jako za osobní auto.

UBYTOVÁNÍ

Příklady cen za den v kempu (obytné auto, dva dospělí, dvě děti, pes, elektrická přípojka, sezona v červenci a srpnu):

  • Sedmihorky v Českém ráji 571 Kč
  • Bobrovník mezi Jeseníkem a obcí Lipová-lázně 419 Kč
  • Marina, Týnec nad Labem 385 Kč
  •  Zvůle u Kunžaku 340 Kč

INTERNET
www.camp.cz
www.dokempu.cz
www.ekempy.cz
www.mise.cz/ccc
www.caravan-magazine.cz







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.