Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Obří chodníček v Irsku

aktualizováno 
-
Zelená pláň náhle končí a je cítit moře, mlha s vůní příboje zezdola přináší drobné kapky vodní tříště. A dole, pod útesem pobřeží Severního Irska, z temného moře vystupuje několik kilometrů široká »cesta« pečlivě vydlážděná šestibokými hranoly. Giant's Causeway (obrův chodníček) kdysi v dávnověku vybudoval dle pověsti ulsterský obr Finn McCool.

Suchaři geologové tvrdí, že chodník vznikl tuhnutím lávového proudu před desítkami milionů let. Návštěvníci největší severoirské atrakce si však většinou nenechají kazit dojem. Historka s obrem je hezčí. V místní mytologii byl chodníček vždy místem, kde končí země, místem tajemným i romantickým. »Když byl svět formován z beztvarého chaosu, toto musel být ten kousek, který zbyl - nyní je pozůstatkem chaosu,« napsal anglický spisovatel W illiam Makepeace Thackeray v minulém století. Chodník vlastně ani moc chodník není, připomíná spíš hračku obřího dítěte, které si při hře stavělo krajinky a hrady z obrovských šestibokých kvádrů a bylo mu jedno, jak to dopadne. Mohutné sloupy, kterých tam kdysi kdosi napočítal na čtyřicet tisíc, tak vytvářejí nejneuvěřitelnější tvary a útvary. Místní jim dali nejrůznější jména, například Plástev, Král a jeho šlechtici či Obrova babička. Od nepaměti lákají černé skály zvědavce z blízkého i dalekého okolí. Kromě »osmého divu světa« je ovšem přitahovala do zapomenutého kraje prastará palírna whiskey v nedalekém městečku. Je prý nejstarší (legální) palírnou na světě. Lidé přicházejí, posedávají na mohutných kamenech a utíkají před vlnami, které často zmáčejí neopatrné návštěvníky. Málokomu z nich to však vadí. Děti poskakují po »dlažbě« a mlácením klacky zkoušejí, co vydrží. Nikdo jim v tom nebrání, neboť ani ty nejzlobivějších z nich nemohou poničit přírodní útvar, který mohutným silám vzdoruje již tak dlouho. Dospělí většinou klábosí o počasí. Irové s hrdostí opakují, že chodníček je unikát, který nemá ve světě obdoby. V tom se mýlí - neviděli totiž čedičové »varhany« u Kamenického Šenova, které vznikaly stejně. Vědecké spory o to, jak vlastně to všechno vzniklo, se datují až do sedmnáctého století, dnes už ovšem nikdo nepochybuje. Odborně se tento úkaz nazývá sloupcovitým rozpadem čediče. Tam, kde se nyní tříští vlny, se před šedesáti miliony let pomalu posouvala masa lávy. Pak tuhla a rozpukala se do šestihranných hranolů o průměru kolem půl metru. Vše dokonale splňuje představu o nehostinném pobřeží Irska, kde jsou nejčernější skály a nejzelenější tráva v celé Evropě. V jednom z nedalekých zálivů se koncem 16. století potopila Girona, loď španělského námořnictva, které se tehdy odvážilo dát se do křížku s Británií. K Irsku ji zahnala bouře a už nikdy neodjela, jen málo námořníků se zachránilo. Prý se pak zotavovali v nedalekém hradu, zatímco jeho pán se pokoušel pro sebe z trosek zachránit, co šlo. Celý náklad z vraku byl vyzvednut teprve před třiceti lety. A jak že to vlastně bylo s tím obrem? Doslechnete se několik verzí. Rozhodně to bylo v době, kdy byli v Irsku a Británii obři stejně běžní jako racci nad mořem. Podle jedné verze vybudoval chodník (ze kterého zbyl jen fragment) obr, aby mohl chodit za svou milou obryní přes vodu do sousedního Skotska. Ve verzi druhé také figuruje Skotsko, jenže tentokrát nešlo o líbánky, nýbrž o spor se zlým a drzým obrem Benendorem. Náš obr-stavitel vybudoval přes moře chodník, aby ho nalákal k sobě do Irska a pak mu dal za vyučenou. Buď jak buď, oba tyto příběhy znějí návštěvníkům věrohodněji než tvrzení vědců, že ty miliony let staré kolosy se táhnou od obzoru k obzoru jen proto, že pro čedič je zkrátka nejvýhodnější tuhnout v šestihranech.


Autor:




Nejčtenější

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Další z rubriky

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.