Obřad raclette

Sýrové speciality švýcarské kuchyně určitě nezklamou žádného příslušníka národa milovníků smažených sýrů. Avšak na rozdíl od české tradice, která svěřuje manipulaci s eidamem, obalovaným ve strouhance, běžně do rukou hospodyněk, tradiční švýcarské sýrové fondue i raclette jsou výhradně mužskou záležitostí. Příprava takového pokrmu je vskutku malým rituálem.
"Že se dá u vás v Čechách koupit sýr raclette? To bude určitě ten německý... a ten je opravdu ehm, ble... To je prostě směšné, raději ho vůbec nejezte!" otřásá se upřímným odporem Pierre-Olivier Bourbon ze starého walliského rodu. Jako švýcarský dřevní gurmánský šovinista pohrdá všemi ingrediencemi pro fondue a raclette vyrobenými mimo Švýcarsko, ba dokonce mimo Wallis. "Ani francouzský raclette nestojí za nic," pokračuje. Na kuchyňský pult obřadně instaluje prastaré zařízení na přípravu raclette, zděděné po dědečkovi. Jde o kovový držák, nad nímž se rozehřívá vrchní vrstva půlměsíce sýra speciálním hořákem. Samozřejmě méně skalní Švýcaři používají i jiné "raclettovače", kdy se na plátky nařezaný sýr taví na lopatičkách v elektrickém nahřívači... Avšak čest švýcarského gurmánského šovinisty velí všechny moderní vymoženosti ze zásady odmítat. "Jediný pravý raclette je z Wallisu," říká pan Bourbon, přinášející ze sklepa obrovský sýrový bochan. "Musí být přesně zralý. Před týdnem ještě nebyl dost a za týden už bude moc..." "Pierre-Oliviere, ještě tam máme tu půlku od minula," podává manželovi z lednice nádherný půlměsíc walliského raclette jeho žena. Pan Bourbon ho během odborného výkladu bezmyšlenkovitě připevní k zařízení a začne žhavit hořák. Po chvíli speciálním nožem setře první porci. Z horkého hrnce v zatepleném látkovém košíčku vytahuje brambor ve slupce, ke kterému vám hostitel "kydne" roztavený sýr. Posypete jej pepřem, osolíte, přidáte na talíř nakládanou cibuličku a ochutnáte. "Výborné!" rozplýváte se. Společnost se dobře baví, zatímco hostitel postupně obsluhuje všechny u stolu. Pak přichází druhé kolo, třetí... Konečně ochutná i pan Bourbon. "Ach ne!" vykřikne a teatrálně se chytí za hlavu. "Já to věděl. Tenhle už je přezrálý," vrhne vyčítavý pohled na manželku. Pak rezolutně "starý" sýr z přístroje sundá a rozkrojí nový bochník: "Teprve teď uvidíte!" Nevidíte nic. Raclette vám chutná stejně jako předtím. Cpete se ostošest. Čím déle jíte, frekvence donášky sýra se zvyšuje, neboť méně lační jedlíci pomalu odpadají. "Věřil byste, pane Bourbone, že se dá raclette roztavit i v mikrovlnce?" osmělí se na sklonku večeře svěřit se svými odvážnými improvizacemi zahraniční návštěva. Pan Bourbon na okamžik zkamení. Ale protože k raclette se pije jen víno (nebo horký čaj, aby vám chladný nápoj v kombinaci se sýrem nedělal paseku v žaludku), nálada už je natolik uvolněná, že i starý Wallisan se od srdce rozchechtá.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Sýr raclette se připravuje na kovovém držáku, na kterém se rozehřívá horní vrstva sýra pomocí speciálního hořáku.