Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Objevte znovu Závist

aktualizováno 
-
Dnes tu šumí les a vítr se prohání po polích. Před více než dvěma tisíci lety tato místa zněla halasným kupčením obchodníků, pokřikem dětí, zvoněním kovotepců a skřípěním rumpálů.

Tady na Závisti na mohutném kopci nad Vltavou naproti Zbraslavi se v době 2. až 1. století před naším letopočtem rozprostíralo jedno z nejpozoruhodnějších a nejdůmyslnějších osídlení Keltů v českých zemích. Co z toho, co se tady před staletími odehrávalo, lze dnes v polích a lesích Závisti spatřit a vytušit? Pojďme s odborníkem, aby ukázal, co oko laika nerozezná, aby se pokusil rekonstruovat, jak nositelé výjimečné keltské civilizace vlastně žili. Pozůstatky keltského oppida, této první jednoduché formy městského života, spatří znalec už tam, kde zdánlivě není nic zajímavého. V poli na přístupové polní cestě k Závisti z obce Lhota, asi padesát metrů od lesa. "Právě tady už překračujeme první obrannou linii keltského oppida. Vidíte nalevo v poli tu lehounkou vlnu? To je pozůstatek rozorané hradby a zaneseného příkopu," říká přední český archeolog a znalec keltského osídlení v Čechách Petr Drda. Zde vyhloubili Keltové příkop a za ním navršili ze zeminy val, jenž nesl dřevěnou palisádu. Délka všech opevnění na Závisti byla obrovská. V období nejmohutnějšího rozkvětu oppida přesahovala po obvodu 9 kilometrů. Tudy někudy vedla i původní cesta, která tu procházela první branou. Právě existence cest a dálkových spojů byla jednou z podmínek pro založení oppida. A přístupová silnice musela být jakousi prastarou keltskou "dálnicí" - určitě jednou z nejfrekventovanějších komunikací v Čechách. Po udusané hlíně se míjely kolové povozy tažené dobytkem či koňmi, mezi tím kráčeli pocestní, rolníci, ozbrojenci i obchodníci až z dalekých krajů. Co potom spatřil cizinec za hradbami, muselo být na tu dobu ohromující. "Před sebou dnes uvidíte pláň o rozloze asi 35 hektarů, která pak přechází do lesa. Tehdy tu všude stály dřevěné keltské dvorce, mezi nimiž procházela hlavní přístupová cesta," říká Petr Drda, který na Závisti prováděl dlouhá léta s dalšími odborníky archeologické vykopávky. "Tady se žilo, hospodařilo, pracovalo, chovala se domácí zvířata, stály tu řemeslnické dílny. Není vyloučeno, že příchozím tu sloužila i nějaká obdoba krčmy. Představme si, že pocestní museli překonávat velké vzdálenosti. Potřebovali útulek, kde by mohli složit hlavu, najíst se a napít. Právě v některém ze zdejších dvorců mohl být zájezdní hostinec," vykresluje možnou tvář života na Závisti archeolog. Keltské dvorce měly rozlohu až půl hektaru a byly ohrazeny ploty a palisádami. Uvnitř stálo několik obytných stavení, stodoly, špýchary, dílny. Na dnešním poli nalevo od cesty bylo odkryto několik nádrží na vodu. Každý dvorec obývalo až několik desítek lidí. V jejich čele stál velmož, příslušník aristokracie, jenž sdílel lože s jednou až několika manželkami. Žili tu společně s dětmi, příbuzenstvem, služebnictvem, družinou. Lidé byli vůči velmoži v různých stupních závislosti. Často tu žili i specializovaní řemeslníci - dnes z vykopávek bezpečně víme o litcích nebo kovářích. Mezi tím vším běhaly kozy, ovce, hovězí dobytek, prasata. Muselo tu být hodně živo, ale nesmíme se zase nechat zmást celkovou rozlohou oppida a délkou opevnění. "Nesmíme si představovat, že tu žily tisíce lidí - odhady musí být skromnější. Obyvatelstvo se muselo také něčím živit. V době maximálního rozkvětu tu podle našich odhadů stálo 50 až 100 dvorců, v nichž mohlo žít celkem asi 1500 lidí," říká Petr Drda. Když dorazíte k lesu, nechoďte rovně, ale držte se vlevo při cestě na rozhraní s polem. Teprve po padesáti metrech zabočte vzhůru doprava po značené cestě. Minete kovovou závoru a za ní brzy přetnete další už neznatelnou hradbu keltského hradiště. Na mírném pahorku vlevo od cesty stával panský dům - nejvýstavnější stavení s liteckou dílnou, kde se vyráběly i stříbrné a zlaté "střížky" - polotovary k ražbě mincí. "Zároveň jsme v domě našli i zbytky mlýnských žernovů. To byl velký vynález tohoto období, který umožnil semílat mnohem více mouky. Nemůžeme tedy vyloučit, že už existovala nějaká živnost mlynářů a pekařů," vypráví archeolog. Půjdete-li dál lesem, uvidíte jasně průrvu, kde stávala hlavní mohutná dřevěná brána, která otevírala cestu do centrální části hradiště. Sevřena hradbami tyčila se do výšky deseti až dvanácti metrů. "Stavitelé, kteří přišli zřejmě z dnešní severní Itálie, ji postavili velmi důkladně, nebylo to žádné architektonické tápání. Takové brány a hradby přitom znamenaly i určitý symbol samostatnosti komunity, která se tak vymezovala proti okolnímu světu," říká Petr Drda. Když projdete pomyslnou branou, spatříte vpravo plošinku, kde stávala kovárna. Vykopávky ukázaly, že kovářský sortiment byl nesmírně široký - zahrnoval 130 různých výkovků. Odlévaly se tu i polotovary mincí. Nalevo, tam, co dnes stojí dřevěný srub, pak stával obytný dům. "Tam, kde byla podlaha, jsme našli kostřičku novorozeněte. Domníváme se, že bylo položeno do základů jako stavební oběť. Zdá se, že to byl nějaký běžnější zvyk," vypráví archeolog. Jak tehdejší domy vůbec vypadaly a co ukrývaly? Keltové je stavěli hlavně z dubových kůlů, stěny vyplétali proutěným pletivem a nahazovali hlínou, tzv. mazanicí. Střechy byly pravděpodobně doškové anebo šindelové. Domy už měly i dřevěné zámky, které se zamykaly železnými klíči - to je typ zámku, který se na venkově v Čechách udržel až do 19. století. Uvnitř pak byla jedna nebo více místností, s ohništěm nebo pecí. Zařízení bylo patrně velmi prosté, maximálně jednoduché lůžko nebo se spalo přímo na zemi na slámě nebo na kožešinách. Možná někde byla truhlice nebo skříň na různé předměty, na šperky - to naznačují nálezy malých klíčků, které rozhodně nepatří ke dveřím domů. A kout, kde se vařilo. Tam nechyběl železný kotlík, řada keramických hrnců. Lepší domácnosti pak měly sadu železných nožů, vidlice a řadu dalších nástrojů. Když se od srubu podíváte vzhůru do lesa, uvidíte nahoře linii hřbetu, tam byla poslední hradba a za ní se prostírala ústřední část oppida s "akropolí". Prudkou cestou vzhůru je to deset minut chůze a jste na konci. V 6. až 5. století tady nahoře, v místě zarostlém změtí vykopávek, stála významná keltská svatyně - první kamenná architektura ve střední Evropě. Když však o dvě stě let později přišli zakladatelé oppida, druhá vlna keltského osídlení, neobnovili už na místě žádnou svatyni, ale postavili tu nejvýše položený velmožský dvorec. "O pár set metrů dál u 'Altánu' na skále vysoko nad Vltavou bude mít návštěvník jako na dlani velkou část středních Čech. Možná ucítí magický náboj toho kopce, kde žilo mnoho desítek generací našich pravěkých předchůdců. Že půda, kterou dnes pokrývá les, je prosycena pozůstatky mnoha zemřelých lidí, obětí. Že tu stála sídliště, která byla předchůdci Prahy. Závist, to je taková konzerva, která skrývá dějiny naší země," říká Petr Drda.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Autem z Prahy přes Komořany ke Zbraslavskému mostu, před ním doleva a zastavit na parkovišti v Břežanském údolí. Odtud pěknou procházkou vzhůru do kopce kolem Hálkova pomníku až k bývalému hradišti. Podobně i od vlakové zastávky Zbraslav-Závist. Nebo do Dolních Břežan, pak doleva až do obce Lhota. Tam u kapličky vlevo ven z obce na polní cestu a po ní až k lesu pod hradiště.

CO JEŠTĚ VIDĚT

Značená cesta "keltský okruh" nabízí různé pohledy na místa, kde bývali na Závisti Keltové. "Altán" - stavba z přelomu století, odkud je nádherná vyhlídka na vltavskou kotlinu. U parkoviště v Břežanském údolí je malá "zoo" s houpačkami a prolézačkami pro děti.

Autor:




Nejčtenější

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Další z rubriky

Z filmu Dunkerk
Natáčení Dunkerku se Francii vyplatilo, chystá se nápor turistů

Natáčení filmu Dunkerk vyneslo severofrancouzskému regionu Hauts-de-France za pět týdnů 19 milionů eur (495 milionů Kč), napsal deník Le Figaro s odvoláním na...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.