Psi jsou považováni za odborníky na hledání pozitivních geopatogenních zón, tedy míst, kde je nám dobře. Není náhodou, že právě ulice a třídy hlavního města Řecka u nich došly obliby. Příjemné klima, ne právě přehnaný zájem o úklid odpadků, v dnešní době též spousty osvačinovaných turistů. Psí bezdomovci ovšem rozhodně nejsou ničím novým, stačí si v muzeích všimnout početného zastoupení sošek hafanů všech velikostí i barev. Za svou více než tři tisíce let dlouhou historii prošly Athény nejrůznějšími krkolomnými zvraty, psi ale zůstali.
Rozespalý a unavený cestou vystupuje turista na náměstí Dafné z letištního autobusu. Tu se kolem něj zjeví pět nebo šest velkých psisek. Marné je vyhlížení nezodpovědného kynologa, který by si své miláčky odvolal a uvázal na vodítka. Zvířata jsou jen svými vlastními pány. Vyděšený cestovatel se chvíli zmateně točí na místě a pak raději prchá do blízkého metra. Rozčileně si bručí cosi o nepořádcích a že něco takového by se mělo zakázat. Novota a lesk stanice a předzvěst příjemnějších zážitků dají na nepříjemný zážitek zapomenout.
Výstup na náměstí Syntagma, což je takový athénský Václavák. Honosná budova Parlamentu, mramorové budovy bank, výlohy cestovních kanceláří, obchody s nejnovější módou a ...... psi. Exkluzivnímu prostředí zde ovšem odpovídá poněkud volnější pracovní doba, ve všední den se vstává teprve kolem půl osmé. Turista se s údivem rozhlíží. Haldu kartónových krabic okupuje pan Černohnědý, Žluťák se loudavě přemisťuje, aby se mohl svalit na místě, kam dopadají sluneční paprsky. Národní banka v rohu náměstí otevírá až v devět, takže bílý límeček v otáčecích dveří budovy si může ještě chvíli pospat.
Ulice pulsují zběsilým tepem, doprava ohlušuje, turistu zvyklého na klid svého městečka ve středu Evropy začíná ten neustálý kolot unavovat. Konečně nalezne lavičku. Shodí se zad těžký batoh a s úlevou usedne. Netrvá dlouho a přiloudá se starší psí pán a ulehne u jeho nohou. Od loňského jara se nestačil umýt, ale jinak vypadá docela zachovale. No co. Turista se zvedá. Potřebuje se poradit v nedaleké informační kanceláři. Během prodírání davem se znepokojením zjišťuje, že spolu s ním proplouvá po chodníku i starý známý od lavičky. Při rozhovoru v kanceláři ke své hrůze zjišťuje, že pes se uložil před dveřmi a čeká. Těžko říci, kdy nakonec bodyguard zmizel, turista už ho po nějakém čase ani nevnímal. Až to skoro příjde líto, ale co dělat. Pes bezdomovec je pes bez závazků.
Po ztraceném kamarádovi už ani nevzdechne. Turista sedí na malém vršku pod Akropolí a vychutnává si pohled na bělostné Propylaje, kudy před chvílí prošel. Athény ubíhají do dálky k modravým horám a do zad se mu opírá příjemné podzimní slunce. Rozkošnicky přivírá oči a představuje si, jak opodál Sókratés v jednoduché bílé tunice diskutuje se svými žáky. Turista si tu skvostnou představu vychutnává a teprve po chvíli si uvědomí, že jeho ruka hladí hlavu černého vlčáka s otrhaným obojkem. Pes se labužnicky protáhne a zavrčí na hnědého drzouna, který se také chtěl vnutit do přízně.
 Na bleším trhu nakoupíte snad úplně všechno, zejména ty nejméně potřebné věci. |
 Stánky s Oříšky a sladkostmi vedle stánků se staženými ovcemi a vepřovými kýtami mohou na cizince působit trochu nepatřičně |
 Ve stanicích metra pochopíme, proč stavba trvala tak dlouho. Vyhýbat se památkám musel být problém. |
 Výborně zachovalý Héfaiston pod Akropolí působí jako z jiného světa |
 Na tržištích nakoupíte všechny možné potvůrky, na které si lze vzpomenout |
 Cestou na kopec Lykabetos procházíte háji jehličnanů i mezi kaktusy |
 Ne, to není herec ztvárňující Hurvínka či Spejbla, to je příslušník hradní stráže před prezidentským sídlem. |
 Tak v tomto chrámu se kdysi tyčila osmimetrová socha ze zlata. Dnes je tam lešení... |
