Ani tyto zvrhlosti nebyly zcela bezúspěšné. Komunistickým režimům sportovní úspěchy pomáhaly roztrubovat báchorku o celkové úspěšnosti komunistického systému.
Profesionální sport je v prvé řadě komerční záležitost, které je třeba za účelem úspěšnosti dělat reklamu jako kterémukoliv jinému byznysu. Po pádu komunismu se s příchodem mnohých špičkových hokejistů z tradičních hokejových zemí Ruska, ČR a Slovenska několikrát rozšířila zdejší kanadsko-americká Národní hokejová liga (NHL).
Bezpochyby soutěž s nejvyšší úrovní na světě. Expanze šla pochopitelně ruku v ruce se zvyšováním platů hráčů. Dnešní hráči pobárají pohádkové sumy, o jakých se jejich předchůdcům ještě před dvaceti, pětadvaceti lety ani nesnilo. A s jídlem, jak následující příklad ukáže, i v hokeji, roste nenasytná chuť. V současné době začíná tradiční vyvrcholení sezóny, turnaj nejlepších týmů NHL o Stanley Cup.
Toronto Maple Leafs mají v prvém kole za soupeře tým Ottawa Senators, jenž byl vloni v prvém kole vyřazen právě Torontem, a tak se letošní první kolo považuje za jakousi odvetu. Ottawa, která v regulérní sezóně vyhrála svou skupinu, je jako jediná z kanadských týmů považována za vážného kandidáta na vítěze. Na druhé straně Toronto, po nemastné, neslané sezóně s interními problémy (causa Lindros) a zraněními, je považováno spíše za outsidera.
Součástí reklamy jsou pochopitelně i rozhovory novinářů s hráči, jejichž výroky mnohdy vzbudí vyšší pozornost než sebelepší komerční reklama. Jedním z těchto případů je rozhovor torontského obránce Rusa Dimitrije Juškeviče. Děláme v tomto případě výjimku a namísto obvyklých ilustračních fotografií příkládáme originální verzi zmíněného článku, který dnes (12. dubna) vyšel ve zdejším deníku Toronto Sun, aby si naši čtenáři udělali co nejpřesnější obrázek. Je jasné, že podobné výroky jsou nadsazené a neosobní a nelze je proto brát vážně. V následně popisovaném případě je to však pro našince velmi, velmi těžké.
V krátkém článku Juškevič vysvětluje, že bude mnohem těžší uhlídat nejlepšího útočníka Ottawy Alexeje Jašina, než vůbec nejlepšího hráče NHL Jaromíra Jágra. V roce 1999 se Juškevičovi a Markovovi podařilo Jágra uhlídat a Toronto v šesti zápasech vyřadilo Jágrův Pittsburg. Na dotaz, proč bude těžší uhlídat Jašina než Jágra, Juškevič odpovídá, že proto, že Jágr je Čech a Jašin Rus. Na další dotaz novináře, v čem je rozdíl, Juškevič dodává, že Rusové mají charakter. Následuje Juškevičův popis, že Jágr sám nic nevytvořil, hrál pouze na pravé straně a nikam jinam nešel. „Jašin“ , pokračoval Juškevič, „umí navíc přihrávat, bruslit, střílet a skórovat, je velmi těžké jej přikrýt a když se snažíte jej srazit, zdá se, že nic nefunguje.“
Naše otázka: jestliže „bezcharakterní“ Jágr (podle Juškeviče) popisované Jašinovy přednosti nemá, proč je každým rokem lepší, a v letošní sezóně zaznamenal o třiatřicet bodů více než Jašin, skončivší v tabulce, kterou Jágr vyhrál, až na jedenáctém místě.
Ale zpět k poznámce, že Rusové na rozdíl od Čechů mají charakter. Je jasné, že každý národ (bez výjimky) má charakterní i bezcharakterní příslušníky, proto zde nehodláme uvádět příklady hrůz historie, způsobených špatnými ruskými charaktery. Špatné charaktery způsobily hrůzy i v historii tradičně demokratických národech, jako je např. Anglie, která má kromě slávy ve své historii i velmi krvavé pasáže.
Juškevičem opěvovaný ottawský útočník Jašin proseděl celou loňskou sezónu na lavičce, když se bojkotem snažil před vypršením své smlouvy svůj klub naprosto protiprávně vydírat k předčasnému uzavření nové mnohamiliónové smlouvy. Klub neustoupil, zachoval důslednost a Jašin nakonec přišel s prosíkem. Ve stejné době, kdy se Jašin snažil neoprávněně vymáhat milióny, se jeho ottawský klub ocital ve velkých finančních problémech a očekávalo se, že bude prodán. Letošní sezóna se sice Jašinovi mimořádně vydařila, ale ottawští fanoušci na Jašinovo loňské “charakterní” jednání nezapomněli a ještě dnes jej občas při vstupu na led obdarují pískotem. Tolik k charakteru tohoto hráče.
Je možné, dokonce i pravděpodobné, že Juškevič měl na mysli charakter hokejový, nikoliv povahový. V tom případě měl svůj výrok upřesnit tak, aby nevyzněl nevkusně, urážlivě a šovinisticky. Bez vlivu není zřejmě ani zkušenost, že intelektuální kapacity špičkových sportovců jen málokdy dosahují jejich atletické úrovně.
Pokud se naším čtenářům zdá, že dnešní článek má nacionalistický podtext, pak se předem omlouváme. Jak jsme již uvedli, nemáme rádi, když se do sportu míchá politika. Chceme však všechny čtenáře nade vší pochybnost ujistit, že komukoliv, kdo strávil 21. srpen 1968 před budovou Čs. rozhlasu a na Václavském náměstí, se výrok, že Rusové na rozdíl od Čechů mají charakter, velmi těžko vstřebává.
Z ontarijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a krásné Velikonoce přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
