Ale dovolte, abych na to šel, jak se říká, „od lesa“, neboť severské město Umeå se stotřemitisíci obyvateli, ve kterém se nachází zmíněná pozoruhodná městská knihovna, je obklopeno rozsáhlými borovými a smrkovými lesy. Naleznete jej asi 250 km vzdušnou čarou od hlavního města Stockholmu, na severu Švédska a od konce sedmdesátých let je považováno za "hlavní město" (tzv. huvudstad) provincie Norrland.
Snad každý, kdo jednou v těchto severských končinách strávil delší dobu a zatěžkal tak svoji psychiku prubířským kamenem dlouhých nocí a krátkých dní (podotýkám, že v zeměpisných šířkách, ve kterých leží Umeå, vychází slunce v měsíci lednu okolo 9 hodiny a zachází po 14; v prosinci je slunce nad obzorem od 10 do 13 hodiny), mně jistě potvrdí, jak velmi důležitá je vzájemná komunikace mezi lidmi.
Není tedy divu, že Seveřané věnují vzájemnému setkávání a návštěvě různých kulturních akcí zvláštní pozornost, ve snaze tyto "zimní polární deprese" rozptýlit. A právě díky mnoha kulturním událostem, které se v Umeå v průběhu roku konají, je Umeå na severu Švédska považováno bez nadsázky za jakousi "kulturní Mekku". Jen namátkou uvádím např. jazzový festival, festival bluesové, komorní a barokní hudby nebo filmový festival na podzim. Zkrátka nepřijdou ani obdivovatelé opery a divadla a město se pyšní i svým vlastním symfonickým orchestrem.
Úvodní řádky patřily městské knihovně v Umeå a pokud jsem před chvílí hovořil o setkávání a "syndromu polárních nocí", patří zmínka o ní právě sem. Obecní knihovna v Umeå totiž zaručeně rozptýlí smutek a "polární deprese" nejednoho osamělého Čecha ztraceného na severu Švédska.
Návštěva "Umeå kommuns bibliotek" se může stát velmi příjemným zážitkem pro jedno severské odpoledne. Posuďte sami: Bezbariérový přístup pro handicapované spoluobčany, kavárna s čítárnou, kde vám nabídnou více než jeden tisíc časopisů a novin ve 40 různých jazycích, čtenářský průkaz zdarma - stejně jako v jiných knihovnách ve Švédsku. A pokud by to bylo málo - usměvavé a ochotné knihovnice - podobně jako všichni úředníci, které jsem ve Švédsku potkal, jsou vždy připraveni vyvést neznalého a dezorientovaného návštěvníka z tápání. To vše rozšiřuje oči člověka, který přichází z Čech údivem a bohužel, tak trochu i méněcenností.
Další, na knihovnu poněkud nezvyklým jevem, jsou tzv. „queue numbers“, což se dá přeložit asi jako „čísla ve frontě“. Čekají na vás téměř na každém švédském úřadě a nejinak je tomu i zde: u stolu s informacemi není žádná fronta a knihovník se vám zdá zcela volný? Nenechte se zmást, pokud zcela bezelstně zamíříte přímo k němu pro radu, ve většině případů vás totiž odmítne a s úsměvem pokyne k přístroji s čísly.
Byl jsem předtím často varován před Švédy jako před velkými byrokraty, ale přesvědčil jsem se o pravém opaku: že totiž svým chováním dodávají všem těm pravidlům a regulím jakýsi lidský rozměr. A stává se i zde, že náš knihovník mávne rukou nad vaší poznámkou, že nemáte "číslo" a věnuje se vám okamžitě.
Dobrý voják Švejk na severu Švédska aneb oddělení cizojazyčné literatury
Ale dovolte, abych se vrátil tam, kde jsem začal – do oddělení cizojazyčné literatury: Ten pocit se dá sotva popsat – u jednoho z regálů zvednete hlavu a spatříte tři kouzelná slova, kterým rozumíte široko daleko jen vy: „KNIHY V ČEŠTINĚ“. Toto malé oddělení české literatury je součástí velké sekce, ve které knihovna nabízí literaturu v celkem 48 jazycích; podotýkám, že to není tak neobvyklé ve městě, kde lidé mluví 52 jazyky, aniž bychom v to počítali různé dialekty.
A tak, hned vedle Dobrého vojáka Švejka, Knížky polibků Jaroslava Seiferta, Bolesti Vladimíra Holana, Písně o lítosti Viktora Fischla nebo Sóla pro psací stroj Ludvíka Vaculíka či Hrabalových Poupat, najdete knihy třeba také v polštině, srbochorvatštině a v dalších jazycích, japonštinu z toho nevyjímaje.Krátkou návštěvu této bibliotéky ukončíme – kde jinde - než ve zmíněné kavárně, která je opravdovou specialitou Švédů. Říkají tomu „FIKA“, neboli posezení nad kávou nebo čajem a nadšení pro tento obyčej je mezi Seveřany tak velký, že kafetérie nechybí, slyšíte dobře, dokonce ani v kostelech.
Vstupuje se do ní nenápadnými dveřmi v boční lodi a lidé se zde setkávají pravidelně po ranních bohoslužbách. Pokud se tedy chcete oddat náruživému studiu, přečíst si noviny, posedět v příjemném prostředí a popovídat si s přáteli nad šálkem dobré kávy, nebo si pouze přečíst ty české knihy, ke kterým jste se doma dosud nedostali, mohu vám jen doporučit: vypravte se na sever Švédska a navštivte městečko Umeå.
Co dále nabízí obecní knihovna v Umeå?
- kolekce publikací s informacemi o kraji Västerbotten, Norrland a jejich obyvatelích, včetně původních Saamů (část pouze k nahlédnutí ve studovně, část k zapůjčení)
- "Mluvící knihy" pro zrakově nebo sluchově postižené
- sesterské knihovny (13) na území města; 5 kombinováno se školními/ veřejnými knihovnami
- "Mobilní knihovna" (na území obce, 200 zastávek, do každé oblasti každý 3 týden)
- meziknihovní půjčovní centrum, které je podporováno švédskou vládou
- Národní úložní centrum (zřídka užívané knihy, které obdrží z ostatních knihoven po celé zemi; LIBRIS - National Respository Catalogoue)
Několik údajů k historii knihovny
Založení knihovny 1936
Centrální výpůjční centrum pro „Västerbotten county“ 1947
Zřízení vědecké knihovny 1949
V letech 1950 až 1967 obdržela městská knihovna v Umeå kopii výtisku každé publikace, která byla ve Švédsku vydána.V začátcích své existence sídlila knihovna na „Smorasken“ (tzv. butter fish) na adrese Storgatan 24. V letech 1954 až 1985 se nacházela na adrese Kungsgatan 80. V srpnu 1985 se knihovna přestěhovala na svojí současnou adresu v centru města.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
