Jistě znáte tu situaci: cizí turista uprostřed rozveselené společnosti prohodí nevinný dotaz (podle jeho soudu) a všem místním okolo stolu ztuhne úsměv na rtech. Později je většinou nešťastníkovi podáno vysvětlení, že právě vyslovil něco, za co ještě před nějakým tím stoletím putoval domů po částech.
Nejsnadněji se dotknete citů, když svým dotazem zabloudíte do tenat národnostních třenic. Tak tedy není dobré se na řecký gyros ptát v turecké restauraci, nebo naopak vyžadovat po Řekovi kebab, jakkoli je to jedno a totéž. Nic však zároveň v Turecku nezkazíte, když budete chtít tureckou kávu - jen nikdo nebude vědět, co to je. Turci na ni zapomněli od dob,co ztratili Jemen, a připomínkou je již jen instantní nápoj západního střihu. Nepotěšíte žádného Korejce, když dotazem naznačíte, že jej pokládáte za Japonce. Hlubokou národnostní řevnivostí vám hrozí Balkán, ale i přilehlé státy. Třeba Maďara či Slovince urazíte již jen dotazem, který jejich zemi na Balkán, s jeho špatnou pověstí, situuje. Bezesporu vás na whisky nepozve Skot, kterého se optáte, jak se mu líbí anglická krajina (zejména, když přitom ukážete na skotský hrad). Nepřipomínejte Němcům nevhodně druhou světovou válku. Neurazí se, nebude jim to však příjemné. Naopak v rakouských Alpách se netažte,kolik co stojí marek. Číšníky zde už z toho bolí hlava. Jiným nebezpečným tématem jsou ženy a rodina. V Maroku se můžete zeptat »co u vás doma«, ale nikdy ne přímo na zdraví manželky. Na všetečné dotazy okolo rodiny jsou hákliví i v jiných arabských zemích. O rodině nehovoří rádi ani Japonci. Nepodléhejte pocitu bezpečí ani v některých západních zemích. Prosáknuti americkými seriály možná podlehnete dojmu, že Američanky napjatě čekají na vaše vtipné dvojsmysly: opak bývá pravdou. Rozhořčení se však můžete dočkat již po prostém optání, zda nepotřebuje dotyčná pomoci. Ne, zní odpověď, nejsme žádné slabší pohlaví! Naopak nikterak neriskujete, když se Holanďanky zeptáte na věk - proč ne, hned vám jej sdělí. I když třeba už má na skráních šediny. Snadno zraníte něčí cit nevhodnou zmínkou o víře. O světě islámu je to známé. Třeba Japonce nepotěšíte ani pouhou zvídavou otázkou - prostě se o tom neradi baví. Neptejte se v Polsku, proč papež něco dělá jinak, než by se podle vás mělo: lidé jsou zde na to skutečně citliví. V Číně a v jiných zemích platí totéž o politice. Důležité je rovněž, jak dotaz doprovodíte. V mnoha zemích Asie při ptaní nehleďte do očí, nenechte se ani strhnout k doprovodné gestikulaci a při debatě nesmrkejte,nesluší se to. Jsou však věci, které se nedají předvídat: těžko by třeba někdo čekal, že na jihu Itálie jsou zapovězeny dotazy na téma hřbitov,nebožtík či smrt. Naproti tomu je jasné, že cestu do pekel dláždí polopatické otázky typu: Je pravda, že v Čechách je dobré pivo? či: Není náhodou v maďarsku dobrý uherák? Zde si musíme uvědomit, že právě při snaze o lichotky člověk nejsnadněji chybuje. Takže pokud se zeptáte, kde je dobrá kuchyně ve Francii, dočkáte se opovržení. (Protože všude ve Francii je nejlepší kuchyně na světě,vědí Francouzi.)
Nejsnadněji se dotknete citů, když svým dotazem zabloudíte do tenat národnostních třenic. Tak tedy není dobré se na řecký gyros ptát v turecké restauraci, nebo naopak vyžadovat po Řekovi kebab, jakkoli je to jedno a totéž. Nic však zároveň v Turecku nezkazíte, když budete chtít tureckou kávu - jen nikdo nebude vědět, co to je. Turci na ni zapomněli od dob,co ztratili Jemen, a připomínkou je již jen instantní nápoj západního střihu. Nepotěšíte žádného Korejce, když dotazem naznačíte, že jej pokládáte za Japonce. Hlubokou národnostní řevnivostí vám hrozí Balkán, ale i přilehlé státy. Třeba Maďara či Slovince urazíte již jen dotazem, který jejich zemi na Balkán, s jeho špatnou pověstí, situuje. Bezesporu vás na whisky nepozve Skot, kterého se optáte, jak se mu líbí anglická krajina (zejména, když přitom ukážete na skotský hrad). Nepřipomínejte Němcům nevhodně druhou světovou válku. Neurazí se, nebude jim to však příjemné. Naopak v rakouských Alpách se netažte,kolik co stojí marek. Číšníky zde už z toho bolí hlava. Jiným nebezpečným tématem jsou ženy a rodina. V Maroku se můžete zeptat »co u vás doma«, ale nikdy ne přímo na zdraví manželky. Na všetečné dotazy okolo rodiny jsou hákliví i v jiných arabských zemích. O rodině nehovoří rádi ani Japonci. Nepodléhejte pocitu bezpečí ani v některých západních zemích. Prosáknuti americkými seriály možná podlehnete dojmu, že Američanky napjatě čekají na vaše vtipné dvojsmysly: opak bývá pravdou. Rozhořčení se však můžete dočkat již po prostém optání, zda nepotřebuje dotyčná pomoci. Ne, zní odpověď, nejsme žádné slabší pohlaví! Naopak nikterak neriskujete, když se Holanďanky zeptáte na věk - proč ne, hned vám jej sdělí. I když třeba už má na skráních šediny. Snadno zraníte něčí cit nevhodnou zmínkou o víře. O světě islámu je to známé. Třeba Japonce nepotěšíte ani pouhou zvídavou otázkou - prostě se o tom neradi baví. Neptejte se v Polsku, proč papež něco dělá jinak, než by se podle vás mělo: lidé jsou zde na to skutečně citliví. V Číně a v jiných zemích platí totéž o politice. Důležité je rovněž, jak dotaz doprovodíte. V mnoha zemích Asie při ptaní nehleďte do očí, nenechte se ani strhnout k doprovodné gestikulaci a při debatě nesmrkejte,nesluší se to. Jsou však věci, které se nedají předvídat: těžko by třeba někdo čekal, že na jihu Itálie jsou zapovězeny dotazy na téma hřbitov,nebožtík či smrt. Naproti tomu je jasné, že cestu do pekel dláždí polopatické otázky typu: Je pravda, že v Čechách je dobré pivo? či: Není náhodou v maďarsku dobrý uherák? Zde si musíme uvědomit, že právě při snaze o lichotky člověk nejsnadněji chybuje. Takže pokud se zeptáte, kde je dobrá kuchyně ve Francii, dočkáte se opovržení. (Protože všude ve Francii je nejlepší kuchyně na světě,vědí Francouzi.)
