Lov akvarijních rybiček vrcholí právě počátkem podzimu, kdy končí amazonské "suché" období. Pro potápěče je snazší lovit rybky, když je hladina řeky nízko, než během šestiměsíčního období dešťů, které zvedne hladiny všech amazonských řek.
José Luiz Freitas da Silva (26) patří mezi potápěče, kteří využívají příznivých podmínek na Rio Xingú. Žije v chatrči na břehu řeky, jídlo pro sebe a rodinu vypěstuje, ale jinak je zcela závislý na rybičkách - černobíle proužkovaných nebo jasně barevných zástupcích velké rodiny sumečků. "Každý týden sem překupník z Altamiry pošle na loďce někoho vyzvednout, co jsem nachytal," říká José. "Tenhle týden jsem pochytal spoustu zebřiček, takže bych mohl vydělat tak 120 dolarů." To je hotové jmění na brazilské vnitrozemí, kde minimální měsíční mzda v přepočtu odpovídá 75 dolarům.
Tyto rybky jsou v současnosti považovány za tak cenné, že v některých odlehlých oblastech džungle nahrazují platidlo - v mnoha obchůdcích podél řeky se za zebřičky dá nakoupit jídlo, benzín i léky a cena jedné malé rybky odpovídá asi čtyřem dolarům. Brazilské úřady se snaží obchod s tropickými rybičkami alespoň trochu regulovat, aby zabránily jejich úplnému vyhubení. Ale veškerá ochranná opatření zatím vedla jen k většímu rozkvětu černého trhu a řad překupníků dychtivých vyhovět požadavkům zákazníků ve Spojených státech, Evropě a Japonsku, bez ohledu na to, co tomu říkají brazilské zákony.
"Výše zisku z tohoto druhu podnikání je neskutečná, stejně vysoká jako třeba u obchodu s kokainem," říká Horácio Higuchi, odborník na tropické rybičky v Muzeu Emília Goeldiho v Belénu. "Je to přesně ten druh obchodu, který přitahuje ty
nejbezohlednější lidi, právě proto, že se na něm dají vydělat tak velké peníze." Zatímco potápěči nedostanou i za nejžádanější druhy rybek víc než pět dolarů za kus, sběratelé v Japonsku zaplatí i 600 dolarů, pokud se v nabídce objeví vzácný druh zebřičky, dodává Higuchi.
Výdělek převyšující běžný brazilský standard do oblasti přitahuje čím dál tím víc potápěčů. Ti nejen drancují hejna rybek, ale zároveň jsou nuceni přesouvat se do stále více odlehlejších a nebezpečnějších zákoutí řek Rio Xingú, Tapajós či Trombetas. "Za poslední rok jsem slyšel o třech potápěčích, co se utopili," říká Mário Borges de Almeida, bývalý zlatokop, který si teď vydělává na živobytí s malou loďkou. "A skoro každý z nich špatně slyší, jak jim popraskaly bubínky, když se snažili potopit co nejhlouběji a najít ryby, které překupníci chtějí."
Potápěči v této části Amazonie jsou chudí a téměř žádný z nich nepoužívá kyslíkové bomby - mnozí dokonce nemají ani potápěčské brýle. "Lov rybek je nesmírně pracný a těmi, kdo za něj platí největší daň, jsou potápěči," říká Antônio Melo z vládní agentury pro přírodní zdroje, která se snaží prosazovat zákony na ochranu ohrožených druhů živočichů. Přiznává ale, že může udělat jen málo, aby zabránil nelegálnímu obchodu s rybkami. Na kontrolu oblasti dvakrát větší než Belgie má jenom pět agentů, kteří mají dohlížet na nelegální obchod s ohroženými druhy.
Ve snaze omezit obchod s tropickými rybkami vydala brazilská vláda před deseti lety seznam stanovující pravidla obchodování se 180 druhy rybek. Jenže tento seznam byl sestavený podle druhů vyskytujících se v řece Rio Negro, kde žijí úplně jiné druhy, než v řekách ležících východněji v Amazonii, říká doktor Higuchi. Nemluvě o tom, že se překupníci s tropickými rybkami rychle naučili, jak falšovat celní prohlášení.
Podle doktora Higuchiho tak jedinou možností, jak ochránit brazilské rybky před vyhubením, je větší podpora veřejnosti. "Existují tu stovky druhů, které vědci dokonce ještě ani nepopsali," říká. "Ale lidi tady ve státě Pará to vůbec
nezajímá. Je to krajní ironie, že zatímco se ve světě zvyšuje poptávka po našich tropických rybkách, pokud chtějí něco do akvária Brazilci, koupí si nějaké asijské druhy, třeba zlaté rybky."
