Pozoruhodně otevřený pohled na období druhé světové války nabízí nová stálá expozice ve vojenském muzeu v pařížské Invalidovně, která ukazuje také fenomén kolaborace a podíl na deportacích Židů. Nově otevřené křídlo v jednom z nejnavštěvovanějších muzeí ve francouzském hlavním městě nabízí celkem klasickou expozici zabírající celkový průběh druhé světové války na všech kontinentech a zaměřuje se hlavně na odboj ve Francii a na zahraniční armádu Charlese de Gaulla. Kromě toho však ukazuje i velkou fotografii zachycující zátah na Židy v srpnu 1941 v Paříži, na kterém se podíleli nejen nacisté, ale i francouzští policisté. Stejně tak expozice přiznává, že francouzský stát po kapitulaci šel ve svých iniciativách proti Židům dále, než požadovali okupanti. V září 1940 tak začalo jejich sčítání, v říjnu měli zvláštní status a ve stejném měsíci byl schválen zákon umožňující internaci zahraničních Židů. To nejsou v žádném případě nová fakta a objevují se dávno v řadě historických prací. Pozoruhodné však je, že jsou dokumentována ve vojenském muzeu v Invalidovně, které je v těsné blízkosti Napoleonova hrobu jakousi francouzskou oficiální výkladní skříní plnou hrdých připomínek na vojenskou historii Francie. "Myslím, že otevření tohoto muzea trvalo tak dlouho, protože jizvy a rány minulosti byly dosud málo vyléčené," tvrdí šéf Invalidovny generál Bernard Devaux. Podle historika ministerstva obrany Vincenta Giraudiera se při tvorbě expozice "tentokrát neuplatňovala žádná cenzura". Moderně instalovaná expozice nazvaná "Generál de Gaulle, druhá světová válka, svobodná Francie, bojující Francie" tak nabízí poutavý pohled na boj proti nacismu s řadou vojenských exponátů - zbraní, uniforem - a s několika projekčními sály. Stejně se tak ale snaží nastínit, jak vypadal každodenní život za okupace. A sem patří i další dobové dokumenty - na jedné straně třeba publikace "Jak poznat žida" profesora Georgese Montandose, na druhé straně papíry se vzkazy, které vyhazovali Židé při transportu z Drancy a dalších francouzských sběrných táborů do vyhlazovacích lágrů. Ze 156.000 deportovaných Francouzů bylo asi 76.000 Židů a z nich se 90 procent nevrátilo. Francie se dlouho oficiálně stavěla ke kontroverzním stránkám své historie za druhé světové války dost opatrně. Významným obratem bylo v červenci 1995 vystoupení prezidenta Jacquesa Chiraka, který tehdy přiznal, že když francouzská policie shromáždila v červenci 1942 přes 12.000 Židů k deportaci na pařížském velodromu, byla za to odpovědná i Francie vůbec. Důležitým mezníkem byl i široce sledovaný proces s funkcionářem kolaborantského režimu ve Vichy a poválečným ministrem Mauricem Paponem, který byl obžalován a odsouzen za podíl na deportacích Židů. "Je důležité, aby si francouzský lid udržoval v paměti temná léta, kterými prošla naše zem, aby si byl plně vědom minulosti a díval se na ní jasně a bez sebeuspokojení, ale i s legitimní hrdostí, která by jej měla inspirovat," řekl při inauguraci muzea Chirac. I když expozice byla otevřena veřejnosti až v červenci, oficiálně inaugurována byla již 18. června u příležitosti 60. výročí slavné výzvy generála de Gaulla, který vyzval Francouze k odporu a zdůraznil tehdy, že "Francie prohrála bitvu, ale ne válku". Již před otevřením nového křídla bylo vojenské muzeum čtvrtým nejnavštěvovanějším muzeem v Paříži, když do něj přicházelo na milión lidí ročně.
