Povolení k hraní na ulici si v Aucklandu vyřídil během pěti minut.

Povolení k hraní na ulici si v Aucklandu vyřídil během pěti minut. | foto: playtvak.cz

Honba za penězi ho nebaví, v Aucklandu se živí hraním na ulici

  • 14
Mario Frank si v životě vyzkoušel už několik zaměstnání. Učil angličtinu, snowboarding a dokonce pracoval jako projektový manažer ve stavební firmě. Ve 28 letech ale zjistil, že ho honba za penězi neuspokojuje a místo toho začal hrát hudbu na ulici. V současné době ho můžete potkat na Novém Zélandu v ulicích Aucklandu.

Slovák, původem z Nového Mesta nad Váhom, se k hudbě dostal přes svého otce, který hrál na kytaru. Sám si vyzkoušel účinkování v několika kapelách, poprvé hrál na ulici minulý rok v Bratislavě. Hrál i v Itálii, Amsterodamu nebo v Německu.

Novozélandský sen

Nový dokumentární cyklus serveru playtvak.cz o Češích a Slovácích, kteří si odešli splnit své sny na Nový Zéland. Cesta na druhý konec světa přinesla nadšení, úspěch, ale mnohdy i zklamání a ztráty. Oficiální stránky pořadu najdete zde.

Nakonec se ale rozhodl zaběhnutý život v rodné zemi opustit, pronajal byt a s jedním sbaleným kufrem vyrazil na cestu do světa. Chtěl se definitivně živit jako pouliční muzikant. „Díky těm všem povoláním, které jsem vykonával, jsem zjistil, že nejde ani tak o peníze, ale spíše o to, aby člověk dělal to, co ho baví. A to v je v mém případě muzika,“ vypráví Mario Frank.

Pro hraní na ulici musí podle Maria člověk znát několik základních pravidel, být dobře nazvučený a naučit se vybírat si vhodné místo, které je často důležitější než to, jak dobře ve skutečnosti hraje.

Získat povolení pro hraní na ulici v Aucklandu bylo podle něj jednoduché. „Stačilo si ho stáhnout z internetu a vyplnit, každému to zabere tak pět minut,“ tvrdí. Jedinou podmínkou je, že veřejnou produkci musí skončit do 21. hodiny.

V průměru tráví Mario na ulici 25 hodin týdně, jeho největším výdělkem zatím bylo 120 eur za čtyři hodiny hraní. Jeho kamarádi si ale prý dokáží vydělat za jeden den i 400 eur. Z těchto peněz navíc nemusí podle zákona platit žádné daně.

Autorská práva nijak neřeší, hraje jak své vlastní písničky, tak i ty převzaté od jiných autorů. „Nepředpokládám, že by třeba Michal David přiběhl sem do Aucklandu a chtěl se soudit nebo tak něco,“ říká s úsměvem Frank.

Nový Zéland je podle něj skvělá země plná sluníčkových lidí, na druhou stranu se mu ale nelíbí, jak se místní obyvatelé chovají k přírodě „Hodně málo tady recyklují odpad, v jedné rodině mají i čtyři, pět aut.“

Zatím nemá v plánu zůstat na ostrově delší čas, naopak se poohlíží po dalších cestách. „Mám přítelkyni, kterou mám opravdu rád a doufám, že budeme cestovat spolu. Uvidíme, co přinese budoucnost,“ usmívá se.

Pokud vás zajímají podrobnosti ohledně hospodaření pouličních muzikantů ve světě, podívejte se na nový díl pořadu Novozélandský Sen, tentokrát z nejlidnatějšího města – Aucklandu.