Nostalgie na kolejích

Než přejdete ulici, tak se pečlivě rozhlédněte, to aby vás kromě auta nepřejel ještě vlak. Supící parní lokomotiva táhnoucí několik vagonů totiž projíždí těsně podél chodníků. Kde? V severoněmeckém Bad Doberanu, městečku ležícím mezi zalesněnými pahorky nedaleko Rostocku. Vlak proplétající se ulicemi k Bad Doberanu neodmyslitelně patří již déle než sto let. Město za něj vděčí osvícenému meklenburskému velkovévodovi Bedřichu Františkovi I.

Právě díky velkovévodovi úzkokolejka láskyplně zvaná Molli už od roku 1886 zdolávala zhruba šestikilometrovou vzdálenost dělící město od Heiligendammu, nejstarších mořských lázní v Německu, a přivážela hosty do tamních lázeňských domů. O pětadvacet let později byla prodloužena o dalších zhruba deset kilometrů. "Konečnou" se staly opět lázně - někdejší Brunshaupten a Arendsee, jejichž sloučením později vznikl dnešní Kühlungsborn.

Dnes je ovšem Molli spíš turistickou atrakcí, kde se o pohodlí cestujících stará čtyřiatřicet zaměstnanců, než běžným dopravním prostředkem. Místní většinou dávají přednost silnici, která vede v podstatě souběžně s tratí. Je to sice asi rychlejší, ale rozhodně méně romantické. Páni s cylindry a dámy se slunečníky z dob začátků této železnice jsou sice titam, čtyři parní lokomotivy však i dnes celoročně táhnou vagony, které opravdu už něco pamatují.

Vozový park je skutečně úctyhodný: zahrnuje přes tři desítky osobních i nákladních vagonů, z nichž některé byly vyrobeny v prvním desetiletí minulého století. Dodnes je pro zájemce kromě jízdy na tvrdých lavicích připraven i luxusní salonní vůz se záclonkami, kobercem a šampaňským. V Bad Doberanu se úzkokolejka proplétá mezi klasicistními lázeňskými domy i úzkými ulicemi plnými moderních obchodů.

Řečeno s jistou mírou nadsázky, tady se snad dá jet vlakem i "za roh" nakoupit - jedna z necelé desítky zastávek na trati dlouhé 15,4 kilometru je totiž přímo před jednou z místních samoobsluh. Pak Molli vyrazí na cestu mezi poli a hustým lesem. Za okny se mihne i nejstarší dostihová dráha v Německu, která dnes ovšem ožívá jen na pár dní v srpnu.

V Heiligendammu na malém nádraží připomínajícím místo, kde Miloš Hrma a další aktéři Hrabalova příběhu ostře střežili projíždějící vlaky, musí Molli na chvíli zastavit. Souprava totiž jezdí po celé délce trati jen po jedné koleji, a tak vždy musí počkat na vlak z protisměru. Kdo si objedná na cestu průvodce, právě tady se od něj zpravidla dozví, jak vlastně přišla tato meklenburská železnice ke svému jménu. To prý jeden sedlák z Bad Doberanu kdysi měl tlustého mopse zvaného Molli, s nímž se chodíval projít do Heiligendammu. Psa prý nikdy nic nevyvedlo z míry - dokud se ovšem proti němu jednou nevyřítil černý houkající obr chrlící oblaka dýmu a páry. Kolos přiměl mopse ke zběsilému útěku, a jak za ním sedlák křičel "Molli, vrať se", strojvůdce v domnění, že volá na něj, zastavil. Pak se sice všechno vysvětlilo, ale jméno se všem zalíbilo - a už úzkokolejce zůstalo.

Nejsou to jen nostalgické vzpomínky na dobu, kdy lidé jezdívali na prázdniny vlaky poháněnými párou, či výchova potomků, pro které je ona éra dobou dinosaurů, co ročně přiláká k projížďce na 480 tisíc pasažérů. Kde jinde se třeba přímo ve vlaku pořádají koncerty a další kulturní akce? Pravda, vážná hudba nebo jazz zní vagony jen v letní sezoně, zato po čtyři večery v týdnu.

A kde jinde si vlak "zahraje" v představení pořádaném přímo na kolejích, jako již několik let na nádraží v Kühlungsbornu? Málokde se také nabízí jízda přímo na lokomotivě. Tady si za padesát marek můžete stoupnout - samozřejmě pod dozorem zkušené posádky - rovnou "k volantu". A co víc, kdo má chuť, odvahu a samozřejmě nezbytných tisíc pět set marek, může se tu naučit lokomotivu řídit i osobně. O desetidenní "mašinfírský" kurs je podle provozovatelů dráhy mimořádný zájem.

Lokomotivu už řídilo přes 160 "čestných" strojvůdců, z toho dvě ženy. Zhruba pětačtyřicetiminutová jízda končí v Kühlungsbornu. Na nádraží - současně rovněž v malém muzeu. K Molli totiž patří i svérázný skanzen na kolejích, kde jsou k vidění nejen lokomotivy a nejrůznější typy vagonů, ale i mnoho dalších technických zařízení spojených s parní érou železniční dopravy. Nechybějí ani dobové fotografie a video dokumentující více než stoletou historii této úzkokolejky. Nadšené tu bývají hlavně děti, které si mohou leccos přímo osahat - od podvozků po telefony, návěstí a jiná "hejblata".

Může se hodit
JAK MOLLI JEZDÍ: V letní sezoně, která trvá od poloviny dubna do začátku října, jezdí vlak z Bad Doberanu do Kühlungsbornu každou hodinu, po zbytek roku jsou intervaly dvouhodinové.

KOLIK TO STOJÍ: Zpáteční jízdenka na celou trasu vyjde na 16,50 marky. Pro rodiny s dětmi jsou připraveny rodinné jízdenky, například dva dospělí s třemi dětmi zaplatí za jednu cestu tam i zpět necelých 34 marek. Starý nádražní telefon

CO SI JEŠTĚ PROHLÉDNOUT: V Bad Doberanu, někdejším letním sídle meklenburských vévodů, stojí za zhlédnutí klášterní chrám z přelomu 13. a 14. století, který patří mezi nejvýznamnější památky v Meklenbursku, i zbytky dochovaných hradeb kdysi opevněného kláštera. Podrobnější informace o klášteře založeném ve 12. století u slovanské osady Dobřany najdete v městském muzeu.

UŽITEČNÉ ADRESY: www.molli-bahn.de molli-bahn@t-online.de Molli na trati mezi Bad Doberanem a Kühlungsbornem Posádka lokomotivy kontroluje soupravu Kavárna před muzeem nabízí stylové posezení ve vagonu Nostalgie na kolejích MF DNES 10. BŘEZNA 2001