Letos v srpnu jsem se spolu s vnukem zúčastnil zájezdu pořádaného jednou pražskou cestovní kanceláří do Paříže a na zámky na Loiře. Druhý den po návštěvě zámků Chambord a Blois jsme se kvečeru ubytovali ve dvouhvězdičkovém hotelu na okraji města Tours. Po večeři jsme se rozhodli jít na procházku do města a podívat se na středověkou katedrálu. Ale hotel byl skutečně na samé periferii Tours, cesta do centra nám trvala víc než hodinu a katedrála stojí ještě o něco dál. Začalo se šeřit, katedrála byla osvětlena, obešli jsme ji, a pak se vraceli zpět. Chtěli jsme si zkrátit cestu, ale zašli jsme si, takže k hotelu jsme dorazili před jedenáctou hodinou večer. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že hotel je uzamčen. Skleněnou výplní dveří jsme viděli ležet náš klíč na pultu recepce. Zvonili jsme, bušili do dveří, ale nikdo nepřišel otevřít. Pak jsme si všimli nápisu, že se má zvonit do 22. hodiny, a pak se dají dveře otevřít podle číselného kódu. Ten jsme neznali. Co teď? Uvažoval jsem, že snad někdo z personálu je napojen v noci na telefon. Ulice byly liduprázdné, telefonní kartu ani drobné mince jsme neměli. Rozhodli jsme se vydat na policejní stanici a požádat, aby nám odtud do hotelu zavolali. Šli jsme delší dobu podle ukazatelů, než jsme policejní budovu našli. Ale ta tonula v úplné tmě a zahradní vrátka byla uzamčena. Zřejmě v noci je policejní služba nepojena na centrum města. Vrátili jsme se zoufalí k hotelu, připraveni spát pod širákem na schodech před vchodem. Tu jsme spatřili na protější straně ulice auto s blikajícími světly. Rozběhli jsme se k němu a za chvíli se dostavili jeho majitelé. Vylíčili jsme jim situaci a německy i anglicky je žádali, aby nám mobilem do hotelu zavolali. Byli ochotní, pochopili, že se nemůžeme dostat do hotelu, ale naší prosbě nerozuměli. Po pokusech o vysvětlení se nakonec mladý Francouz rozběhl k hotelu, několikrát prudce trhl rukojetí dveří, až otevřely. Byli jsme zachráněni. Po půlnoci jsme ulehli, ale měl jsem neklidné spaní. Co se stane, až ráno personál hotelu zjistí, že dveře jsou poškozené a kód porušen? Na nákladnější opravu jsme neměli dost peněz. Ráno před snídaní jsem se nenápadně podíval na dveře, ale zámek se mi nezdál poškozený. Zda je poškozen číselný kód, by se zjistilo až večer. Po snídani jsme odjeli a já si zhluboka oddechl. Z tohoto příběhu plyne pro cestovatele jedno ponaučení: dvouhvězdičkové hotely lze po 22. hodině otevřít jen číselným kódem. Na pokojovém klíči máte na přívěsku na jedné straně číslo pokoje, na druhé číselný kód.
6. ledna 2001
