Nejvýznamnější památky jsou soustředěny na náměstí, kde se nachází rozsáhlé arcibiskupství a kterému vévodí ohromná socha arcibuskupa Makriose. Tam je například i katedrála svatého Jana nebo Byzantské muzeum, v němž si můžete prohlédnout rozsáhlou sbírku 220 ikon z 5. až 19. století. Vzhledem k přecpaným ulicím v centru města, divokému stylu jízdy domorodých řidičů i velmi nepravidelnému autobusovému spojení, je lépe se ve středu města pohybovat pěšky.
Další zajímavostí je také Muzeum národně-osvozeneckého boje, které připomíná léta 1955 - 1959, kdy se Kypřané snažili svrhnout britskou nadvládu. Ten, kdo ještě zvládl návštěvu Kyperského muzea a Famagustské brány, kde se pořádají výstavy, si zaslouží odpočinek v městské památkové rezervaci Liki Yitonia. V této části, která byla velmi nákladně opravena, se nachází bezpočet obchůdků se suvenýry a restaurací pro turisty.
Pokud však někdo hledá místo, kam rádi chodí samotní Kypřané, měl by navštívit restauraci na kraji města, které se říká Mikis. Restaurace otevírá až v deset hodin večer, protože v tuto dobu teprve na Kypru začíná ta správná noční zábava, která se táhne až do ranních hodin.
Atmosféra je zcela spontánní - lidé háží na své oblíbené zpěváky květy a jasmínové věnce a když se nálada rozproudí, sami na parketu předvádějí řecké tance. Objednat si lze meze, což je soubor jídel na mnoha talířcích, skládající se z několika druhů mas, omáček, salátů a oliv, které se hojně zalévají místním vínem. Bohatá večeře pro dvě osoby přijde zhruba na 30 kyperských liber (kyperská libra odpovídá 63 korunám).
Kypr však nežije jen dobrým jídlem a tancem. Každodenní realitu ovlivňuje přítomnost tureckých vojsk, která již více než dvacet let okupují skoro čtyřicet procent severní části ostrova. Tento nevyřešený spor je patrný i v samotné Nikósii, která je prostřednictvím Zelené linie ostře hlídané vojsky OSN, rozdělena na dvě části.
Turista, který se vydá po ulici Ledra Street, může dojít k samotné Zelené linii, kterou pozná podle husté spleti ostnatých drátů. Poblíž Zelené linie platí přísný zákaz fotografování. Pokud máte s sebou pas a zaplatíte tureckým úředníkům na druhé straně jednu kyperskou libru, můžete až do pěti hodin odpoledne pobývat v obsazené části Nikósie.
I když tato část neskrývá výrazné zajímavosti a přivádí turistu vzhledem k přítomnosti mnoha tureckých vojáků spíše do stresu, stojí za to prozkoumat vzrůstající rozdíly mezi řeckou a tureckou částí města.
Zatímco z řecké části se stává moderní evropská metropole s prosklenými obchody a širokými bulváry, turecká část získává díky zlatnickým krámkům, pouličním prodavačům a tmavým uličkám orientální charakter.
Další zajímavostí je také Muzeum národně-osvozeneckého boje, které připomíná léta 1955 - 1959, kdy se Kypřané snažili svrhnout britskou nadvládu. Ten, kdo ještě zvládl návštěvu Kyperského muzea a Famagustské brány, kde se pořádají výstavy, si zaslouží odpočinek v městské památkové rezervaci Liki Yitonia. V této části, která byla velmi nákladně opravena, se nachází bezpočet obchůdků se suvenýry a restaurací pro turisty.
Pokud však někdo hledá místo, kam rádi chodí samotní Kypřané, měl by navštívit restauraci na kraji města, které se říká Mikis. Restaurace otevírá až v deset hodin večer, protože v tuto dobu teprve na Kypru začíná ta správná noční zábava, která se táhne až do ranních hodin.
Atmosféra je zcela spontánní - lidé háží na své oblíbené zpěváky květy a jasmínové věnce a když se nálada rozproudí, sami na parketu předvádějí řecké tance. Objednat si lze meze, což je soubor jídel na mnoha talířcích, skládající se z několika druhů mas, omáček, salátů a oliv, které se hojně zalévají místním vínem. Bohatá večeře pro dvě osoby přijde zhruba na 30 kyperských liber (kyperská libra odpovídá 63 korunám).
Kypr však nežije jen dobrým jídlem a tancem. Každodenní realitu ovlivňuje přítomnost tureckých vojsk, která již více než dvacet let okupují skoro čtyřicet procent severní části ostrova. Tento nevyřešený spor je patrný i v samotné Nikósii, která je prostřednictvím Zelené linie ostře hlídané vojsky OSN, rozdělena na dvě části.
Turista, který se vydá po ulici Ledra Street, může dojít k samotné Zelené linii, kterou pozná podle husté spleti ostnatých drátů. Poblíž Zelené linie platí přísný zákaz fotografování. Pokud máte s sebou pas a zaplatíte tureckým úředníkům na druhé straně jednu kyperskou libru, můžete až do pěti hodin odpoledne pobývat v obsazené části Nikósie.
I když tato část neskrývá výrazné zajímavosti a přivádí turistu vzhledem k přítomnosti mnoha tureckých vojáků spíše do stresu, stojí za to prozkoumat vzrůstající rozdíly mezi řeckou a tureckou částí města.
Zatímco z řecké části se stává moderní evropská metropole s prosklenými obchody a širokými bulváry, turecká část získává díky zlatnickým krámkům, pouličním prodavačům a tmavým uličkám orientální charakter.
|
 Stopy antiky najdete i zde |
 Některé kyperské památky působí masivním dojmem |
