Malé Karpaty jsou vděčným turistickým cílem v kteroukoli roční dobu. Jsou příkré, členité, skalnaté, silně zalesněné a hlavně - jsou blízko. Z Moravy to sem stihnete v pohodě za jeden den.
Jaro bývá v Malých Karpatech nejkouzelnějším ročním obdobím. Na bělostných vápencových skalách i v prosvětlených listnatých lesích rozkvétají spousty vzácných květů a souvislé porosty bučin se mění v jednolitý zelený koberec.
Mnohé kopce nabízejí na tuto krásu pohled jako by z letadla. Jedním z nich je i třetí nejvyšší vrchol pohoří - Vápenná (752 m) - kterému se dříve říkalo Roštún.
Na jeho vrcholu se již léta tyčí betonový pylon, k němuž byla nedávno přistavěna železná konstrukce rozhledny.
Rozhledna na vrcholu Vápenné, dříve Roštúna
Bělostný hrad v Karpatech
Ideálním východiskem k výstupu na Vápennou je obec Plavecké Podhradie na úpatí působivé zříceniny zdaleka viditelného Plaveckého hradu, jenž patří k nejkrásnějším a největším na západním Slovensku.
Jeho název pochází z dávných dob 13. století, kdy sloužil jako královská pohraniční pevnost na západní hranici uherského království.
Pojmenován je podle Polovců - turkického národa z jihoruských stepí, jehož příslušníci se do Uher uchýlili pod náporem mongolských nájezdů.
Z gotického jádra hradu, stojícího v nejvyšší poloze, se dnes zachovaly zbytky hranolové věže a obvodové zástavby.
Při přestavbách a rozšiřování hradu, především při renesančních úpravách ve druhé polovině 16. století, vznikla dvě dolní nádvoří prvního předhradí a v 17. století dělové bašty, které dodnes stojí v původní výšce stejně jako velká část obvodové hradby.
V letech 1579-1582 fungovala na Plaveckém hradě tiskárna, která vydávala kalendáře a náboženské knihy.
Pod hradním areálem se nachází soustava jeskynních chodeb, jejichž spojitost s hradem není vyloučena. Podle legend by se v nich mohly ukrývat snad i poklady.
Zřícenina Plaveckého hradu
Úžasná vyhlídka z Roštúna
Prohlídku Plaveckého hradu si však nechte až na později a nejdříve zamiřte na vrchol Vápenné, dříve Roštúna. Z Plaveckého Podhradí, kde lze u obecního úřadu dobře zaparkovat auto, vede vzhůru žlutá turistická značka.
Vápenná se z Plaveckého Podhradí, tedy od severozápadu, jeví jako protáhlý a oblý masiv s naprosto neporušeným kobercem zeleného lesa.
Pozoruhodné je, že na opačné, jihovýchodní straně spadají vrcholové partie Vápenné takřka kolmými skalními stěnami a vrcholový hřbet má charakter ostré skalní hrany.
Výstup od Plaveckého Podhradí vede plynule a poměrně strmě vzhůru, což je dáno nutností překonat na zhruba třech kilometrech úctyhodné převýšení 500 metrů.
Nejhezčí přírodní partie přicházejí těsně pod vrcholem, kde značka míjí vchod do krasové jeskyně Haviareň. Bohatý bylinný podrost jasanům a dubům tvoří brzy zjara doslova lány bíle a fialově rozkvetlých dymnivek dutých.
Kdo se octne na vrcholu Vápenné poprvé, je obvykle uchvácen podívanou, která se mu otevírá před očima. Ze skalních hran jsou jako z letadla vidět zalesněné kopce Malých Karpat v pozadí s mohutným masivem Vysoké (754 m).
Pokud vylezete na rozhlednu, uvidíte přes vzrostlé stromy i panorama nejvyšších Zárub (768 m), za dobré viditelnosti dokonce i Pálavu a Bílé Karpaty.
Úchvatná vyhlídka z Vápenné na Vysokou
Přes sopečný vrch Klokoč
Další úsek okružní cesty směrem k Plaveckému hradu patří k nejkrásnějším v celém pohoří. Jde se po červené značce protáhlým severovýchodním hřebínkem Vápenné po ostrých skalních hranách kolem mnoha skalních útvarů a přes četná kamenná pole v nejcennější části národní přírodní rezervace Roštún.
Mezi pokroucenými kmeny letitých stromů se odkrývá mnoho dalších pohledů do okolní atraktivní krajiny.
Zhruba po dvou kilometrech pochodu opustíte v sedle Uhliska rezervaci Roštún, abyste hned na to mohli vstoupit do další, nedávno vyhlášené. Jmenuje se Klokoč, stejně tak jako vyhlídkový vrch, k němuž po kilometru mírného stoupání dospějete.
Raritu chráněného území představuje černý kámen sopečného původu, mandlovec. Na svém povrchu má bílé mandle vykrystalizovaných minerálů.
Jeho vlastnosti daly vzniknout pozoruhodným stepním společenstvím rostlin a živočichů.
Sestupem z vrcholu Klokoče (661 m) přijdete na rozcestí Amonova lúka, kde se vydáte vlevo po modré k Plaveckému hradu. Vstupujete opět do vápencových partií Malých Karpat, o čemž vás přesvědčí dobře vyvinutý závrt vlevo od cesty s informační tabulkou naučné stezky.
Krasový závrt u Amonovy lúky
Keltské oppidum na Pohanské
Trasa vede nejdříve po rovině, na kótě Báborská (542 m) však začíná prudce klesat. Zde se vyplatí odbočit několik desítek metrů vlevo na terasu s loukou, odkud se otevírá nádherný pohled na Plavecké Podhradí, Vápennou a plochý vrch Pohanská, za nímž se ukrývá bělostná zřícenina Plaveckého hradu.
Pohanská je pozoruhodná nejenom jako další, v pořadí již třetí, národní přírodní rezervace na trase, ale také svými archeologickými nálezy. Díky vhodné konfiguraci terénu a blízkosti vydatných pramenů byla její vrcholová plošina osídlena již v mladší době kamenné.
Největší rozmach dosáhlo osídlení v době železné, kdy zde vznikl složitý opevňovací systém. Za Keltů tato lokalita představovala administrativní centrum slovenského Pomoraví.
Vrcholu Pohanské se sice modrá značka vyhýbá, není ovšem problém jej navštívit a podrobit bližší prohlídce.
Tečkou za povedeným celodenním výletem je výstup na zříceninu Plaveckého hradu v těsném sousedství.
Rady do batohu
Mapa Itinerář popisované trasy Více informací o Karpatech na www.karpaty.net |
