Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Neznámé anglické velehory

aktualizováno 
Anglie jistě není velehorská velmoc, ale její dva národní parky LAKE DISTRICT a PEAK DISTRICT vysokou nadmořskou výšku alespoň úspěšně předstírají.

Připadám si jako provazolezec. Srdce mi sjelo až kamsi do spodního prádla. Cítím, jak tam splašeně tepe. Právě se totiž pomalinku přesunuji po uzoučkém hřebeni, po jehož obou stranách padá sráz prudce dolů.

Naprosto přiléhavě se mu říká Sharp Edge (Ostrý hřeben). Hlubina se na mě šklebí zprava i zleva a poněkud nepřípadně mě napadá, že k pokrývačskému řemeslu určitě nemám ty správné vlohy.

Opatrně si vyhlížím místo pro další krok. Fičí docela silný vítr. Přikrčuji se, aby mě nesfouknul do propasti. Vtom se kolem mne prosmýkne mladý muž. Na první pohled zkušený "horal". Vykračuje si vzpřímeně a bez váhání, jako by se procházel po široké pěší zóně. "Vzrušující, co?" prohodí směrem ke mně. To tedy ano. Zhruba dvěstěmetrová hra na provazolezce mi vytvořila zásoby adrenalinu alespoň na týden dopředu.

Po úspěšném zdolání Ostrého hřebene ještě zbývá pět minu šlapat do vrchu, aby se pak odkryl sice podmračený, ale přesto nádherný výhled do dáli. Rozhlížím se kolem sebe a Lake District (v překladu Jezerní oblast) mi dokazuje, že ke svému jménu nepřišel náhodou.

Jezírek se kolem nachází opravdu požehnaně. Nad nimi se v deštěm nasáklých oblacích vlní oblé kopce, proti nimž si i Sněžka musí připadat jako obr. Vždyť nejvyšší vrchol Lake Districtu Scafell Pike přestal růst, když dosáhl 977 metrů.

Přesto se cítím, jako bych se vydrápal mnohem výš. Matoucí je, že široko daleko není vidět nějaký les, které v takové nadmořské výšce bývají běžné. Tady nic takového. Angličané na velehorském vzezření Lake Districtu sice neplánovaně, zato vydatně zapracovali.

Stromy, které kdysi krajinu pokrývaly, zmizely už před dávnými lety, kdy je zdejší obyvatelé vykáceli v touze po dřevě a po pastvinách pro svá stáda ovcí. Vrcholy tak shodily masku vytvořenou z korun stromů a každý si je může v plné kráse prohlédnout od paty až po temeno.

Jestliže chcete mít stoprocentní jistotu, že v Anglii zažijete to pravé ostrovní počasí, vydejte se do Lake Districtu, kde všechny meteorologické stereotypy o Velké Británii dojdou svého naplnění.

Zataženo, déšť, mlha, vítr, opět dešťová sprška - Lake District nedá svým návštěvníkům nic zadarmo. Než se po kluzkých kamenech a ovčích bobcích vyškrábou někam na vrchol, musí pořádně promoknout. Ale výhledy na hory věčně zahalené v tajuplném mlžném oparu stojí za to.

Na přelomu 18. a 19. století na to samé co já přišli i britští literáti. Zrovna se do módy dostal niterný romantismus, pro který byla zdejší melancholická, podmáčená krajina s vodopády a památkami na předkřesťanské civilizace ideální kulisou.

Spisovatelé přijížděli do Lake Districtu, aby při toulkách po jeho svazích hledali inspiraci pro svou literární tvorbu. Ti, kteří ji zde našli, kraj na oplátku proslavili ve svých básních.

Jejich tvorba znamenala pro Lake District to samé, co Máchův Máj pro Bezděz. Lyrické verše o kráse krajiny byly pro Lake District tou nejlepší reklamní kampaní. A tak Jezerní oblast přestala být pouze krajem ovčích farem kdesi na severu Anglie. Stala se vyhledávaným cílem pro horolezce i milovníky pěší turistiky.

Ovčí království v Peak Districtu

Řidič autobusu, který nás veze do vesničky Edale, odkud se vydáme na naši túru na nejvyšší pahorek Kinder Scout (637 metrů), má problémy na každé křižovatce. Silničky v národním parku Peak District jsou strašně úzké, navíc hned na jejich okraji jsou vybudované kamenné zídky vymezující jednotlivé pastviny. Zabočit s dlouhým autobusem tak není žádná hračka. Motoristé tu taky nemají hlavní slovo, nacházíme se totiž v ovčí říši.

Peak District je naprosto ukázkovým příkladem toho, jak má vypadat anglický venkov - mírně zvlněná krajina, domečky z nepravidelných kamenů, sytě zelené pastviny obehnané nízkými zídkami a všude ovce. Bílé, černé, bílé s černými tlamami...

Na ovce tu narážíme na každém kroku. Aby také ne, když turistické stezky vedou přímo přes jejich pastviny. Huňatá zvířata nás okázale ignorují a nevzrušeně žvýkají trávu. Takových jako my už viděla...

U jednoho prudkého potoka nám ukazují, kdo je tady pánem. Jejich početná skupina zabere celou lávku a nám, vetřelcům v ovčím království, nezbývá než útrpně čekat, až se bečící stádo odebere na druhou stranu. Ovce za cinkotu svých zvonečků překonávají lávku jedna za druhou, vypadá to, jako by nám někdo do reality převedl imaginární počítání oveček před usnutím.

Konečně se vymotáváme z bludiště zídek, už nemusíme přelézat žádné ohrady a dávat přednost ovcím. Místo toho se brodíme vřesovým lánem. Krajina zde dostává přeci jen dramatičtější ráz - z roviny najednou prudce rostou sice nijak závratně vysoké, ale o to majestátněji vyhlížející kopce. Kde je jejich vrchol, nelze pouhým okem odpovědně určit. Všechny pahorky mají tvar komolého kužele, jako by jim někdo odříznul špičku.

Zdolat je není žádný náročný horolezecký úkol - spíš takový příjemný výšlap, který ztěžuje jen neustávající mrholení. Když však vylezeme až na Kinder Scout, zpoza mraků vykoukne sluníčko a výhled na pastviny a na spleť kamenných zídek nám barevně orámuje duha.

Promoklé oblečení při takovém výhledu přestává studit.
Peak District je ozdobou střední Anglie, která by bez něj splynula v jednu ohromnou průmyslovou zónu. Pro miliony lidí z Manchesteru, Sheffieldu a dalších velkoměst přímo na jeho okraji je takovým rozlehlým mimoměstským parkem, takže s návštěvníky se zde dveře netrhnou. To samé platí i pro Lake District, Britové se do něj hrnou ve velkém. Moc dobře vědí, proč to dělají.

 

Krása jezerních hor: V pozadí uprostřed je vidět nejvyšší vrchol oblasti Scafell Pike, vysoký 977 metrů

TRADIČNÍ BRITSKÁ HOSPŮDKA: Oblast Peak District je naprosto ukázkovým příkladem toho, jak má vypadat anglický venkov - a to včetně rázovité hospůdky The Old Nags Head.

Autoři: ,




Nejčtenější

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.