Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


New York: Vánoce z taxíku

aktualizováno 
Strávit Vánoce v New Yorku, to je snem mnoha turistů. Město New York to dobře ví a připravuje pro návštěvníky i stálé obyvatele atrakce, které jim mají zpříjemnit období nejkratších dnů v roce. Ale od světel na Broadwayi a obrovského "stromečku" v Rockefellerově centru se dá uniknout i do míst, kde můžeme v tichu pozorovat, jak se k zemi velebně snášejí sněhové vločky.
Ulice New Yorku před Vánocemi

Ulice New Yorku, zalité světlem zářivek, neonů a žároviček na každém stromě, těsně před Vánocemi. Pro taxikáře je to nejlepší doba v celém roce. | foto: Profimedia.cz

Začne to oplétáním stromů šňůrami plnými bílých žároviček. To se na Manhattanu děje každý rok. Po dva nebo tři týdny vídáte speciálně školené oplétače, vyzbrojené kilometry a kilometry tenkých kabelů, jak se nahýbají z visutých plošin a až do pozdních nočních hodin zdobí jeden stromek po druhém. Je to umění - strom musí získat novou, elegantní a výtvarně dokonalou korunu z bílých světel.

Město New York touží být nejkrásnější právě v období vánočních svátků.

Jakmile zdobiči zavěsí nad křižovatku 57. ulice a 5. Avenue velikánskou, svítící, jasně bílou vločku, vědí taxikáři, že pro ně nastává ten nejlepší čas roku. Nejlepší čas nastává i pro obchodníky, hoteliéry a producenty broadwayských muzikálů. Do města zamíří nevídané množství turistů z Ameriky i z celého světa, a jejich pestrobarevná masa zaplaví ulice.

Zatímco po zbytek roku taxikáři poskytují služby především Newyorčanům, kteří s nimi pravidelně jezdí do práce a z práce, do nočních klubů a z nočních klubů domů (a kteří přesně vědí, kam chtějí jet, kolik stojí cesta a jaké spropitné dát taxikáři), teď do jejich žlutých aut v hojném počtu nasedají cizinci i neobeznámení Američané s jižanským, středozápadním či kalifornským přízvukem. Ti touží New York poznat co nejlépe, ale nevědí, kde začít - a buďto si stěžují, jak je v New Yorku draho, nebo všechny kolem zahrnují královským spropitným.












Dva trumpetisté na Manhattanu hrají pro Armádu spásy. Většina obyvatel New Yorku se nechá obměkčit a přispěje několika dolary

Štědří Newyorčané, šťastní bezdomovci

O Vánocích bývají ostatně i Newyorčané štědřejší než obvykle, a tak snad na každém nároží uvidíte pouliční existence, navlečené do pěti umaštěných šedých košil, dvou umaštěných šedých kabátů a dvou nebo tří párů umaštěných šedých kalhot, jak přejí chodcům i řidičům, kteří museli zastavit na červené, veselé Vánoce a šťastný nový rok, a s rukou nadějeplně nataženou je prosí, ať udělají dobrý skutek.

Bezdomovec Randy, můj tak trochu kamarád, který několik let bydlel v recyklační bedně na plastové lahve od mléka na rohu 4. ulice a Avenue C v manhattanské čtvrti East Village, se mi svěřil, že si ve vánočním období každý den žebráním vydělá na noc v ubytovně a ještě si odnese čtyřicet, padesát i sto dolarů do banky. Jindy se prý jeho příjem pohyboval kolem dvaceti dolarů denně.

Na leckterém nároží teď uvidíte členy Armády spásy, navlečené do uniforem a hlasitě cinkající na zvonce. Většina Newyorčanů se nechá nalákat a přispívá jedním, dvěma, ale třeba i padesáti dolary.

Nejúspěšnější "výběrčí" z řad Armády spásy prý dlouhá léta byla korpulentní černoška, matka šesti dětí, která s celou rodinou žila z podpory, jen aby mohla pomáhat lidem, kteří peníze potřebovali ještě víc než ona sama.

I taxikářům měkne srdce a mnozí z nich snad na každé červené vloží aspoň pár čtvrťáčků do kelímků, které k nim napřahují bezdomovci a žebráci.

Nadrozměrný "stromeček" a výkladní skříně

Jakmile někdy v listopadu, za hluboké noci, aby nepřekážel provozu, doveze náklaďák obrovský vánoční strom do Rockefellerova centra (je to pečlivě vybraný sedmdesátiletý nebo osmdesátiletý smrk, vážící zhruba tunu a uříznutý nastojato, zavěšený na lanech, aby se pádem nepoškodil) a tým školených pracovníků ho začne zdobit, pochopí taxikář, že pokud se chce rychle dostat do centra, musí se vyhnout Páté avenui.

A naopak právě na Pátou Avenue zamíří, když zatouží nabrat návštěvníky, kteří se vydali nakupovat nebo si prohlédnout úžasné výlohy vyzdobené pohybujícími se scénami z Louskáčka, na kterých tým zaměstnanců obchodního domu pracoval po celý rok.

"Sním o bílých Vánocích," zpívá to z tisíce amplionů v obchodech, a bílé Vánoce jsou v New Yorku skutečně něco nádherného. Sníh zkrášlí ulice a avenue snad ještě víc než veškeré světelné show, zahalí velkoměsto do bílého závoje a utlumí zvuky.

Přesto taxikáři obvykle o bílých Vánocích nesní. Trčet někde v závěji, zatímco zoufalí potenciální zákazníci zuřivě mávají na všechno jen trochu podobného taxíku, co se kolem nich brodí sněhovou břečkou, není nejlepší způsob, jak přijít k penězům. A s vyděláváním je třeba si pospíšit, protože týden mezi Vánocemi a Novým rokem je jeden z nejhubenějších.

Nepříliš štědrý Štědrý den

Zatímco předvánoční čas je dobou velkých výdělků a otevřených srdcí, žádný taxikář se nehrne do práce ve vánoční den, který v Americe přichází 25. prosince.

Ulice velkoměsta, zalité světlem zářivek, neonů a žároviček na každém stromě, jsou ten den vylidněné a pusté. Američané pojídají tradičního vánočního krocana v kruhu rodinném a popíjejí tradiční vánoční, podomácku připravený vaječný likér. Rozdávají si dárky (obyčejně mnohem lacinější a symboličtější než v Evropě) - a jen tu a tam někdo vyleze ven a mávne na taxíka, aby se nechal odvézt o pár bloků dál.

Jednou, když trochu sněžilo, nastoupil do mého auta milenecký pár a požádal, ať je zavezu někam, odkud uvidí "na město" a budou moci sledovat padající vločky. Napadlo mě místo přímo pod Manhattanským mostem, který spojuje Manhattan s Brooklynem. Byl odtud moc hezký výhled na Brooklynský most, ležící o něco jižněji a měkce rozmazaný díky padajícímu sněhu. Ve velebném tichu zářily tisíce barevných světélek. Černomodrá hladina East River byla viditelná jen díky odleskům a člověku se nechtělo věřit, že i na Manhattanu existují tahle tichá zákoutí.

Je to tak: taxikář se od newyorských bezdomovců naučil skvěle žebrat. Každému zákazníkovi popřeje hezké Vánoce a šťastný nový rok - a doufá, že se to projeví na spropitném. Obvykle ano. Vánočně naladění lidé taxikáře litují, že musí Štědrý den strávit za volantem, a dýšky nešetří. Ale nefunguje to vždycky.

Zrovna když si gratulujete, že vám i notoricky "mrtvá" směna vynese spoustu peněz, šeredně se spletete. Do taxíku nastoupí rozhořčený muž a rozhořčená žena. Snažíte se je potěšit popřáním hezkých Vánoc, ale oni se na vás zaškaredí ještě víc: "Jsme Židé. Vánoce neslavíme. Čekáme, až tohle bláznovství skončí."

 

Autoři: ,




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.