Značná část Baarle-Hertog je zcela obklopena nizozemským územím, jde tedy o takzvané enklávy. Aby však situace byla ještě o něco složitější, je třeba uvést, že nejde o jednu jedinou enklávu, nýbrž rovnou o 22 belgických "územíček", která jsou od domovské země vzdálena několik kilometrů a vytvářejí jednu obec. Avšak tím to nekončí. V některých z nich totiž leží ještě další enklávy – tentokrát nizozemské.
Begické město Baarle-Hertog je obklopené nizozemským územím.
"O tom, pod který stát obyvatelstvo toho či onoho domu patří, rozhodují vstupní dveře. Leží-li v Belgii, jsou registrováni pod belgickým Baarle-Hertog, jsou-li v Nizozemsku, tak pod holandským Baarle-Nassau," vysvětlil šéf administrativy na radnici Baarle-Hertog Jan Vervoort. Kam to či ono stavení patří, lze jednoduše zjistit podle číselné tabulky – na ní totiž musí být vždy kromě čísla i vlajka daného státu.
Jeden dům je pak naprostým "šílenstvím". Hranice totiž prochází přesně polovinou vstupních dveří. Jeho obyvatelé tak dostali výjimku: jednak mají obě popisná čísla, tedy belgické i nizozemské, ale hlavně si jeho osazenstvo může vybrat, v jaké z obcí se zaregistruje.
Skutečnosti, že jde o obce ze dvou různých zemí, odpovídají i další okolnosti: vše je dvojmo. Celkem v obou městečkách žije kolem 9 000 lidí (dvě třetiny v Nizozemsku), ale pro ně jsou zde dvě radnice, dvě policejní stanice a dvojmo i další úřady a služby.
Tento dům je naprostým "šílenstvím". Hranice totiž prochází přesně polovinou vstupních dveří.
Něco se sice podařilo propojit, jako třeba vodovody, mnoho věcí však je stále oddělených. To pak vede k různým podivnostem, jako když například soused při telefonování člověku bydlícímu v sousedním domě volá "mezinárodním hovorem".
Kořeny neobvyklého propojení měst je nutné hledat v minulosti, přičemž se odvíjejí už od středověku a dělení panství. Ale zatímco prakticky všude jinde se obdobné případy podařilo v moderní epoše vyřešit, v tomto případě ne tak úplně.
Od vzniku Belgie ve 30. letech 19. století bylo ustaveno několik komisí, které se zabývaly stanovením hranic v tomto prazvláštním miniregionu. Až v roce 1995 se je podařilo definitivně nalinkovat. Výsledkem je ale výše popsaný stav.
"Je to nejsložitější hranice v celé Evropě," podotkl s úsměvem Vervoort. "Koneckonců nám prochází i naší radnicí," dodal a ukázal v jednací místnosti na šikmou prosvětlenou čáru dělící místnost, v níž pravidelně zasedá vedení městečka.
Enkláv, jaké se nacházejí v tomto pozoruhodném dvojměstečku, je na světě řada. Podle propagačních materiálů radnice Baarle-Hertog jich je zhruba 250, zejména pak v Pákistánu a v Indii.
Kořeny neobvyklého propojení měst je nutné hledat v minulosti, přičemž se odvíjejí už od středověku a dělení panství.
V Evropě je jich ale jen několik, žádná však tak komplikovaná, jako tato nizozemsko-belgická.
Samozřejmě takto složité dělení má dopady na běžný život v obcích. "Například nyní chceme rekonstruovat kus silnice, jenže ta na mnoha místech prochází nizozemskými částmi, takže o všem musíme složitě jednat," řekl Vervoort. "Stojí to hodně času, ale kompromis nakonec najdeme," doplnil.
Ovšem zvláštnost obcí má i svá pozitiva. Do jejich kas totiž plynou příjmy z cestovního ruchu. Bizarní příběh do jinak nijak zvláštních či přitažlivých městeček přivádí desítky tisíc návštěvníků nejen z obou dotčených zemí, ale i z celého světa. "Ročně máme tak 140 tisíc návštěvníků," řekla Monique Janssensová z turistického a informačního centra Baarle-Nassau. "To je na obec, jakou jsme my, opravdu hodně," dodala.
Výhodou, na niž poukazují i místní, jsou také nákupy. Zatímco třeba v Belgii jsou výrazně levnější pohonné hmoty, v Nizozemsku se dá zase výhodněji sehnat jídlo. "Třeba na velké lahvi Coca-Coly ušetříte i 50 centů (zhruba 12 korun)," poznamenal k tomu Vervoort.
