O výpravě do muzea se třetí třídou vypráví učitelka pražské základní školy v Londýnské ulici Kateřina Šmídová. Navštívila zoologickou expozici, protože toto téma právě probírala při vyučování.
"Společně jsme prošli všechny čtyři sály a poté jsem zadala samostatné úkoly. Děti se po čtveřicích vydali hledat například nejmenší opičku či největšího savce. Okamžitě se na ně v každém sále vrhla jedna kustodka a začaly je nevybíravým tónem podle svého přesvědčení umravňovat. Některé děti poslaly nazpátek za mnou, že prý nemohou po muzeu chodit samy," uvedla Šmídová.
Jiné jim zakázaly položit si sešit na zem či si ho opřít o stěnu, aby si do něj udělaly poznámky. Jinde si ovšem zapsat něco na papír nelze. Jedna skupina se odvážila zeptat na těžší otázku v testu přímo kustodky a odpověď zněla: "To vám říkat nebudu."
Další čtveřice dětí si vysloužila na triviální dotaz "Kde prosím najdeme pavouky?" agresivní odpověď "Neotravujte".
"Byla jsem v Národním muzeu za svoji pedagogickou kariéru snad dvacetkrát a podobné jednání se velmi často opakovalo. Tentokrát to však bylo nejhorší," vysvětluje učitelka Šmídová.
|
Pro zajímavost uvádíme jedno číslo: v roce 2001 navštívilo Národní muzeum 387.811 lidí. |
Je kustod pouze hlídač?
Kustodky se brání poukazem na fakt, že s návštěvníky prý nesmějí mluvit.
"Ano, jsou to hlídači a ne informátoři," povzdechne si nový ředitel muzea Michal Lukeš. "Mnohým končí termínovaná pracovní smlouva a já ji neobnovím." Podle jeho slov je potíž s tím, že většina kustodů je v důchodovém věku.
"Stále je něco bolí a píchá a to mnohdy přenášejí do vztahů k návštěvníkům." Muzeum se proto snaží najít nové kustody především z řad studentů. "Plat je ovšem podle tarifních tabulek jen pět až šest tisíc korun. To důchodci berou jako přivýdělek k důchodu, ale na uživení to není."
Průvodcovskou službu si lze objednat
Ředitel připomíná dvě služby, které muzeum zdarma poskytuje. Učitelé si předem mohou domluvit výklad lektora z řad muzejních pracovníků. A zároveň každá základní škola a gymnázium dostávají začátkem každého pololetí Zpravodaj, ve kterém najde informace o všech expozicích i plánovaných výstavách.
"Učitelé však nezřídka sdělují, že tento Zpravodaj se jim vůbec nedostal do rukou a až po našem upozornění byl nalezen zapomenut v ředitelnách či sekretariátech," píše se poněkud strojeným jazykem v interním dokumentu Národního muzea.
|
PROGRAM NÁRODNÍHO MUZEA |
|
Velké výstavy s doprovodnými přednáškami a besedami: |
Malé děti je třeba zvedat
Další stížnosti učitelů pramení z toho, že instalace sbírek nepočítá s malými dětmi. "Například na vitríny s hmyzem moji třeťáci již vidí, ale v první třídě byly ještě příliš vysoko," míní učitelka Kateřina Šmídová.
K ní se nepřímo přidává i Jan Kasal, který v muzeu navštívil mineralogickou sbírku a jehož šestiletý syn byl u vytržení nad kameny překrásných barev a tvarů. "Celou dobu ho nosím na rukou, aby viděl do vitrín. Jsou na něj příliš vysoko."
"A to ještě nevíte, že nedávno nemohli do muzea vozíčkáři a rodiny s kočárky," dodává ředitel Michal Lukeš. "Teď už jezdí aspoň nákladním výtahem."
V muzeu není kde si odpočinout, jíst ani pít. "Jednu moji žákyni bolely nohy, tak se rozhlédla a když uviděla volnou židli, sedla si na ni. Za pár okamžiků však musela vyslechnout lamentaci na zkaženou mládež a urychleně vyklidit prostor – židle patřila hlídačce," vzpomíná na loňskou prohlídku paleontologické sbírky učitelka základní školy prvního stupně Jana Volná, která sem vede třídu i letos.
Oprava po 110 letech za dvě miliardy
Podle ředitele Národního muzea je instalace sbírek nevyhovující moderní době a pro podporu školní výuky se vůbec nehodí. Důvod je prý jasný: "Sto deset let neproběhla generální oprava budovy."
Na otázku, zda pomůže návštěvníkům, sebevědomě odpovídá: "Nemá cenu dělat částečné úpravy za pár milionů, když je potřeba dvě miliardy na komplexní přestavbu." Tato částka ovšem značně přesahuje možnosti ministerstva kultury a je záležitostí celého státu. "Jsem tu dosazený na šest let a za tu dobu bych měl peníze sehnat," míní ředitel.
Do té doby lze jen doufat, že personál muzea uvidí v návštěvnících své zákazníky a ne jen nepříjemné komplikace.
Jinde to jde
Jak vstřícné mohou být výstavní a muzejní instituce k návštěvníkům, ukázaly a ukazují mnohé výstavy. Například program speciálně pro děti, který mnohdy zaujal i dospělé, byl součástí loňské obrovské výstavy na Pražském hradě o architektuře.
|
Více informací o Národním mezueu najdete ZDE. |
Muzeum hlavního města Prahy nechává školním výpravám volnost, ve využití svých expozic a děti mohou absolvovat přednášku od svého učitele, kreslit či zapisovat své poznámky, klidně se mohou posadit na zem nebo se ve foyer nasvačit.
"Ráda s dětmi chodím do Toulcova dvora v Hostivaři, kde si mohou doslova sáhnout na zemědělské nářadí, živá zvířata či vyzkoušet tradiční řemesla," připomíná učitelka Kateřina Šmídová.
Opakem byla například nedávná retrospektivní výstava Josefa Lady v Jízdárně Pražského hradu, na které nikdo nepočítal s malými dětmi a jejich rodiče je museli brát do náruče a zvedat ke každému obrazu.
 "Labe, Čechie a Vltava" nad fontánou před Národním muzeem v Praze. |
