Kalinův dřevěný domek se stal oblíbenou atrakcí pro tisíce turistů, pátrajících po mementech studené války, která přežila více méně nedotčena pádem zdi v roce 1989.
Jednoho dne v roce 1983 se čerstvý turecký důchodce rozhodl vyčistit zarostlý pozemek posetý odpadky na západní straně studenoválečnické bariéry, aby tam mohl pěstovat zeleninu. Neměl nejmenší potuchy o tom, že patří východnímu Berlínu.
"Měl velké štěstí," mluví za svého 84letého otce, jemuž už selhává paměť, jeho syn Mehmet. "Bez zdi by se to možná nikdy nestalo. Když přišel do Německa, ani se mu nesnilo o tom, že by mohl mít takovou zahradu."
Parcela leží v malé nice, která vznikla při poválečném rozdělení Berlína. Východoněmecké úřady se rozhodly ponechat ji na druhé straně zdi, aby usnadnily její vybudování.
Jeho enkláva uvnitř bývalé exklávy (území mimo hranice správního celku) se od té doby stala symbolem ojedinělého poválečného rozdělení a obrody města. A stejně jako tomu bylo v mnoha případech berlínských nemovitostí okupovaných squatery v letech po druhé světové válce, její právní status nebyl nikdy zcela vyjasněn.
"Chci, aby to všechno bylo legální," říká Mehmet. "Kdo ví, co bude za sto let. Ale kdyby se nás odtud pokusili vyhnat, budu bojovat stejně, jako bojoval můj otec."
O pozemku o rozloze 350 čtverečních metrů, překypujícím ovocem a zeleninou, se teď zmiňují mnohé turistické příručky. Často sem přijíždějí autobusy s turisty, cyklisté, a přicházejí i zvědavci, aby obdivovali úrodný kousek půdy, kde často sedává bělovousý Osman, kterému ubylo sil. O zahradu už teď pečuje jeho rodina.
Ačkoliv podle zeměměřičů by mohl mít pozemek hodnotu hodně přes 100 tisíc eur (2,5 milionu korun), Kalinova rodina jej odmítla prodat.
"Vždycky jsme odmítali. Kdyby to můj táta prodal, pravděpodobně by do měsíce zemřel. Bylo by to, jako by prodal sám sebe. Když jsme tu, máme pocit, jako bychom byli v Turecku," vysvětluje pětačtyřicetiletý Mehmet.
Kalin se narodil v roce 1925 ve vesnici v provincii Antalya, v roce 1964 emigroval do Rakouska, o šest let později přesídlil do jižního Německa a nakonec se v roce 1980 usadil v Berlíně.
Časem se Kalinova zahrádka rozrostla a stejně tak kdysi malá dřevěná chatrč. Teď je to patrový letní domek s toaletou, tekoucí vodou a verandou.
"Když tu začínal, povalovaly se tu staré ledničky a různé harampádí. Dřel tu každý den včetně nedělí," říká kameník Mehmet, sedící v domku, v jehož horním poschodí se třepotají německá a turecká vlajka.
