Mezi horami a mořem
Sytě oranžové slunce se pozvolna ukládá k spánku nad zakřivenou hladinou otevřenéhjio moře, v bezedných hlubinách tančí inkoustově modrá chapadla zálivů Boky Kotorské, zatímco za zády se mračí nebetyčné štíty. Takový je černohorský Lovćen. A vynechat jeho návštěvu při cestě do této země představuje neodpustitelnou chybu.
Nepříliš rozlehlé pohoří Lovćen hýří různorodou přemírou krás. Vystupuje z hladiny Jadranu, obklopeného bujnou subtropickou vegetací a bez přerušení se pne do sedmnáctisetmetrové výše. Skrze macchii, borové háje, hebké bukové lesy, až k holokrasu vrcholových partií, kde v zimě nebývá nouze o bohaté příděly sněhu a během léta o úmorná vedra, naštěstí povětšinou zmírněná osvěžujícím větrem. Díky mnoha svým zvláštnostem se těší ochraně formou národního parku.
Posvátný vrchol
Pro hrdé Černohorce skrývá Lovćen i jiný, takřka posvátný význam: druhý nejvyšší vrchol – Jezerski vrh (1660 m) si zvolil za místo svého posledního odpočinku kníže-vladyka Petar II. Petrović-Njegoš. Tento legendární panovník a současně též proslulý básník, narozený v blízké vísce Njeguši, vládl Černé Hoře během 1. poloviny 19. století.
Mauzoleum, jehož ztvárnění rozhodně nezapře autorský podíl světoznámého chorvatského sochaře Ivana Meštroviće, se dočkalo finální realizace až v 70. letech minulého století.
Na první pohled uchvátí dokonalou syntézou strohé, avšak ladné jednoduchosti, a do nejmenšího detailu propracovaného díla, působícího velkolepě a chvílemi až mrazivě. Zvláštní atmosféru navozuje již přístup tunelem s takřka pětistovkou schodů, plně ji pak rozvine tichá symbolická zádušní kaple a spoře osvětlená krypta. Vysvobození se příchozí dočká až na vyhlídkové plošině.
Balkán na dlani
Podobna stavebnici jeví se odtud zástavba Kotoru, lemovaného ohromující scenérií celého zálivu, který bývá často přirovnáván k norským fjordům. Nad jeho neschůdnými srázy se stýká půda Černé Hory, Chorvatska a Bosny. Tedy přesněji Hercegoviny.
V dálavách se vznášejí rozeklané hřbety Maglićů – z nichž Bosanski Maglić se honosí primátem nejvyššího bosenského pohoří.
Směrem do vnitrozemí převažuje nelítostná krasová pustina, protkaná pastvinami se skromnými usedlostmi, pastýřskými kolibami i jícny závrtů. Na hony vzdálená vyšperkovanému pobřeží, místy obohacená neporušenými fragmenty lesů, s hrozivou hradbou Moračských pohoří i Durmitoru na severním obzoru.
Pod ochranou temene Lovćenu se též krčí někdejší černohorská metropole, dnes úhledné ospalé městečko Cetinje, obepnuté zeleným prstencem.
Otevřenému pohledu částečně brání sousední Štirovnik (1749m), nejvyšší vrchol Lovćenu, znehodnocený rušivým monstrem vysílače. Ale i přesto místní zdůrazňují, že ze západního úbočí pohoří lze za výjimečných podmínek zahlédnout vzdálené italské pobřeží. Nicméně, tahle informace balancuje na křehkém rozhraní skutečnosti a pohádky.
Zcela reálná je ale špičatá zeď horstva Rumija na jihovýchodě, postavená mezi sladké vody Skadarského jezera a příboj Jadranu. A dále za ní se bělá drsná Albánie.
Adrenalinová jízda
Nefalšovanou korunu výletu na Lovćen poskytne motorizovaným turistům jízda starou komunikací do Kotoru. Počáteční úsek nevěstí nic mimořádného, překvapení nastane, jakmile opustíte úbočí Štirovniku a ocitnete se u skalní hrany, kde lze matně tušit cokoli, jen ne pokračování silnice. Ale ona tu je!
Uzoučká silnička vyrvaná vápencovému masivu, opisuje přes dvě desítky serpentin, než se napřímí nad zástavbou perly Boky Kotorské – starobylého Kotoru. Vychutnat si ji mohou pouze ti, kteří netrpí závratí. Odměnou jim bude bezpočet čarokrásných pohledů.
Může se hoditCitlivější přístup k Lovćenu skýtá silnice z městečka Cetinje, s jehož návštěvou doporučuji výlet skloubit, vjezd do národního parku je zpoplatněn. Ve vrcholových partiích Lovćenu bylo vyznačeno několik turistických cest pro pěší, další vhodnou kombinaci nabízí přímořský Kotor, zapsaný do seznamu světového kulturního dědictví. Užitečné weby |