Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nejtěžší túra Evropy na ostrově krásy

  18:39aktualizováno  18:39
Připadá vám, že s odcházejícím létem je konec s pěšími výlety do hor? Zatím ale pohorky neuklízejte do skříně a vyrazte někam na jih, kde i v září a říjnu panují příjemné teploty a navíc turistů výrazně ubylo. Ideálním místem pro uskutečnění podzimní aktivní dovolené v horách je francouzský ostrov Korsika.

Korsika - "Île de beâuté“, neboli ostrov krásy. Korsické hory zdobí oranžově zbarvené žulové stěny. | foto: Jan Hocek

PROHLÉDNI FOTKY

KORSIKA

Napoleonův ostrov
"Zavažte mi oči a já vám povím, až budeme na Korsice!,“ zvolal prý kdysi Napoleon Bonaparte během plavby na svůj rodný ostrov. Pronikavá vůně křovinatých macchií se skutečně line i za pobřeží Korsiky, kterou místní obyvatelé nenazvou jinak, než

"Île de beâuté“, neboli ostrov krásy. Korsické hory zdobí oranžově zbarvené žulové stěny, pod nimiž leží starobylá kamenná města připomínající středověké pevnosti.

Svými vrcholy, vypínajícími se do výšky přes dva kilometry, tak ostrov připomíná obrovskou skálu v moři. Přechod transkorsické cesty GR20 patří nejenom mezi nejhezčí, ale také nejtěžší světové túry – na téměř dvě stě kilometrech mezi městečky Calenzana a Conca každý nastoupá přes deset tisíc metrů převýšení, a tak zdolání celé její délky vyžaduje minimálně 15 dní.

Zkratka GR pochází z francouzského “grande randonnée” neboli velká cesta. "Gé er dvacítka“ skutečně svou velikostí a délkou konkuruje nejdelším evropským a světovým stezkám – protíná Korsiku od severozápadu na jihovýchod, přičemž sleduje hlavní hřeben a těsně se přimyká k nejvyšším vrcholům. Trasa vede po celé délce odlehlými horami a jen na několika málo místech přechází silnici a přibližuje se k civilizaci.

Výstup na korsický Matternhorn
Po vylodění v Bastii přejíždíme do vesnice Calacuccia, odkud nás čeká dvoudenní přechod do sedla Col de Vergio. S batohy na zádech opouštíme silnici a vydáváme se směrem do hor. Stezka prochází hájem jedlých kaštanovníků a pozvolna stoupá do hor stráněmi porostlými vonícími macchiemi. Omamnou vůni tymiánu, máty a šalvěje postupně s rostoucí nadmořskou výškou vystřídá aroma borovicové pryskyřice korsického lesa.

Černý maur na bílé vlajce tančí ve větru nad střechou chaty Ciottulu di Mori, která svou výškou necelých 2000 metrů nad Ligurským mořem drží prim nejvýše položené chaty na GR20. Postele na horských chatách podél trasy nelze rezervovat a platí tu pravidlo "kdo dřív přijde, ten dřív leží.“ Večer si u chataře objednáváme láhev vína a z terasy chaty pozorujeme horizonty hor, jež pomalu mizí v temné noci.

Následující den stoupáme na jeden z nejhezčích korsických vrcholů, 2525 m vysokou horu Pallia Orba, kterou zde pro její tvar přezdívají korsický Matterhorn. Po půlhodině stezka přichází pod první skaliska, které musíme zdolat lezeckou technikou. Vlevo od nás pozorujeme červenou skálu s obrovským otvorem, zvanou Capu Tafunatu, neboli ďáblovo okno.

Podobných, i když mnohem menších skalních dutin a oken najdeme na Korsice více. V minulosti sloužily za přírodní úkryt banditům a byly také inspirací k četným lidovým zkazkám o upířích čarodějnicích, vylézajících za měsíčních nocí ze skal.

Po dvou hodinkách výstupu staneme všichni společně na vrcholu. Rozhled z "korsického Matterhornu“ rozhodně stojí za námahu a překonání závratí: kousek od nás, za kilometr hlubokou propastí, se tyčí nejvyšší hora Korsiky Monte Cinto a díky dobrému počasí vidíme moře na obou stranách ostrova.

Výstup na vrchol a koupání v kaskádách
Po příjemných dvou dnech strávených odpočinkem u moře v Portu sedáme do autobusu a ujíždíme horku do chladného sedla Vizzavona. Tady nás čeká druhá etapa putování po trase GR20, výstup na 2389 m vysokou horu Monte d´Oro. Celodenní okružní túra začíná u nádraží v sedle, odkud stezka sestupuje k potoku a nekompromisně stoupá borovým lesem k vrcholu.

Po třech hodinách nás vítají rozkvetlé louky s porosty zakrslých a ohnutých olší, svědčících o každoroční vysoké sněhové pokrývce. Zbytky sněhu leží i v úzkém a strmém žlebu, který musíme cestou na vrchol překonat. Pohorkami vysekáváme stupy v hrubém firnu a opatrně postupujeme ke skalnatému vrcholu. Krátce po poledni už není kam dál stoupat. Sedáme si na vyhřátou vrcholovou skálu a pozorujeme Korsiku z ptačí perspektivy.

Sestupujeme po skalnatém hřebeni s výhledy na jezero Lac d'Oro a v sedle Muratello se napojujeme na červeně značenou trasu GR20. Z horského sedla klesáme do údolí a pozdě odpoledne přicházíme ke kaskádám Anglais. Voda horského potoka vytváří desítky vodopádů, pod nimiž se třpytí hluboká jezírka. Sestupujeme podél kaskád o několik stovek metrů níž, než nacházíme ideální tůňku na koupání.

Bavella – perla Korsiky
Náš poslední pěší výlet směřuje do oblasti skalních věží sedla Col de Bavella, unikátního mnoha horolezeckými stěnami nejvyšší obtížnosti. My však máme v plánu "nehorolezeckou“ celodenní túru po stezce GR20 na vrchol třetí věže masivu Bavella.

Cesta začíná u sošky Panny Marie Sněžné s křížky zahynulých horolezců a prochází nádherným hájem korsických borovic, jejichž větve byly větrem pokrouceny do bizarních tvarů. Zakrátko přicházíme k prvním skalám, na nichž visí několik horolezců v pestrobarevných trikotech a s pytlíky magnézia za pasem. Po hodince cesty traverzování stezka ostře zahýbá a stoupá k úzkému žlebu mezi první a druhou věží Bavelly. Sestupujeme na druhou stranu a pokračujeme šikmo svahem směrem ke třetí věži.

Před námi se rozprostírá nezaměnitelné panoráma skalních věží nad nimiž vzduchem krouží kavčata žlutozobá a kdesi dole ve škvírách hučí horský potok. Bezproblémově zvládáme náročnou skalní pasáž jištěnou masivním řetězem a kolem poledního konečně vystupujeme na vrcholek třetí věže. Po krátkém obědě, o který se dělíme se všudypřítomnými ještěrkami, vyrážíme na zpáteční cestu k parkovišti. 

Může se hodit

Transkorsická trasa GR20 spojuje městečka Calenzana a Conca a prochází napříč celou Korsikou, od jihovýchodu k severozápadu. Téměř celá trasa leží v národním parku Parc Naturel Régional de la Corse.

Znalci trasu GR20 považují za nejtěžší dálkovou túru Evropy. Stezka na svých přibližně 170 km prochází nejvyššími částmi členitých a strmých hor, překračuje více než deset horských sedel a její celkové stoupání činí přes 10 000 metrů.

Trasa vede odlehlými částmi hor a čtyřikrát křižuje silnici, takže je možné ji rozdělit na etapy nebo absolvovat jenom vybrané části. Túru lze jít oběma směry, někdo volí směr po slunci, tedy od jihu k severu, jiní začínají na severu, aby měli nejtěžší úseky co nejdříve za sebou.

JAK SE TAM DOSTAT
Mezinárodní letiště se nachází ve městě Ajaccio, trajekty společností Moby Lines a Corsica Ferries vyplouvají z italských měst Janov, Livorno, La Specia a Piombino. Plavba trvá asi 4 hod. (z Janova 8 hod.).

Po ostrově se většina turistů přepravuje vlastním autem. Spíše technickou zajímavostí je úzkorozchodná železnice spojující Bastii a Ajaccio.

UBYTOVÁNÍ
Na trase leží horské chaty, které jsou majetkem národního parku. Rezervace ubytování není možná. Spí se ve společných noclehárnách ve vlastním spacím pytli, k dispozici je kuchyňka vybavená nádobím a vařičem. V letní sezóně je přítomen chatař – možnost polopenze. Stanování povoleno pouze v blízkosti chat.

KDY SE NA TŮRU VYDAT
Stezku GR20 lze absolvovat v období od května do října. Červenec a srpen patří k nejpopulárnějším měsícům, kdy chaty praskají ve švech a na trase potkáte spoustu lidí.. Počasí se na Korsice rychle mění: v létě nečekaně přicházejí  bouřky „z horka“ a slunečné dny může kdykoliv v roce vystřídat nekonečný déšť nebo sněhová vánice.

REZERVACE A POPLATKY
Za ubytování v horských chatách se platí cca 8-10€ os./noc, ubytování ve stanu stojí cca 3,5€..

Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů  – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad.

Autoři:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Další z rubriky

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.