Svůj ráj na zemi zde najdou zejména milovníci pěší turistiky.Z mnoha možností pěších tras patří k nejkrásnějším stezka vedoucí "rajským údolím", která spojuje dvě nejhezčí jezera Skalistých hor, Moraine Lake a Lake Louise.
Jezero Moraine Lake patří k nejhezčím ve Skalistých horách
Po medvědí stezce
Z metropole Calgary přejíždíme do městečka Banff a dále po scenerické Icefields Parkway až k horskému středisku Lake Louise. Tady odbočuje na horská silnice vedoucí k Moraine Lake, jednomu z nejkrásnějších jezer Kanady. U jezera začíná naše pěší putování, vedoucí přes sedlo Sentinell Pass k jezeru Lake Louise.
Má to ale jeden háček! Jak se dozvídáme z informační tabule, průchod je povolen pouze skupinám o minimálním počtu šesti lidí. Naštěstí se zakrátko daří sestavit mezinárodní kanadsko-českou skupinku o potřebném počtu účastníků a můžeme vyrazit do hor.
Cestou si lámeme hlavu nad tímto nezvyklým regulačním opatřením, až teprve cedulka u prvního rozcestí přináší rozřešení. Důvodem omezení jsou medvědi, kteří si prý na tak velkou skupinu lidí netroufnou. Jeden z Kanaďanů nám předkládá svoji originální verzi, podle níž grizzly sežere na posezení maximálně pět lidí a ten šestý je tedy logicky od toho, aby mohl pozůstalé informovat o tom, co se stalo. Nezbývá, než raději věřit informacím od správy parku a držet se pěkně pohromadě!
Setkání s medvědy se na cestě možná nevyhnete
V království třítisícovek
Stoupáme borovým lesem a pod námi se leskne modrá hladina jezera Moraine Lake. Nikdy předtím jsem neviděl tak sytě modrou barvu vody; ke všemu tento "kýč" ještě doplňuje hřeben tuctu třítisícových vrcholů Wenkchemna Peaks, jež se zvedají přímo za jezerem. Borovice střídají modříny, zakrátko se cesta dostává nad hranici lesa a před námi se objevuje 2600 metrů vysoké sedlo Sentinel Pass. Po medvědech není naštěstí ani památky, takže se naše skupinka poněkud tříští a do sedla vystupuje každý svým tempem. Já se loudám spíš na konci řady a v klidu fotografuji.
Horská scenérie majestátných třítisícovek při stoupání do sedla Sentinel Pass
V sedle leží ještě zbytky sněhu a profukuje tu čerstvý vítr. Oblékám si tedy větrovku a v zákrytu za balvany svačím cereální tyčinku. Nejvyšší hora v okolí, 3543 vysoký Mount Temple, se nyní tyčí přímo nad námi a v dálce pozorujeme další hřeben vrcholů, který byl do této doby zakryt sedlem. Odhaduji, že v jednom okamžiku vidíme minimálně dvacet třítisícovek! Po krátkém odpočinku zahajujeme sestup na druhou stranu.
Cesta vede suťovým polem, tvořeným velkými ostrými balvany a místy se v něm zcela ztrácí. Suneme se pomalu po kamenech, které občas pod našimi pohorkami výhrůžně zavržou, jakoby nám chtěly sdělit, že tudy cesta nevede. Nám se sice jde špatně, ale srdce geologa by jistě zaplesalo při pohledu na tolik různobarevných hornin. Přehlídka odstínů začíná u bílé a pokračuje šedými a zelenými tóny až po černou a sytě červenou barvu.
Rajským údolím do "Disneylandu" Skalistých hor
Po hodinovém sestupu se konečně dostáváme z kamenného bludiště ven a po rozkvetlé louce sestupujeme do Paradise Valey. Oproti předcházejícímu úseku cesty se skutečně ocitáme jako v ráji – je bezvětří, ledovce se ve slunci lesknou a kolem cesty červeně kvetou indiánské štětce. Ze dvou možných cest vedoucích podél Paradise Valley si vybíráme tu horní a směřujeme k jezeru Anette, kde plánujeme odpolední pauzu.
Náročný průchod suťovým polem na cestě do Paradise Valley
Kruhové jezero z poloviny obepíná nízký smrkový les, druhá půlka je otevřená směrem k jeden a půl kilometru vysoké stěně Mt. Temple zakončené převislým ledovcem. Ačkoliv jezero vypadá opuštěně, náš příchod vyrušil jednoho místního obyvatele, který hbitě šplhá do koruny malého smrku u cesty. Urson americký (Erethizon dorsatum) je blízký příbuzný dikobraza a díky svým dlouhým ostnům většinou před nepřáteli nemusí utíkat. My jsme však vyplašili nezkušené mládě, které, spíše než obrněného rytíře, teď ve větvích připomíná nehybnou hnědou kouli.
Posilněni obědem sestupujeme na dno údolí a podél potoka se dostáváme k rozcestí. Před námi jsou teď tři varianty – můžeme sestoupit nejkratší cestou k silnici nebo pokračovat po vrstevnici lesem k Lake Louise, případně se k Lake Louise dostat přes horské sedlo. Volíme třetí a nejnáročnější variantu a opět stoupáme nad hranici lesa.
Z holého úbočí Fairview Mountain se nám otevírá pohled na Lake Louise a obrovskou budovu na jeho břehu. "Fairmont Chateau" zdálky skutečně připomíná hrad a od roku 1890, kdy byl postaven, je jedním z nejluxusnějších hotelů v srdci Skalistých hor. Po sestupu k jezeru nevěřím vlastním očím – parkoviště velikosti fotbalového hřiště praská ve švech a davy turistů s fotoaparáty a kamerami na krku proudí po vyasfaltovaném chodníku podél jezera.
Po dlouhém dni, kdy jsme v horách nepotkali ani živáčka, tak narážíme na tvrdou realitu masové turistiky. Většina těchto "turistů" se, jak vidno, neodváží dál, něž několik stovek metrů od svého vozu. Raději rychle opouštíme tento "Disneyland" a stopem se vracíme k zaparkovaným autům u Moraine Lake.
Praktické informaceDoprava Horské středisko Lake Louise leží na hlavní silnici mezi městy Calgary a Jasper a prochází tudy i železniční trať. Pro dosažení začátku túr je však nezbytný osobní automobil. Nejbližší mezinárodní letiště se nachází ve 180 km vzdáleném Calgary. Ubytování V Lake Louise i sousedním městečku Field najdeme několik hotelů, motelů a tábořišť. Na okruhu národním parkem Yoho se lze ubytovat v horské chatě Stanley Mitchell Hut (informace a rezervace na www.alpineclubofcanada.ca) nebo v kempu nedaleko vodopádů Takakkaw Falls. Pro přespání na tábořištích v přírodě je nutný tzv. "backcountry permit", vydávaný správou parku. Rezervace a poplatky Pokud obě túry absolvujeme jako jednodenní výlety, nejsou potřeba žádné rezervace. Za vstup do parku se platí poplatek 7 CAD os./den, povolení k táboření v přírodě stojí 8 CAD os./den. (1 CAD = cca 18,50 Kč) Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad. Více o autorovi na http://www.hocek.cz/.
|
