Nejhezčí oblast v Alpách? Bergell!

  • 6
Ostré linie černých skal střídají rozervané ledovce, zelené louky a zpěněné vodopády. Mezi nimi poházené horské chaty a plechové bivaky. Tohle jsou Bergellské Alpy na pomezí Švýcarska a Itálie. Drsné, a přesto, nebo možná právě proto, tolik oblíbené nejen mezi horolezci, ale i českými turisty.

Bergell opěvují jako nejhezčí alpskou oblast slavní horolezci jako například Němec Hermann Buhl, Ital Ricardo Cassin, Čech Jiří Novák a Slovák Igor Koller. Jejich slova ale potvrzují i stovky českých turistů, kteří křižují zdejší údolí.

Není divu, příroda tady je opravdu omamně krásná. Pokud sem zamíříte, je dobré vědět, jaká jste "krevní-horská" skupina. Švýcarsko-italský Bergell/Bregaglia totiž nabízí návštěvníkům dvě tváře.
 
Švýcarský Bergell

Do nitra švýcarského severu (Bergell) se přichází krátce a prudce. Přístupové cesty z parkovišť na chaty netrvají více než dvě či tři hodiny. Stoupá se příkrými svahy a suťovisky rovnou pod skály a ledovce.

Ledovce jsou tady na severu nebezpečné, roztrhané hlubokými trhlinami a neustále v pohybu. Odvážit se mezi sněhové a ledové masy mohou pouze zkušení turisté s horolezeckým vybavením. Skalní stěny jsou zde kolmé, vysoké a ponuré.
 
Na hlavní hřeben se ze severu dostanete do několika sedel a i to jsou nebezpečné túry. Švýcarská strana Bergellu ovšem nabízí dramatické pohledy na divokou vysokohorskou přírodu.

FOTKY Z BERGELLSKÝCH ALP SI PROHLÉDNĚTE ZDE



Vodopád Porcellizo

Italská Bregaglia

Italská strana (Bregaglia) je turistickým rájem především pro ty, kteří hledají neporušenou přírodu, romantiku a horskou pohodu. Skály jsou z jihu nižší, travnaté svahy stoupají až k jejich úpatí a místo ledovců je možné obdivovat vodopády. Na sedla vedou kuloáry schůdné i v pohorkách, sutě je v nich o mnoho více než sněhu či ledu.

Jih je přívětivější

Zatímco na severu se pohybují především horolezci, na jihu potkáte daleko více turistů. A když uvidíte horolezce, téměř jistě se vracejí ze zdejších nejpopulárnějších vrcholů Badil nebo Cengalo, které převyšují tři tisíce metrů. Nejlepší výstupy na ně totiž vedou od severu, kdežto na jih se sestupuje.

A ještě jeden rozdíl je podstatný: přenocování, jídlo a pití přijde ve Švýcarsku dvakrát dráž, než v Itálii.  Pro ilustraci: na chatě Sciora stojí noc ve společné noclehárně něco málo přes 30 euro (platit lze ve švýcarských francích i eurech), chatař na Gianetti bude chtít za stejnou službu 16 euro (stejně jako většina jeho kolegů v Itálii, Německu a Rakousku). Přitom obě chaty od sebe dětí jedno sedlo, šest hodin chůze a jen nějakých pět kilometrů vzdušnou čárou.

Kam v Itálii


Opuštěná salaš

Chata Gianetti: třikrát na Sněžku

Autem vyjedeme do termálních lázní Bagni del Masino vysoko v údolí. Pokud přijedeme po deváté hodině, bude zřejmě na neplaceném lesním parkovišťátku plno a zaplatíme parkovné v areálu lázní. Potom už pěšky stoupáme překrásným údolím plným lesů, luk, vodopádů a salaší až pod třítisícovku Badil, kde stojí chata Gianetti.

Možná se vám ovšem cesta poněkud znechutí, protože trvá nejméně pět hodin a vystoupáte při ní šestnáct set výškových metrů. To je stejný výkon, jako byste šli třikrát z Pece na Sněžku.

Sentiero Roma

Pod celým hlavním hřebenem vede upravený chodník připomínající tatranskou Magistrálu. Ne že by to byla procházka růžovou zahradou, dokonce je na něm několik opravdu těžkých úseků, ale vždy se jedná o turistický terén, kde nepotřebujete horolezecké vybavení.

Jeho kouzelný přechod lze rozdělit na libovolně dlouhé úseky, protože v pravidelných rozestupech dvou až tří hodin chůze se na něm střídají čtyři obhospodařované placené chaty a tři plechové bivaky bez hospodáře, ve kterých turista najde pár postelí, na každé dvě deky a polštář a za to nemusí nic platit. Trasa je někdy označována Sentiero Roma a jindy Sentiero Italia.


Chata Sciora

Kam ve Švýcarsku

Chaty Sasc Furä a Sciora

Z městečka Bondo vyrazíme lesní silničkou na pastviny Laret, odkud se nám otevřou pohledy na ledovce a impozantní horské stěny Badilu, Cengala a Dafora. Sem se dá dojet také autem, ale nemohli bychom potom absolvovat celý plánovaný okruh.

Prudce vystoupáme k chatě Sasc Furä, která sedí jako orlí hnízdo nad údolím. Sem by nám to mělo trvat čtyři až pět hodin. Jestli máme ještě dost sil, můžeme dojít za další tři hodiny příčně přes nekonečné morény na chatu Sciora. Ušetříme tak čas na druhý den, kdy půjdeme několik hodin k horní stanici lanovky u jezera Albigna, svezeme se dolů do městečka Vicosoprano a nazpátek do Bonda nás doveze místní autobus.


Ledovec Trubinasca

Přechod přes hlavní hřeben
 
Od chaty Sasc Furä vede náročný přechod přes dvě vysoko položená sedla k italské chatě Gianetti. Na této túře je nutno být připraven na obtížné lezení ferátou zajištěnou ocelovými lany, sníh, nekonečná suťoviska a velké převýšení. Na cestě málokdy někoho potkáte, je vedena opuštěnými dolinami ve výšce až 3000 metrů nad mořem.

K povinné výbavě patří cepín, přilba, lano, lékárnička, bivakovací pytel a jídlo na dva dni. Mobil tu po většinu cesty nenajde signál. V případě vyčerpání může pomoci bivak Pedroni přesně v polovině cesty.

 

Badil a Cengalo od jihu

Severní stěna Badilu

Bivak Pedroni

Cesta na chatu Gianetti

Chata Gianetti

Stoupání k chatě Gianetti

Chata Sasc Furä

Chata Sciora

Hlavní hřeben od jihu

Ledovec Trubinasca

Opuštěná salaš nad Bagni del Masino

Vodopád Porcellizo