Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nejďábelštější koupel světa nad Viktoriinými vodopády

aktualizováno 
Samá voda, samá voda. Cachtám si nohy v bazénku s nejkrásnější vyhlídkou na světě, ale s hrozivým jménem: Ďáblovo jezírko. Jsem sto deset metrů od jisté smrti. Jeden krok a pak už je jen vzdutá vodní míchačka tam dole. Je to nejnebezpečnější koupaliště světa přímo nad Viktoriinými vodopády.

Viktoriiny vodopády | foto: Milan Vodička, MF DNES

Koupání na hraně vodopádu

Kdybych to byl býval věděl, tak bych sem byl býval nechodil.

Ale to přeháním. Žádné riziko nehrozilo a přišel bych o zážitek stát uprostřed Viktoriiných vodopádů, přímo na samém kraji, kde se voda láme a s řevem padá do hlubiny.

Dostal jsem se sem úplně náhodou. Stál jsem na břehu Zambezi a fotil dva asi tříleté černoušky, jak se šplouchají asi dvacet metrů od místa, kde se hladina láme do vodopádu. Najednou přišel mladík a zeptal se mě, zda chci jít k jezírku. Trochu mě to zarazilo. Proč mi nabízí jezírko, když tady mám Zambezi a vodopády... O jezírku mluvil jako o úplné samozřejmosti. Nijak ho nepřiblížil. Jako by každý věděl, co tím myslí.
 
Abych nevypadal jako trouba, zeptal jsem se, za kolik.
 
Řekl, že za sedm dolarů.
 
Usmlouval jsem to na pět. Viděl jsem, že směrem někam do středu řeky se čas od času brodí skupinky turistů v plavkách. Vyrazili jsme.

Za dvacet minut jsem stál přímo na zlomu. Poznal jsem to podle toho, že mě přestalo poslouchat tělo. Chtěl jsem se předklonit ještě kousek dopředu, abych se mohl podívat dolů, ale zjistil jsem, že se zakláním. Prostě to nešlo.

Jen to zkuste, naklonit se nad hloubku čtyřiceti pater, žádné zábradlí před vámi.

Stojím na suchém místě širokém snad dvacet metrů, nevalí se tudy ani kapka. Jako bych byl jen na skále. Je velké sucho. Jenže oko sbírá celkový dojem a ten je plný vody, tříště, pěny a hřmění. Dole bublá voda, vlevo se valí voda, vpravo se valí voda. Je nekonečná, otupující. Je hypnotická. Je magnetická.

Viktoriiny vodopády, Ďáblovo jezírko

Ďáblovo jezírko

Život za pět dolarů

Viktoriiny vodopádyČím víc se tělo brání, tím větší je pokušení naklonit se ještě kousek. Zkusit, jestli jste silnější vy, nebo obranný instinkt hluboko ve vás. Anebo ta hloubka a síla, která vás tam táhne.

Na zlomek vteřiny máte chuť tam skočit a nechat se nést oblaky tříště. Ale nějaký anděl zatáhne za špagát a vrátí vás zpátky.
Ve skále tady zůstalo malé jezírko. Jako skalní oko. Plave v něm pár lidí. Pět temp sem, pět temp zpátky.

Viktoriiny vodopády, Ďáblovo jezírko kousek od hrany vodopádůPředtím jsem z břehu viděl ty postavičky uprostřed vodopádu. "Co je to za idioty?" říkal jsem si. Teď jsem jedním z nich a je to úplně v pohodě. Nic to není. Cesta sem byla jen malá procházka potokem. Voda mi byla nejvýš do půli stehen.

Někde proud docela táhl. Proti strachu, že vás vodopád vcucne, doporučuji tohle: udělejte stejnou hloupost jako já a jděte s batůžkem, kde máte všechno fotografické vybavení, všechny peníze, pas, letenku. Jedno uklouznutí, a vše je mokré, zničené. Kvůli tomu budete mít zadek tak stažený, že si na vodopád nebo krokodýly nevzpomenete.

Až mnohem později mi došlo, že jsem Ďáblovo jezírko už viděl. Někdo mi e-mailem poslal fotky lidí, kteří leží na hraně vodopádu a koukají dolů. Průhledná počítačová koláž, myslel jsem si.

Nebyla to koláž. Byly to Viktoriiny vodopády. Když je hladina Zambezi jen o něco vyšší, z jezírka přetéká voda a padá dolů. Je součástí vodopádu. Jenže nemá tah. Navíc se skála přímo na zlomu zvedá jako zuby, takže tvoří přirozené zábradlí. Tedy pokud vody už není příliš. Život cizince závisí na odhadu místních kluků, jimž se za to platí pět dolarů.

Viktoriiny vodopády

Velký vodní kouř

Viktoriiny vodopádyKdyž nechodíte po hraně vodopádu, chodíte okolo po březích. Bere to dech úplně stejně.

Viktoriiny vodopády jsou drama dlouhé sedmnáct set metrů. Tichá a mocná Zambezi najednou s řevem končí. Nepokračuje. Řítí se do úzkého kaňonu z výšky 120 metrů a mění směr o devadesát stupňů. Nevěříte, že tahle průrva je to, co zbylo z mohutné řeky.

Viktoriiny vodopádyZ té díry stoupá sloup par. Když je hodně vody, je vidět až na čtyřicet kilometrů. Domorodci to nazývali Hřmící kouř. Když se sem blížil David Livingstone, myslel, že hoří buš. A pak řekl, že je to tak krásné, až se andělé zastavují v letu a zírají.

Voda padá dolů v copech. Stříkají, pulzují a pak se volným pádem nesou prostorem. Mění se v tříšť, opar, záplavu pěny na holení. Ta vzlíná proti copům vzhůru. Vše se mísí a řve a drtí a laská ve velkém milování.

Někde vás voda postříká tříští. Jinde vám udělá pro radost duhu. Je jich tady jako motýlů na louce.

Pak se dočkáte. Slunce zapadá a poleje vodopád zlatem.

Ďáblovo jezírko na druhé straně pomalu zčerná, už vidíte jen obrysy palem na břehu. Potom africky zčerná všechno a slyšíte jen to hřmění.

Viktoriiny vodopády

Viktoriiny vodopády

Viktoriiny vodopády leží na hranici Zambie a Zimbabwe. My jsme tam dojeli se skupinou přátel obytným vozem české cestovky Pangeo, která má po exotické Africe několik tras. Projeli jsme Zambii, Zimbabwe, Botswanu a Namibii (naši trasu lze najít na www.pangeo.cz).

Přímo na místo, jak na zambijskou stranu, tak na zimbabwskou, létají běžně z Evropy přední evropské aerolinky. V Livingstonu na zambijské straně i ve Victoria Falls v Zimbabwe najdete díky přílivu turistů ubytovaní a služby na kvalitní úrovni. Dokonce i na zimbabwské straně, která kdysi byla mnohem lepší. Teď Victoria Falls představují ostrůvek normality uprostřed zimbabwské bídy.

Co dělat

Kolem vodopádů můžete donekonečna chodit a fotit. Můžete zkusit drahé (a adrenalinové) raftování pod vodopádem, stometrový bungee jumping z mostu před kaňon Zambezi, vyrazit na safari, jezdit na lodích i na slonech.

Jak se tam dostat

Ďáblovo jezírko je na zambijské straně vodopádů, jede se k němu z Livingstonu, koupání v něm je bezpečné od září do prosince.

Co si přivézt
Kromě stovek fotek asi dřevořezby. Zimbabwe je jimi proslulé. Smlouvejte.





Mapy © Google





Nejčtenější

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.