Čím je vlastně krajina jižního Norska tak zvláštní?
Jsou tam skalnaté hřbety s bílými pásy sněhových polí. Mezi nimi stovky jezer, jezírek, vodopády, porosty rozkvetlé přízemní vegetace a v časném létě i nenapodobitelná atmosféra bílých nocí. A mezi tím turistické stezky, kterými za den málokdy projde víc lidí, než se dá spočítat na prstech ruky.
Přesto tu v odstupu několika hodin najdete samoobslužné horské chaty, a tak když chcete, místo ve stanu budete pod střechou.
Jsou cestovatelé, kteří dávají Skandinávii pořád přednost před vysněnými cíli milovníků romantiky za velkou louží na západě USA či v Kanadě. Neboť na evropském severu se nemusí registrovat na správách národních parků či platit za průchod po turistických trasách. Jen tu a tam se platí silniční mýto či parkovné.
"Skandinávie dává člověku pocit naprosté svobody - můžeš jít, kudy chceš, vylézt, kam tě napadne, utábořit se víceméně kdekoliv. A krajina? Nádhera, že se to ani nedá popsat," říká například Eva Bernadová, středoškolská učitelka ze Světlé nad Sázavou, kterou už před lety uchvátila tato místa.
|
Kam jinam do hor v Evropě? KARPATY V RUMUNSKU Rumunské hory, přestože je v zimě i v létě už navštěvují čeští turisté, skýtají mnoho neprochozených a neznámých míst. Nejsou vysoké jako Alpy, ale dosahují na některých místech výšky jako slovenské Vysoké Tatry. Je to ideální místo pro milovníky procházek, lezení, samoty, zajímavých vesnic, klášterů a míst, kde skutečně nepotkáte žádné davy. A je to poměrně blízko.
JULSKÉ ALPY Autem do tohoto pohoří na slovinsko-italských hranicích dorazíte za pár hodin. To je jejich velká výhoda. Rozlohou nemalé, výškou přijatelné i pro méně zdatné turisty (ale nepodceňujte je!). Na mnoha místech zde a v okolí najdete místa bojů z první světové války, kterých se zúčastnilo i mnoho Čechů. Bývají to velmi pozoruhodné momenty, když v těchto horách najednou objevíte věci, jež se pojí k naší historii.
NÍZKÉ TATRY Jsou na středním Slovensku, ve stínu svého sourozence, Vysokých Tater. Je to ovšem vynikající místo na procházky, které může zvládnout téměř každý. Tedy i dítě. Proto je to dobrý tip zejména pro rodiny. Potěší také slušné ceny, ale chtělo by to trochu zlepšit nabízené služby. Z některých míst Moravy jste tam skutečně "hned".
|
Heiene = vysočina
Slovo heiene Norové vyslovují různě, ale nejčastěji zní jako "hajin". Znamená vysočina a je součástí mnoha složených názvů: Austheiene, Suldalsheiene, Frafjordheiene...
První část slova tvoří jméno údolí, v němž jsou rozesety osamělé farmy i osady - a mezi dolinami se zde táhnou desítky kilometrů široké a až stovky kilometrů dlouhé pásy liduprázdných náhorních krajin, kde se stezky vlní jen s převýšením několika desítek, nanejvýš stovek metrů. O náročnější část výstupu se totiž může postarat automobil. Například o výjezd serpentinami k osadě Berg nad údolím Setesdalen, nedaleko centra norských stříbrotepců ve Valle. Tady začíná i prověřená stezka po Setesdalheiene.
Zájemcům nabízí velkolepou horskou pustinu a pro první půlden i zajímavý průchod bažinatým terénem v porostech zakrslých bříz. Všude zde najdete zajímavé květiny. Třeba hmyzožravé tučnice i drobné planě rostoucí orchideje - vstavače.
U potoka nad jezerem stojí Stavskarhytta, první ze záchytných turistických srubů, před nímž je dost místa pro několik stanů.
Stezka, tradičně po zdejším způsobu značená červeným "T", odtud pokračuje karem zmizelého ledovce k náhorní planině, a i když zdola vypadá příkře, výstup je nenáročný. To platí i pro další úseky. Záhy se na dohled zvedne skalnatá kupa Svarvarnutenu (1377 m), nejvyšší kóty v Setesdalheiene. Bez baťohů je to na vrchol jen asi tři čtvrtě hodiny.
Na celou trasu po Setesdalheiene stačí čtyři pět dní a čekají na ní i další samoobslužné chaty - Bossbu či Svartenut. Z nich můžete pozorovat v červenci dlouho do noci svítící slunce. Až kolem druhé ráno se zešeří a pak už se zas jasní nový den.
Nejznámější kameny
Kousek na západ, zAdneramu v Sirdalsheiene, vedou cesty do hor na čtyři světové strany. Horská silnička míří k Lysefjordu, jednomu z nejatraktivnějších norských fjordů. I zkušení cestovatelé tvrdí, že je to jedna z nejpůsobivějších horských tras, která se vine po hraně skal nad jezery, jinde zase spletí zákrutů a serpentin opřádá vrcholy skal zaoblené kdysi ledovcem.
Lysefjord, měřící do délky 45 kilometrů a hluboký 500 metrů, má tmavé a místy téměř kolmé skalní stěny vysoké až tisíc metrů. I motorizovaný turista se může pokochat téměř leteckou perspektivou pohledu od zdejšího informačního střediska. Pak se může rozhodnout, zda budete autem pokračovat ke dnu fjordu jednou z nejúžasnějších sérií serpentin na světě, nebo bude pěšky tři hodiny stoupat na Kjerag k balvanu Kjeragbolten.
Tisíc metrů nad hladinou fjordu tu příroda zaklínila několikametrový valoun mezi svislé skalní stěny. Je oblíbeným cílem a ti, kteří netrpí závratí, se na něm fotografují. Nebo skočí do fjordu a během volného pádu si otevřou padák nad hlavou.
Ještě víc lidí přichází na jiný kámen, jakýsi klín zaseknutý do stěny na opačném konci Lysefjordu. Objevili ho z lodě teprve v roce 1901 a za uplynulé století se stal prvořadou atrakcí, jejíž návštěva alespoň jednou za život je touhou většiny Norů.
Preikestolen neboli Kazatelna má téměř rovnou horní plochu o velikosti tanečního parketu a mnozí návštěvníci se odváží dojít až k jeho okraji, kde se posadí a klátí nohama 604 metry vysoko nad mořem. Vloni sem došlo 90.000 lidí, ale přesto lze nalézt chvíle, když je liduprázdný.
A jak se tam nejlépe dostat? Nejlevnější cestou na jih Norska je užít trajekt z německého Sassnitzu do Trelleborgu. Za osobní auto v sezoně v jednom směru zaplatíte o víkendu 110 eur, v pondělí až čtvrtek 95 eur. Turistické chaty vyjdou pro jednu osobu s vlastním spacákem na den zhruba na 600 korun.
 Horská pustina norské vysočiny Setesdalheiene, jak ji turisté uvidí od záchytného srubu Svartenut |
