»Nějak to tady bublá«

-
Obrovitý černoch Miguel kráčel s mačetou v ruce jako první. »Nějak to tady pod nohama bublá,« řekl překvapeně a byla to málem jeho poslední slova. Bažina, do níž vkročil, jej začala s mlaskáním polykat. Propadal se rychle a takřka pravidelným tempem jako potápějící se loď. Bělmo jeho očí, hrůzou doširoka rozevřených, děsivě svítilo v šeru pralesa. Bahno už mu sahalo po pás, po břicho...

Nebojte se, černoch Miguel z jedné dětské knihy,jejíž jméno už dávno vygumoval čas, nakonec stejně vyvázl. A tak malý čtenář mohl klidně dál toužit po skvělých dobrodružstvích v mokřinách brazilského Pantanalu. Jaká křivda, že něco takového není doma. Ale je. Samozřejmě,že je. Když vstoupíte na půdu rezervace Soos, řeknete možná úplně stejně jako nebohý Miguel: »Nějak to tady bublá.« Máte ovšem proti němu výhodu. Je velmi nepravděpodobné, že by to byla vaše poslední slova. Soos, středoevropská rarita u Františkových Lázní, přeci jen není brazilská divočina. Bahenní sopky se tady střídají s močály a bažinami, bahno mlaská, ptáci pokřikují a ve vzduchu se potkávají divné vůně. Vypadá to tu chvíli jako na Islandu či v Yellowstonu, ale také jako v Africe nebo tajze. Anebo jako v úplně jiném světě knih science-fiction. Ale Soos, to je přece jen hlavně území bahenních sopek. Jsou slyšet už z dálky. Ano, tady něco bublá! Vůbec to tu nějak mlaská, píská, škrundá a kručí. V bahně vře voda v kráterech, jak do nich hlubiny Země vydechují svůj jedovatý dech. Když útroby planety zakašlou, vyvolají erupci, při níž z kráterů vystříkne trocha vody a bahna. To se ale stává jen občas. Většinou voda jen pobublává jako hrnce na plotně školní kuchyně. Teď je třeba jít s barvou ven. Sopky nejsou žádní obři. V Soosu jsou jich asi dvě stovky,některé jsou jen potěr, drobné otvůrky v bahně, v nichž stále pobublává voda. Jiné krátery jsou však již pořádné díry,jimiž si Země může opravdu pěkně odfrknout. Jsou široké až metr a stejně jsou i hluboké. Stačí vzít klacek, který leží vedle jícnu, a ponořit ho do vody. Bahenní sopky (odborníci tenhle název nemají rádi a říkají jim mofety - uznejte ale,že to nezní nijak romanticky) připomínají zmenšený Island, Yellowstone nebo podobnou krajinu v novozelandské Rotoruy. Jsou jakýmsi ventilátorem, jímž vnitřek planety upouští přebytečnou páru, a současně dozvukem dávné éry: na počátku čtvrtohor tady bylo poslední místo, kde na dnešním území republiky soptily vulkány. Teď už je tam dole klid,magmatický krb je vyhaslý. »To ovšem znamená, že má stále teplotu několika set stupňů. Ochlazuje se totiž o tisícinu stupně za tisíc let,« říká správce rezervace Karel Brož. To je ten důvod, proč »sopky« v Soosu stále soptí. Při ochlazování se totiž uvolňuje oxid uhličitý,postupuje k povrchu a pak se probublává vodou. Anebo jen syčí. To když je sopka prázdná, bez vody. V létě ty velké syčí a piští jako papiňáky. Každý by si myslel, že se voda opravdu vaří, ale stačí dovnitř strčit prst. Dostali byste z toho spíš rýmu. Voda není teplá. »Výdechy jsou studené, všechno to bublání způsobuje jen plyn,« říká správce Brož. Vlastně je to podobné tomu, když se kdysi pomocí bombičky připravoval sifon. Ale sifon byl určitě bezpečnější. Na vzdálené a hůře přístupné straně rezervace leží v bahně vybělené křehké kostřičky. Tomu místu se říká Ptačí hřbitov. »Dusivý CO 2 je těžší než vzduch, a tak se drží u hladiny mofety,« říká Brož. »Ptáčkové vidí vodu a letí se napít. Vzhledem k jejich váze jim stačí, aby se několikrát nadechli a je konec.« Lidem se nemůže samozřejmě nic stát. Ale malý chlapec, který kráčí po stezce napříč rezervací, se přesto drží ostentativně za nos. Vadí mu totiž jiné plyny. V e vzduchu to občas páchne, jako by někdo právě škrtl obří sirkou (to smrdí síra). Jinde člověka praští přes nos pach zkažených vajec (znáte to: H 2 S smrdí jako pes). A jinde je cítit cosi jako koncentrovaný mořský vzduch (soli). Soos občas zavání jako místo, kde si peklo zřídilo svou pozemskou filiálku. Aby se Soos stal Soosem, potřeboval k tomu vedle plynů ještě spoustu minerálky. Nebyl to problém, vždyť leží v kraji minerálních pramenů, Františkovy Lázně jsou takřka za rohem. Kdysi tady z minerálky vzniklo jezero, které bylo příliš na okolní rostliny příliš slané. Ty mizely, zato se ve vodě dařilo rozsivkám, řasám s křemičitou schránkou na zádech. Když taková rozsivka zemřela, schránka klesla ke dnu. Po desetitisících let se tak navršil sedm metrů vysoký polštář (představte si ty biliony živočichů, kteří poskytli své schránky), který zůstal, i když jezero dávno zmizelo. Kdo jde Soosem, kráčí po něm. Slaný polštář nazývaný křemelina tvoří střed rezervace a je nesmírně důležitý. Nic na něm neroste, je rozpraskaný jako bláto ve vypuštěném rybníce a většinou černý. Spolu s krátery dodává místu ráz krajiny někde na Marsu nebo na Měsíci. Nebylo by ale příliš moudré pokoušet se v této měsíční krajině o armstrongovský »malý krok pro člověka«. Sever a jih Soosu je pěkná bažina. Někde je půda pevná, ale někde člověka poučí už první došlápnutí. Pod chodidlem to zaškrundá jako při bolebřichu a ozve se zlověstné zabublání, jak voda vystupuje nahoru. Dál ani krok. Ostatně už slovo Soos znamená v »egerlandštině«, chebském nářečí němčiny,cosi jako močál. Vyslovte jako »suóss«. Pokud ale paměť sahá, tak Soos prý vzal život jen dvěma koním a jedné krávě. A ti se tam ani neutopili. Lidé je vytáhli či jim prokopali cestu ven, ale zvířata zemřela na podchlazení nebo vyčerpání. Sooské bažiny přecenili i zločinci, kteří před časem zabili v Německu taxikáře Helmuta Wildeho. Odvezli oběť do bažiny, ale ta odmítla být komplicem. Lidé později našli tělo tam, kde jej pachatelé pohodili. V rezervaci jsou však i jiné, hltavější močály. »Tam, kde se těžila rašelina, je velmi ošidný povrch. Zdá se pevný, ale je to jen slupka,« říká Karel Brož. »Pod ní jsou metry vody a bahna.« Voda v močálu má rezavý odstín. Je hustá. Na povrchu stojí zlověstná směs bublinek a duhových barvy napovídajících hnilobu. Dole to bude určitě pěkně měkké. Houština vysokých travin roste přímo z vody a právě povívá ve větru. Připomíná sluncem sežehlé břehy afrických jezer. Pahýly stromů v zarostlé vodě a břízky zase vypadají, jako by se sem přenesl obraz z tajgy, z mokřin podél Jeniseje. Voda bublá, vzduchem se nese povídání ptáků, nad močálem krouží párek jestřábů. Je klid, jako by to bylo uprostřed pustin. Bílý pruh tryskáče na obloze působí nepatřičně,skoro drze. Nepatří sem.

Může se hodit

Rezervace Soos ležící asi šest kilometrů od Františkových Lázní je otevřena každý den od deseti do sedmnácti hodin. Dospělí platí 40 korun, děti polovinu. Návštěvníkům je k dispozici asi kilometr dlouhá naučná stezka, která vede kolem většiny zajímavých míst v rezervaci. S ohledem na život v Soosu i čistotu vlastních bot není dobré ze stezky, tvořené jakýmsi dřevěným chodníkem, sestupovat. Stezka je bezbariérová.

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Výlet do thajského ráje. Některé ostrovy tu většina Čechů ještě neobjevila

27. března 2024

Premium Když se řekne dovolená v Thajsku, většina lidí si představí ruch a vřavu největšího z ostrovů...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...