Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Víkend v maďarských Benátkách. Jezero Velence si zamilujete

aktualizováno 
I přesto, že se jezero Velence pyšní nádhernými přírodními poklady, zůstává zatím u našich cestovatelů stranou zájmu a pořád se drží ve stínu mnohem většího Balatonu. Kombinace malé velikosti s pohodlnou dostupností z něj ale dělají bezvadný víkendový tip na výlet.

Park Strand Kemping v Agárdu. Drtivá většina travnatých pláží je součástí rekreačních komplexů. | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Podobně jako populární Balaton i jezero Velence dosahuje velmi malé hloubky. Kvůli tomu se rychle prohřívá, a teplota vody se tak běžně vyhoupne až ke třiceti stupňům. A díky vysoké koncentraci minerálů jsou jí připisovány léčivé účinky.

Fotogalerie

Na druhou stranu, přinejmenším třetinu plochy jezera zabírají neprostupné porosty rákosu, což nebezpečně zavání komáry.

Dalekohled povinně s sebou

Název jezera se shoduje s maďarským výrazem pro Benátky. Původ pojmenování prý vychází ze středověké přítomnosti benátských řemeslníků. Kanálů a lagun tu ostatně je požehnaně. Já jsem se do maďarských Benátek vypravil počátkem května, mimo hlavní sezonu. A také mimo čas komárů.

Každopádně nudou jsem rozhodně neumřel. Místo vřavy davů se po travnatých plážích potulovaly divoké husy, občas se vzduchem mihla bílá křídla volavek či kolpíků a nad rákosím předváděli zdařilé piruety dravci.

Ptačí pozorovatelna západně od Agárdu

Ptačí pozorovatelna západně od Agárdu

Právě pozorování ptactva patří k důležitému volnočasovému programu, které jezero Velence skýtá. Zejména poblíž jihozápadního cípu bylo zbudováno několik ptačích pozorovatelen, takže si sebou nezapomeňte přibalit dalekohled. Mně se ho bohužel táhnout nechtělo a pak jsem musel menším skupinkám návštěvníků obtížených stativy, teleobjektivy a vším tím nezbytným vercajkem správného pozorovatele tiše závidět.

Další zdejší aktivity představuje například jachting a podobné vodní sporty. Klíčová letoviska jsou situována kolem východního a především jižního břehu jezera a tam také najdeme termální lázně. Bez možnosti relaxace uvnitř blahodárných termálů by totiž cestě do Maďarska něco chybělo.

Já jsem zakotvil v Agárdu a leitmotivem mé výpravy se stala poznávací turistika. Zejména mě zlákala pahorkatina u obce Pákozd na protilehlém severním pobřeží. Proto jsem dopoledne uvítal příležitost svézt se výletním parníkem. První minuty plavby probíhaly otevřeným prostorem, následně se loď proplétala spletí ramen mezi rákosím, odkud se ozýval hlasitý koncert ptactva. Občas jsme minuli dřevěnou pramici, kde se stoickým klidem a v kamenné póze posedávali rybáři dychtivě očekávající svůj úlovek.

Dopolední výprava na ryby. V pozadí je lehce patrná věž rozhledny u arboreta.

Dopolední výprava na ryby. V pozadí je lehce patrná věž rozhledny u arboreta.

Tajuplné kameny uprostřed vyprahlé stepi

Po dvaceti minutách jsem šťastně přistál na ostrově Szúnyod, který je náspem se silnicí připojen k blízké pevnině. A po nepříliš záživném úseku jsem rychle dospěl do Pákozdu. Tam zvolna stoupám na náhorní plošinu zprvu porostlou nízkým lesem.

Náhle se však okolí dramaticky změnilo a přede mnou se rozevřely nedozírné prostory vyplněné suchou stepí. V ní se nepravidelně objevovaly rozptýlené skupinky dřevin i shluky neprostupných keřů. Z nich neuspořádaně vyčnívaly osamělé žulové balvany a temná, větrem ohlazená skaliska.

Celá přírodní scenérie na mě působila nesmírně exoticky, respektive jižně. A dýchala elementy asijských stepí, afrických savan, středomořské macchie i australské buše. Cítil jsem se silně ohromen. Podobné místo u nás těžko najdeme. Možná tomuto návalu euforie významně napomohlo počasí. Časně ráno mi u stanu pod nohama křupala stébla trávy potažená jinovatkou a teď se vzduch tetelil horkem pravého poledne, kdy teplota rozhodně překročila pětadvacítku.

Mozaika stepi a křovin nad Pákozdem

Mozaika stepi a křovin nad Pákozdem

Skalní útvar Kócka. Návrší tvoří chráněné území přírody Pákozdi ingókövek – Pákozdské Kolébavé kameny.

Skalní útvar Kócka. Návrší tvoří chráněné území přírody Pákozdi ingókövek – Pákozdské Kolébavé kameny.

Mírně zvlněné plošině dominuje černý zub Pohanského kamene, který se dostal do oblasti zájmu milovníků tajemna. Pro ně získal punc magického místa opředeného pověstmi o dávných rituálech. Alternativní spekulace mu dokonce přisoudily roli maďarské varianty světoznámého Stonehenge.

Ověřené ubytování

Oblast okolo jezera disponuje širokým spektrem ubytovacích kapacit většiny kategorií. Mě zlákal pobyt v kempu. A jelikož zrovna byl konec dubna, tak padla volba na Park Strand Kemping. Ten zde totiž jako jeden z prvních otvírá sezonu.

Příjemně mě potěšila e-mailová komunikace, srdečné uvítání i ochotný personál. Je to starší velkokapacitní kemp s rozlehlou travnatou pláží. Pozitivně oceňuji nepřetržitou přítomnost ostrahy a rovněž bezplatné použití sprch. Přístup do vody je mírný. Součástí doplňkových služeb je v hlavní sezoně obvyklá půjčovna šlapadel, nabídka občerstvení a další atrakce. Zároveň kemp hostí různorodé víkendové akce. Což samozřejmě může zvýšit jeho atraktivitu, ale také naopak narušit klid.

Některé tamní útvary skutečně budí dojem megalitických svatyní nebo obětních stolů, jiné zase napodobují dolmeny. A jejich záhadná neviditelná energie možná způsobila, že mi foťák zničehonic začal hlásit chyby. I když asi šlo jen o poruchu.

Z Pohanského kamene se po značené stezce posunuji k blízkosti stinného porostu. Tam se tyčí nejznámější zdejší skalní útvar, výstižně nazvaný Kócka, což česky naprosto nečekaně znamená Kostka. Naopak nejmohutnější skála pojmenovaná Pandúr je schovaná hlouběji v listnatém lese. Ovšem i ona příjemně překvapí svou bizarní podobou. Kromě Pákozdu se podobné romantické útvary vyskytují také u sousední obce Sukoró.

Přes bitevní pole

Během dopolední cesty jsem si všiml několika informačních směrovek a monumentálních památníků. Nejdříve u silnice v Pákozdu, ale nejvíce se jich objevilo poblíž přístaviště. A všechny se vztahují ke slavné bitvě z 29. září 1848.

Tehdy zde uherští revolucionáři uštědřili porážku císařským vojskům vedeným chorvatským bánem Josipem Jelačićem. Obě strany se do sebe navzájem pustily na pahorcích Mészeg-hégy vypínajících se nad ostrovem Szúnyog. Nyní slavnou událost připomínají vzpomínkový park věnovaný stěžejním okamžikům moderních maďarských dějin, netradičně ztvárněná kaple i ukázky vojenské techniky.

Pohled ze vzpomínkového areálu na severovýchodní cíp jezera.

Pohled ze vzpomínkového areálu na severovýchodní cíp jezera.

O kousek dál se pak rozprostírá areál arboreta s rozhlednou. Nicméně krásné pohledy na jezero se také naskytnou z vrcholové terasy vedle vzpomínkového komplexu, kde se tyčí oslnivě bílý obelisk. Odtud nádherně vyniknou otevřené vodní plochy ve spleti ostrovů a bludišť z rákosů. Panorama jasně dokumentuje pozvolný proces zániku jezera a zároveň odtud dobře vidíme ostré rozhraní zvlněné pahorkatiny a táhlých rovin za jižními břehy jezera.

Ráj pro mlsouny

Od z dálky viditelného obelisku sestupuji zpět k přístavišti. U něj se bělá stylová rybí restaurace Szúnyogszigeti halászcsárda. Zatímco dopoledne přilehlé prašné parkoviště zelo prázdnotou, teď beznadějně praská ve švech a stinná zahrádka čárdy je úplně zaplněna hodujícími návštěvníky.

Takřka všichni hosté jsou domácí, kteří se sem vypravili za sobotním gastronomickým zážitkem. To jednoznačně svědčí o stabilní vysoké oblibě podniku a především o jeho kvalitě. Důkazem je rodina, která se pomalu šine na loď. Všichni vypadají zcela zmoženě. Avšak naprosto spokojeně, přičemž s blaženě tupým výrazem totální přesycenosti zírají někam do prázdna.

Skupinka cyklistů ještě chvíli nakládá kola a vzápětí se již opět klikatíme průplavy rákosím zpět do Agárdu. Tam začíná gradovat veselí víkendového podvečera. Už před cestou jsem obdržel informaci, že se zde budou konat lidové slavnosti, obohacené o festival vína a pálenky. Ač jsem poměrně dost utrmácen pochodem, přesto odmítám odolat pokušení. Chci se jen krátce mrknout, nic víc.

I soudobá výstavba do sebe zakomponovala tradiční prvky.

I soudobá výstavba do sebe zakomponovala tradiční prvky.

Okamžitě se dostávám do víru venkovského jarmarku, který zčásti věrně kopíruje naše poutě. Ovšem maďarská varianta je svou vizáží mnohem pestřejší, skladbou prodávaných dobrot několikanásobně pikantnější a hudební kulisou bezkonkurenčně temperamentnější.

Maďarská klasika

Maďarská klasika

Prodírám se hlasitým davem. Dřevěné pulty přetékají ohromujícím bohatstvím tradičních maďarských uzenin, sýrů, a řemeslných výrobků. Pochopitelně tady nemůže chybět trdelník pečený klasickou metodou na žhavém popelu. Trhákem jsou pak produkty z mangalice (plemeno prasat pocházející z Velké uherské nížiny).

A pak samozřejmě klenoty lokálních vinařů či páleníků. Obě příbuzná odvětví pro svoji prezentaci záměrně upřednostnila kvalitu před kvantitou, chytře zabalenou do atraktivního designu. Tudíž nabízená vína se spíše hodí jako dárek nebo milá vzpomínka pro některý večer po návratu z cesty. K dlouhému posezení naopak vábí venkovní zahrádky mnoha okolních krčem a bister s rybími pokrmy, poctivým gulášem a levným odrůdovým vínem.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Jezero Velence leží poměrně blízko slovenských hranic, pár kilometrů východně od Székesfehérváru. Motoristé mohou využít více kombinací přístupových tras. Záleží jen na tom, zda více preferují dálnice, či ostatní komunikace.

Nad severním pobřežím jezera vede autostráda M7, která spojuje maďarskou metropoli s Balatonem. Pás letovisek situovaných podél jižních břehů je skvěle dostupný veřejnou dopravou, každou chvíli sem míří vlaky z terminálu v Budapešti – Kelenföldu. Některé spoje ovšem zastavují pouze ve větších stanicích. A do Budapešti se od nás také dostanete velice snadno, ať už vlakem, nebo autobusem.

Nejlépe je na kole
Maďarsko si právem získalo pověst cyklistického eldoráda. To plně potvrzuje i hojnost cyklostezek a tras v okolí jezera. Kromě silně frekventované okružní trasy se lze pohodlně dostat též do Székesfehérváru a Budapešti.

Jednotlivé větve nebo menší navazující okruhy pak cyklistům přiblíží přilehlé vesnice, dále je dovedou k mnoha přírodním zajímavostem, včetně ptačích pozorovatelen a skal nad Pákozdem. A tam se místo standardního asfaltu již přihlásí o slovo pořádný terén. Pozor, úsek mezi skalami Kócka a Pandúr je nesjízdný. Informační centra i větší ubytovací zařízení vás zdarma vybaví slušnou mapou s cyklotrasami, naučnými stezkami a značenými cestami pro pěší.

Internet:
www.velencei-to.hu (zde najdete i brožuru v českém jazyce)
www.velenceturizmus.hu
www.pakozdturizmus.hu

Informace o plavbě
Aktuální jízdní řády jsou pouze v maďarské verzi: www.velenceitohajozas.hu

Autoři:


Témata: Budapešť, lázně




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.