Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Očima čtenáře: Návštěva Bruselu těsně po útocích ve Francii

  11:00aktualizováno  11:00
Se ženou jsme po osmi letech vyrazili na dlouho plánovaný prodloužený víkend do Bruselu. Do cesty však nečekaně zasáhly teroristické útoky v Paříži. Události vzaly rychlý spád a i když jsme se chlácholili tím, že Paříž je od Bruselu daleko, druhý den bylo všechno jinak.

Legendární bar Delirium Tremens, který nabízí desítky druhů piv. Od meruňkových přes čokoládové až k třešňovým. | foto: Jan Váca, iDNES.cz

Naše cesta ubíhala příjemně. Sobotní provoz byl mírný a nebýt brutálního deště, dalo by se jet i rychleji. Dokud to šlo, poslouchali jsme české rádio a aktuální zprávy. Pak už jsme se spoléhali na datový roaming a informace z webu.

Fotogalerie

Asi po třech hodinách jízdy potkáváme v protisměru snad padesát policejních dodávek, jak směřují někam k českým hranicím. Možná. To byl jediný výraznější pocit, že se něco děje.

Během cesty ještě několikrát potkáváme namátkové kontroly na odpočívadlech u dálnice. Zaměřovali se ale většinou na „neprůhledná“ auta, plechové dodávky a osobáky s tmavými skly, kdy nebylo moc vidět do interiéru. Čím blíž k Nizozemsku a Belgii samotné, tím viditelná policejní aktivita spíše slábla.

Po zásazích v Bruselské čtvrti Molenbeek se nám do centra ani moc nechce. Městem se stále neslo houkání policejních sirén a moc lidí na víkendový den na ulicích nebylo. Přes den jsme raději jeli na výlet mimo město, ale večer už jsme se na procházku vydali. Zelená světla na přechodech pro chodce svítila zbytečně. Využilo je jen pár běžců, kteří si večerní dávku sportu nedokázali odepřít. Čím blíže středu města, tím přibývalo lidí, ale jinak byla v ulicích hlavně auta.

Čůrající památky i luxusní vafle

Parkujeme u katedrály Svatého Michaela a Guduely. Procházíme centrem až na hlavní náměstí Grand Place s obří stavbou radnice a řadou cechovních paláců. Všechny budovy jsou krásně nasvícené a v navlhlé dlažbě se krásně odrážejí. Není sice sezona, ale lidí je tu na víkendový den a teplé počasí pomálu. Atmosféru ruší jen vrávorající skupinka asi šesti Angličanů, kteří se snaží najít podnik, kde jim ještě nalijí. Jejich hlasité výlevy neuniknou nikomu na náměstí.

Kousek od Grand Place je v Rue de l ́Etuve ikona Bruselu - socha čůrajícího chlapečka Manneken Pis, kterou musíte vidět, když už tam jste. V přilehlém domě dělají tradiční vafle s veškerou oblohou, jakou si lze představit. Lákají i cenou jedno euro. To je ale za holou vafli a pokud prstíkem ukážete na vzorovou nabídku, jste najednou na pěti. Fakt je, že vafli pak pod nánosem čokolády, jahod a šlehačky těžko hledáte. Stojí to za to.

Cestou zpět k autu se ještě zastavujeme v pasti na turisty, uličce plné rybích restaurací a mořských plodů, která je tak úzká, že naháněčům jen těžko unikáte. My však jdeme najisto. V zapadlé slepé odbočce Impasse de la Fidélité stojí kromě vyhlášeného baru Delirium ještě soška čůrající holčičky. Trošku zvláštní, ale když si na to v Belgii potrpí, tak proč si to umění nezvěčnit.

Čůrající chlapeček. Ikona Bruselu.

Čůrající chlapeček. Ikona Bruselu.

Hlavní náměstí s radnicí a cechovními paláci Grand Place

Hlavní náměstí s radnicí a cechovními paláci Grand Place

Past na turisty. Úzká ulička plná restaurací s mořskými plody a rybami.

Past na turisty. Úzká ulička plná restaurací s mořskými plody a rybami.

Obavy z terorismu ustupují s přibývajícími pivy

Pět kroků od umění už sestupujeme do sklepního patra pivního doupěte. Zápis v Guinnessově knize rekordů si tato mekka pivařů jistě zaslouží. Těžko odhadnout, kolik druhů piv tu nabízejí, ale rozhodně jsou to stovky. Zatímco okolní restaurace jsou sotva z třetiny obsazené, tady je hlava na hlavě. Pivo teče proudem, vlastního slova není slyšet a podle multikulturního osazenstva byste těžko odhadovali, ve které zemi jste. Atmosféru narušuje jen pohled do nápojového lístku. Za točený půllitr piva tu v průměru chtějí šest eur. Malé stojí zhruba 3,50, ale je to jen 0,25 litru. Tak pozor. Některé kousky mají i přes deset procent a ačkoli chutnají spíš jako dezertní víno, rychle lezou do hlavy. Účinkům vysokého obsahu alkoholu právě hromadně podléhala již zmiňovaná skupinka rozeřvaných Angličanů u vedlejšího stolu, která tady našla spolehlivé útočiště. Tady se to ztratí.

Střízlivější osazenstvo včetně nás vždy zmlklo a zpozornělo, když do klubu vstoupil tmavší návštěvník v kabátě až na zem, na třetím schodě se zastavil a zvědavě se rozhlížel. Naštěstí pro nás vždy jen někoho hledal, než že by hledal cíl. S přibývajícími pivy ale obavy z teroru ustupovaly.

Na čepu je asi dvacet druhů piv. Průměrná cena točeného půllitru vyjde zhruba na šest euro. V lahvích vás čekají další desítky druhů.

Na čepu je asi dvacet druhů piv. Průměrná cena točeného půllitru vyjde zhruba na šest euro. V lahvích vás čekají další desítky druhů.

Slušná nabídka obchodu s pivem, kterých je v Belgii na každém rohu dost.

Slušná nabídka obchodu s pivem, kterých je v Belgii na každém rohu dost.

Kolébkou hranolek je prý také Belgie, dodnes se o toto prvenství přou s Francií. Belgičani hranolky jedí i jako hlavní jídlo. Slušná porce s kečupem přišla ve stánku na 2,50 eura.

Kolébkou hranolek je prý také Belgie, dodnes se o toto prvenství přou s Francií. Belgičani hranolky jedí i jako hlavní jídlo. Slušná porce s kečupem přišla ve stánku na 2,50 eura.

Cestou do bytu jsme horko těžko hledali místo, kde si odskočit. Vždy, když se zdálo, že už máme temné zákoutí, kde nás při malé potřebě nebude nikdo rušit, stálo tam policejní auto i s posádkou. Když se nám to na krátkém úseku stalo potřetí, vzdali jsme to, a šli odskočit do baru, který jsme zrovna míjeli. Bezpečnostní opatření rozhodně nebyla dělaná okatě.

Druhý den jsme z okna sledovali manévry rodičů, kteří si ve 14:30 hromadně přijížděli pro děti do školy v těsném sousedství našeho domu. Těžko říci, zda je to standard, ale samo neodcházelo jediné dítě. Možná také důsledek minulých dnů.

Robot nahlížející pod auta

Naši odpolední procházku kolem sídla Evropského parlamentu a Evropské komise přerušilo pátraní po bombě. Opáskované ulice, spousta policistů, pyrotechniků a robot, který jezdil po ulici sem a tam a nahlížel pod auta. Naštěstí nic nenašel.

Chození už máme dost, a tak se k dalšímu skvostu architektury Atomiu vydáváme autem. Cesta bohužel vede přes obávanou čtvrť Molenbeek a vzhledem k pokročilému času a okolnostem nám místní nedoporučují se tam zbytečně zdržovat. Zamknout se v autě a na semaforech si nechat prostor k případnému odjetí. To je prý běžná praxe. A nečůrat ani u pumpy.

Krásná dětská hřiště jsou snad v každém parku. V době naší návštěvy zela prázdnotou i o víkendu.

Krásná dětská hřiště jsou snad v každém parku. V době naší návštěvy zela prázdnotou i o víkendu.

Luxusní dětský kolotoč. Jen těch dětí tu mnoho není.

Luxusní dětský kolotoč. Jen těch dětí tu mnoho není.

Krásná dětská hřiště jsou snad v každém parku. V době naší návštěvy zela prázdnotou i o víkendu.

Krásná dětská hřiště jsou snad v každém parku. V době naší návštěvy zela prázdnotou i o víkendu.

Navzdory všem zvěstím se s ničím výjimečným nepotkáváme. Kdyby člověk nebyl pod tlakem informací a obav, tak bychom asi nic nenormálního nezaregistrovali. Naštěstí.

Cestu do Bruselu nelze v těchto dnech zodpovědně doporučit, ale je to fakt pěkné město s parádní atmosférou, množstvím parků, vodních ploch a památek. Sympatické je, že zatím se dá těch 950 kilometrů z Prahy podniknout bez dalších silničních poplatků. Žádné tunely, mýtné brány a dálniční známky k cestě nepotřebujete. Tedy, kromě té naší.

Autoři:






Nejčtenější

Fotografie k filmu Cesta vzhůru
VIDEO: Podívejte se na dokument Cesta vzhůru o horolezci Jarošovi

Snímek o tom, kterak Radek Jaroš bez kyslíku a nosičů zdolal himálajskou velehoru K2, patří k nejúspěšnějším dokumentům, jež se v našich kinech promítaly....  celý článek

Locarno, výhled na město
Nejdelší tunel světa se otevírá. Sluneční ráj za Alpami máme na dosah

Jižní Evropa je blíže, než si myslíte. Slunný švýcarský kanton Ticino na jižním úpatí Alp natěšeně vyhlíží nedělní start pravidelného provozu v nejdelším...  celý článek

(ilustrační snímek)
Nový zákon má podle poslanců KDU-ČSL pomoci chránit turistické značení

Každý, kdo si rád vyjde do přírody v neznámém terénu, to už někdy zažil. Bez kvalitního turistického značení či dobré mapy člověk občas sejde z cesty. Šéf...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.