Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Narvik: kde končí koleje

aktualizováno 
- Patnáct set kilometrů severně od Osla, na poloviční cestě na severní pól a jen krůček od bájného norského Nordkappu končí železniční trať. Z norské strany se však vlakem do Narviku stejně nedostanete. Jednou ze zajímavostí této nejseverněji položené železniční dráhy je to, že spojuje norské městečko Narvik jenom se Švédskem, jehož hranice v severní části Norska leží místy pouhých třicet i méně kilometrů od pobřeží.
Na přímé lince z Göteborgu musí vlak překonat téměř 2000 kilometrů za pětadvacet hodin jízdy. Nabere pasažéry ve Stockholmu a po nekonečných kilometrech švédských prérií se nakonec v Bodenu u finských hranic stáčí doleva.
Poslední stovky kilometrů se prokousává horskými hřebeny a údolími, tancuje po vrcholech a šplhá do strmých tunelů. Zatímco na počátku cesty mu počasí většinou přeje, ke konci vjíždí na území laponské Královny zimy. Od brzkého podzimu do pokročilého jara se tu na zasněžených pláních prohánějí skateboardisti a lyžaři z celého světa. I oni se chvilkově stávají pasažéry vlaku, který je převáží od úpatí jedné hory k druhé. Potom hory najednou končí stejně náhle, jako začaly, a je tu konečná stanice. Když vlak zahouká před poslední zatáčkou, na horizontu už se lesknou široké vody Atlantiku.
Tam, kde dnes leží městečko Narvik, stávalo na přelomu století pouze pár zemědělských usedlostí. Železnici začali Norové budovat v roce 1898, sedm let předtím, než se vymanili z personální unie se Švédskem. Důvodem ke stavbě železnice mezi švédskou Kirunou a norským Narvikem tehdy byly ohromné zásoby železné rudy ve švédské části Laponska. Pro její těžbu byl zásadní přístup do nezamrzajícího přístavu. Ačkoliv Narvik patří k nejseverněji položeným městům ve Skandinávii (leží nad osmašedesátou rovnoběžkou), přesto je v něm díky vlivu teplého Golfského proudu podnebí velice mírné. Průměrná teplota v lednu a únoru dosahuje minus čtyř stupňů.
Stavba železnice se ukázala jako tvrdý oříšek, a to zejména na norské straně, kde se koleje šplhají po strmých horských stráních. 168 kilometrů železné dráhy bylo dokončeno v roce 1902. V listopadu si Norsko toto výročí každoročně připomíná týdenním zimním festivalem. A věru je co oslavovat. K tomuto datu se totiž váže i podstatná událost - se zavedením železnice se do Narviku začali stěhovat první "kolonisté" a osada se oficiálně stala městem. Dnes v tomto městečku žije téměř 20 000 obyvatel, a najdete v něm i vysokou školu inženýrskou.
Narvik bylo jméno, které se za druhé světové války vyslovovalo s nadějí i strachem. Právě tam Německo utrpělo svoji první porážku. Bylo to v dubnu roku 1940. Pod rouškou silné sněhové metelice se německé vojsko dostalo do přístavu, potopilo dvě válečné lodě a krátce nato obsadilo celé město a zmocnilo se nejdůležitějšího zdroje válečného průmyslu: železné rudy.
O pár dní později v prudké námořní bitvě německou armádu potlačilo britské válečné loďstvo a spojené síly norské, britské, francouzské a polské město osvobodily. Zpráva se rozšířila do celého světa: "Vojsko třetí říše není neporazitelné! Podívejte se na Narvik!" Situace na západní frontě však byla stále tíživější a nebylo možné vázat vojsko na obranu Narviku. O dva týdny později dostali Spojenci pokyn Narvik opustit. Do zničeného městečka se bez překážek znovu vrátili Němci a drželi nad ním moc dalších pět dlouhých let.
Toto období je zajímavě dokumentováno v narvickém Muzeu války, které ročně navštíví okolo 50 000 návštěvníků. Další muzeum, které byste si neměli nechat ujít, se nazývá Ofoten a zobrazuje, jak se v Narviku žilo již od doby kamenné. Po tehdejších lovcích se v Narviku dokonce zachovaly i skalní rytiny s motivy lovu a rybolovu, které najdete na nenápadném pahorku nad městem.
Dnešní Narvik však je mnohem více než jen vzpomínkou na doby minulé. Na podzim, jaře a zimě je i přes vládu polární noci Narvik v zajetí lyžařů. Pouhé tři minuty od centra města se nachází jedno z nejlepších lyžařských středisek severního Norska - hora Fagernes, na které je k dispozici osm sjezdovek. Lyžovat se tu dá od listopadu až do května. Z horních stanic vleků tu můžete obdivovat atlantickou scenérii i vzdálené Lofotské ostrovy na horizontu. 650 metrů nad městem se nachází horní stanice lanové dráhy, z níž se nabízejí nádherné výhledy na město samo, ale hlavně na okolní hory a fjordy. Na okolních stráních je také možné nalézt dřevěné sruby a napojit se na švédské turistické značené cesty.
Krom toho, Narvik je bránou ke známých Lofotským ostrovům. Dostanete se k nim buď lodí, nebo autobusem.
Autor:




Nejčtenější

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení (21.8.2017)
Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení, zemřeli nejméně dva lidé

Jihoitalský ostrov Ischia v pondělí večer zasáhlo zemětřesení o síle 4. Agentura Reuters uvedla, že se zřítilo několik budov. Italský list Corriere della Sera...  celý článek

Další z rubriky

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.