Bolívie

Bolívie - Silnice v Amazonii | foto: Martin MykiskaiDNES.cz

Napříč Jižní Amerikou autostopem - za dolar

  • 6
Přes osm tisíc kilometrů za jediný dolar v Argentině nebo tři tisíce kilometrů brazilskými pralesy úplně zadarmo. I tak se dá cestovat Jižní Amerikou, vypráví zkušený cestovatel Martin Mykiska.

Cestou lze navštívit vyhlášené turistické cíle, ale také poznat stovky míst, o kterých se v průvodcích nedočtete. A především navázat bezprostřední kontakt s obyčejnými Jihoameričany, což je trochu jiný typ lidí než uhlazení delegáti nerůznějších cestovních agentur. To je ta pravá Jižní Amerika.

V nejnebezpečnějším městě Jižní Ameriky

Naše cesta začala ve Venezuele, v hlavním městě Caracas, který je v současnosti asi nejnebezpečnějším městem jihoamerického kontinentu. Když jsme se chtěli projít do městského parku s vyhlídkou na město, zastavili nás dva policisté s tím, že dál jako cizinci nemůžeme. Po našem dotazu, zda je vstup zakázaný oficiálně, se smutně usmáli a nabídli osobní doprovod. Celou dobu nás nevtíravě následovali a při krátkém rozhovoru sdělili, že loupežné vraždy jsou v Caracasu na denním pořádku…

Vrcholem je historka z nedávné doby, kdy přišel zloděj za motorizovaným policistou se žádostí, aby mu dal motorku. Než se policista vzpamatoval, muž ho zastřelil a na ukořistěné motorce odjel.

Venezuela
Nafukovací Chavez

Ve městě jsme mimo jiné navštívili muzeum Simona Bolívara, rodný dům Simona Bolívara, náměstí Simona Bolívara (s jeho sochou uprostřed), Národní Panteon (hrobka Simona Bolívara), muzeum koloniálního umění a také ocenili fungující metro – jedno z mála v celé Jižní Americe a zde dokonce klimatizované (částečně).

Přestože se nám podařilo procourat zbytky koloniálního centra Caracasu bez úhony, při odjezdu z města jsme si pořádně oddechli. 

Nejznámější turistickou oblastí Venezuely je Gran Sabana, oblast tajemných stolových hor. Cesta z Caracasu trvá zhruba 30 hodin, a tak se přímo nabízí cestování přerušit návštěvou kouzelného koloniálního města s názvem (jak jinak!) "Bolívarovo Město", tedy Cuidad Bolívar. A právě za Cuidad Bolívarem začal náš bláznivý autostop napříč celou Jižní Amerikou.

Venezuela
Prodavačka v Cuidad Bolívar

Mezi zlatokopy

Díky tomu jsme se ihned dostali mezi zlatokopy v oblasti města s výstižným jménem El Dorado. Stopli jsme totiž chilského geologa už roky usazeného ve Venezuele, který tady na vlastní pěst zlatokopům zprostředkovává proces získávání zlata z vytěžené horniny. Když jsme se Chilanovi zmínili, že jsme ze střední Evropy z Čech, ihned nás pozval k sobě, abychom zpestřili monotónní život v divočině jeho partnerce, prý naší krajance.

Daniela, okolnostmi donucená komunikovat převážně s prostými zlatokopy, naši návštěvu uvítala opravdu s  radostí. A že nebyla Češka, nýbrž Francouzka? To se tady ve venezuelské divočině tak nebere. Evropan jako Evropan.

Venezuela
Cuidad Bolívar

Majestátní stolové hory

Zatímco na největší turistické lákadlo Venezuely, nejvyšší vodopád světa Salto Angel, se jinak než organizovaně prakticky dostat nedá, protože výchozí bod je dostupný letecky, Gran Sabana nabízí nezávislým cestovatelům velké pole působnosti. Otevřeným kouzelným krajem, jehož obzory lemují obrysy impozantních stolových hor, se lze toulat donekonečna. 

Venezuela
Stolová hora Roraima

Jen je třeba počítat s prodíráním se pralesy, když směr cesty zkříží zalesněné údolí, a s hejny tiplic podél vodních toků. Jejich kousnutí nepříjemně svědí až zpětně. Moskyti uvnitř pralesa jsou samozřejmostí.

Vrchol stolové hory Roraimy je fascinující svět sám pro sebe. Celkově rovinatý, ale zvrásněný temný povrch z hrubého pískovce, plný jezírek, bizarně erodovaných kamenů a zvláštní květeny, která se nevyskytuje nikde jinde na světě (maximálně na některé ze sousedních "stolovek“).

Návrat do dávné minulosti Země je zde realitou – nejen díky asociaci vyvolané  světoznámým příběhem Arthura C. Doyla "Ztracený svět" – skalnatý pískovcový materiál Roraimy totiž patří k nejstarším geologickým formacím na Zemi. Vznikl jako usazenina dávného moře a je starý neuvěřitelných 1,3 milionu let!

Venezuela


Brazílie: místo amazonských pralesů africká savana 

Z Venezuely lze pokračovat na jih do Brazílie. Cestovatele čekají stovky a stovky kilometrů nepatrně osídlené krajiny – nicméně takřka všude podél cest již rozdělené na soukromé pozemky. Severní brazilský stát Roraima s hlavním městem Boa Vista je už osídlený a na kraví farmy přeměněný z větší části, zde pralesy nečekejte.

Příroda ale lidem ukazuje, a poměrně drsně, že "sapiens“ v názvu našeho druhu nemusí být vždy úplně výstižné. Plochy, na nichž byly dříve pralesy (intenzivní odlesňování zde začalo v průběhu 70. let 20. století), jsou vyschlé, v dobách sucha náchylné k rozsáhlým požárům a při průjezdu si člověk připadá spíše jako v horké africké savaně než ve vlhké jihoamerické Amazonii.

Původní pralesy silnici lemují až v oblasti, kde se přejíždí rovník a kde dálková, ale zde již jen bahnitá mizerná silnička přejíždí  do největšího brazilského státu Amazonas.

Bolívie
Cesta do Coroica

V další cestě na jih ale stojí největší a nejvodnatější řeka světa Amazonka. Pokračovat je možno jedině lodí nebo letadlem. Volíme dvacetihodinou plavbu do 700 km vzdáleného Santarému. V rovnějších úsecích Amazonky je na obzoru vidět samá voda – jako na moři. Pralesy lemují břehy – v několikakilometrové vzdálenosti. Řeka je tady široká až pět kilometrů.

Ze Santarému je náš plán nejméně jistý. O podmínkách bahnité cesty s honosným názvem Rodovia BR-163, která protíná  pralesy států Pará a Mato Grosso, nevíme do poslední chvíle nic. A zda se 1 700 km dlouhý úsek, tedy vzdálenost asi jako vzdušnou čarou z Prahy do Moskvy nebo z Prahy do Madridu, podaří vůbec projet, není jisté ani po prvních tři sta kilometrech.

Může se hodit

Doprava z Evropy
Letenky do Jižní Ameriky se dají sehnat od cca 25 000 Kč vč. poplatků, záleží na sezoně, době pobytu a destinaci. Nejčastější (tedy levnější) destinace zahrnují Sao Paulo a Rio de Janiero (Brazílie), Caracas (Venezuela), Lima (Peru) a Santiago de Chile (Chile).

Doprava ve vybraných zemích Jižní Ameriky
Ve všech zemích lze využívat husté sítě autobusové dopravy. S mnohahodinovým zpožděním z důvodu technických závad je ale třeba počítat všude (zejména při návratu do místa, odkud se pokračuje letecky – tedy konkrétní den a hodinu!)

Venezuela:

autobusovou dopravu poslední roky sužují technické problémy neudržovaného vozového parku. V oblastech vzdálenějších od velkých měst lze omezeně stopovat. Na silničkách v divočině je to pak jediná možnost.

Ve Venezuele lze také využít cenově dostupnou síť vnitrostátní přepravy celé řady soukromých společností – informace lze snadno získat například po příletu do Caracasu na Aeropuerto International se Maiquetía Simon Bolivar.

Venezuela
Největší vodopád světa - Salto Angel

Brazílie:

Všechny hlavní tahy jsou pokryty poměrně spolehlivou a rychlou autobusovou dopravou. Často i po poměrně odlehlých silnicích jezdí autobusy, i když třeba jen jednou či dvakrát za týden. Ve venkovských oblastech je možné stopovat, čím dále od "civilizace", tím je větší pravděpodobnost, že to bude i zadarmo…


Bolívie:

Všechna města jsou propojena autobusovou sítí. Přejezdy trvají často hodně dlouho kvůli nekvalitnímu povrchu vozovek. Poruchy či závady dopravních prostředků jsou středně časté.
Autostop ve smyslu jezdit zadarmo prakticky neexistuje, ale projíždějící vozy berou náhodné cestující za úplatu. Hodně je rozšířeno cestování na korbách náklaďáků. Je to pomalejší, nepohodlné co se prašnosti týče, ale pro vyhlídku na krajinu mnohem příjemnější.


Chile a Argentina:

Obě země jsou z dosud jmenovaných asi nejvyspělejší. Je zde hustá a spolehlivá autobusová doprava, cenově přijatelná. V obou zemích je akceptován autostop. Nesetkal jsem se s případem, že by se na "stopu“ platilo.

Jazykové vybavení:

Pro všechny země je nutné umět alespoň základy španělštiny, v Brazílii se hovoří portugalsky. Na venkově se anglicky cizinec prakticky nedomluví.

Brazílie

900 km stopem s brazilskými kovboji 

Stopování je úmorné – dva dny na jednom místě, dva dny o sto kilometrů dál na druhém, pak následuje ohromné autostopařské štěstí, jedeme 900 km vcelku.

Dva dny nepřetržitého natřásání na korbě minináklaďáku nás neuvěřitelně sbližují s partou brazilských kovbojů, kteří nedozírnými prostory své vlasti putují za prací. S sebou si vezou jen sedla, houpací sítě, sáček s tabákem, papírové sešity se zásobou papíru na balení cigár a kartáčky na zuby. K tomu nechybí smysl pro humor a pro svobodný život, který si vychutnávají plnými doušky.

Ještě jedno týdenní čekání na jediném místě, u pumpy v zapadlém městě Sinop, a můžeme se vrhnout do další etapy cesty – do Bolívie. Do této zapadlé země Jižní Ameriky vjíždíme asi nejzapadlejším hraničním přechodem nedaleko bolivijského městečka San Matýas.

Brazílie
Městečko ztracené v Amazonii

Uprostřed bolivijských pralesů

Atmosféru San Matýasu snad nejlépe vystihuje postřeh, že psi polehávající v prachu uprostřed městských silnic se nijak projíždějícími vozy nevzrušují. Auta je totiž ohleduplně objíždějí. Ocitli jsme se v panenském kraji  minimálně porušených pralesů, kde jednotlivé osady od sebe dělí desítky kilometrů.

Osady ale mají překvapivě obdivuhodnou historii. Až sem kdysi zabíhal slavný "jezuitský stát". Na rozdíl od Paraguaye či Argentiny se v Bolívii dodnes zachoval unikátní soubor kostelíků z jezuitské epochy – tedy z let 1691 až 1767. Roztomilý, prostý a nijak vyumělkovaný kostelík vesničky Santa Ana se dokonce stal předlohou kostela ze známého anglického filmu Misie (The Mission, režie Roland Joffé).

Bolívie
Jezuitská misie Santa Ana

Bolívie nás pohltila na další dva měsíce, bezesporu se jedná o jednu z nejrozmanitějších zemí světa. Z jezuitských misií se může cestovatel během několika hodin přenést do přísně puritánského světa sekty holandských mennonitů, ukrývajících se před hříšným světem v bolivijských pralesech.

TIP cestovani.idnes.cz:
"VEČER S JIŽNÍ AMERIKOU"

Cestovatelé Martin Mykiska a Barbora Mykisková zvou na večer o Jižní Americe
PROGRAM: projekce krátkých filmů (např. Za dědici tajemného jezuitského státu v Bolívii", "Kde zabili Che Guevaru,"..), promítnutí pásma diapozitivů (od Venezuely po Patagonii, život indiánů...), křest knihy Jižní Amerikou přes stolové hory do Bolívie a hudební překvapení.
KDY: v pondělí 17. 12. 2007 od 19 hodin

KDE: v Malém sále Městské knihovny, Mariánské náměstí 1/98, Praha 1
Více najdete na www.mykiska.cz

Vzápětí lze ve městě Santa Cruz navštívit moderní rekreační zařízení s obrovskou "voliérou po motýly", orchideáriem, umělými kaskádovými bazénky a prvotřídní restaurací, vše patří českému krajanu Reznickovi.

O pár hodin později už člověk čeká na pusté odbočce k nádherné archeologické lokalitě Samaipata nebo na odbočce k totálně zapadlé vesnici, kde zabili před 40 lety legendárního revolucionáře Che Guevaru. A pak přijde bolivijské Altipláno, Tibet Jižní Ameriky. Obrovské pláně bez konce, na jejichž horizontech šestitisícoví velikáni připomínají "nějaké bezvýznamné pahrbky".

Bolívie
 V zemi mennonitů

Dábel v katolickém kostele

Bizarní prostředí jistě přispělo ke zrodu bizarní kultury místních obyvatel, vznikly zde například jedny z nejoriginálnějších fiest či karnevalů Jižní Ameriky, ve kterých se mísí staré andské mýty s křesťanským pojetím světa. Výsledkem mohou být třeba tanečníci v maskách ďáblů klanící se před oltářem v katolickém kostele…

V Bolívii se také nachází naleziště největší jihoamerické kultury, která nepřetržitě trvala déle než 1 000 let. Centrem této andské civilizace bylo místo zvané Tiwanaku nedaleko jezera Titicaca, které samo o sobě je skvostem jihoamerické krajiny. Obrovské jezero ve výšce 3 800 metrů je nazývané vysokohorským mořem a váže se k němu nejedna jihoamerická legenda o stvoření světa…

Směrem k jihu je Altiplano drsnější: chladnější a větrnější, opuštěnější  a velkolepější. Krajina 190 km dlouhého naprosto rovného soliska Salar de Uyuni pak svou bělobou připomíná spíše sněhové pláně Antarktidy než hory Jižní Ameriky.

Bolívie
Kraj, kde zabili Che Guevaru

Bolívie
Oruro. Slavnost boj ďábla s dobrem

Bolívie
Vesnička, kde zabili Che Guevaru

Na Divokém Západě

Při cestě vlakem přes město Tupiza dále na jih až do Argentiny pak člověk podvědomě očekává, kdy vlak přepadnou nějací banditi. Jednak se projíždí dokonale "westernovou krajinou" lemovanou obřími kaktusy a jednak ve zdejších horách žili dva z nejslavnějších pistolníků Divokého Západu Butch Cassidy a Sundance Kid, kteří před rukou zákona opustili Spojené státy a v Jižní Americe chtěli začít nový život. Jenže neodolali, a když v okolí vykradli několik poštovních úřadů, zakročila bolivijská armáda. Dobrodružné životy skončily v přestřelce, kdy měli bolivijští vojáci mnohonásobnou přesilu, stejně jako tomu bylo v případě výše zmiňovaného Che Guevary. Bolívie je drsná země.

A jak to bylo s oněmi tisíci kilometrů autostopu v Argentině, Chile a dalších zemích Jižní Ameriky? Tak o tom opravdu až někdy příště (nebo v knize autora článku "Jižní Amerikou přes stolové hory do Bolívie").