Není mnoho neevropských končin, kde se lze domluvit německy. V nynější Namibii a včerejší Suedwest Afrika je však němčina jedním ze tří oficiálních jazyků země. Teutonská tradice tam je k nepřehlédnutí.
V hlavním městě Windhoeku, založeném německým komandantem, je hlavní ulicí Kaiser Strasse, za rohem též Goering Strasse. Restaurace, kavárničky v pasážích, různé ty Metzgerei a Konditorei, jen sluneční žár upozorňoval, že toto není střední Evropa. V hotelu Thueringer Hof náramné pojedení, na rozdíl od zpravidla kulinářských hororů páchaných v anglických kuchyních. Ale byla to doba neklidná, revolucionáři organizace SWAPO bojovali v buši a kladli třaskaviny ve městech. KEIN PLATZ FUER MARXISTEN! domáhal se plakát. Hudební konzervatoř ve Windhoeku má 600 žáků, 27 docentů, a šéf toho všeho se jmenoval Evžen Effenberger, příbuzný známého českého surrealisty. Profesionální muzikant, někdejší člen Moravské filharmonie v Olomouci a Slovenské filharmonie v Bratislavě, z vlasti odešel poté, co přišli Rusové. Zastihl jsem ho nad partiturou právě dokončeného, Namibií inspirovaného opusu. A co ho vlastně do takové "divočiny" zaválo? "Příležitost, zajímavé zaměstnání. Mám tu i možnost dirigovat. Dal jsem dohromady čtyřicetičlenný orchestr. To je tady ta německá tradice." A v čem lze zdejší život pokládat za ochuzenější a v čem za bohatší? ptal jsem dál. "Jsme tu ovšem v poušti. Chybí voda. Když dneska přestanu piplat zahradu, do týdne budu mít problém. To je jako jinde s džunglí - dere se vám do dveří. Ovšem je to tady příroda dramatická, inspirující." Z dalšího vyprávění jsem se také dozvěděl, jak to chodí u nich doma. Například, jak se tam mluví. "Česky, slovensky, německy, anglicky a afrikánsky. Manželka je slovenská Maďarka. A mateřštinou dětí zůstala čeština - samozřejmě," odpověděl ten muž. A dál už potom vyprávěl především o svých zážitcích s divokou zvěří, která patří mezi hlavní bohatství Namibie. Například jak si mu na jeho volkswagena sedl slon. Či jak jeho přítel jel divočinou, nebezpečným terénem, najednou mu praskla pneumatika a do toho se objevil lev. Jel ale s nimi jeden český notorický alkoholik a ten šel lva odstrkávat. Jiní jeho známí si vyjeli na piknik a také narazili na lvy. Zpanikařili, prchli zpátky do auta, zamkli se, ale zapomněli venku jednu těhotnou ženu... Přes všechny dramatické okamžiky se však podle našeho muzikanta žije v Namibii mnohem klidněji než na jiných místech světa. "Nikde jinde jsem nepotkal lidi různých ras, kteří by na sebe byli přátelštější než tady. Můj život je zafixován na muziku. Komponuju, diriguju, učím," dodává závěrem.
Autor je spisovatel a cestovatel
V hlavním městě Windhoeku, založeném německým komandantem, je hlavní ulicí Kaiser Strasse, za rohem též Goering Strasse. Restaurace, kavárničky v pasážích, různé ty Metzgerei a Konditorei, jen sluneční žár upozorňoval, že toto není střední Evropa. V hotelu Thueringer Hof náramné pojedení, na rozdíl od zpravidla kulinářských hororů páchaných v anglických kuchyních. Ale byla to doba neklidná, revolucionáři organizace SWAPO bojovali v buši a kladli třaskaviny ve městech. KEIN PLATZ FUER MARXISTEN! domáhal se plakát. Hudební konzervatoř ve Windhoeku má 600 žáků, 27 docentů, a šéf toho všeho se jmenoval Evžen Effenberger, příbuzný známého českého surrealisty. Profesionální muzikant, někdejší člen Moravské filharmonie v Olomouci a Slovenské filharmonie v Bratislavě, z vlasti odešel poté, co přišli Rusové. Zastihl jsem ho nad partiturou právě dokončeného, Namibií inspirovaného opusu. A co ho vlastně do takové "divočiny" zaválo? "Příležitost, zajímavé zaměstnání. Mám tu i možnost dirigovat. Dal jsem dohromady čtyřicetičlenný orchestr. To je tady ta německá tradice." A v čem lze zdejší život pokládat za ochuzenější a v čem za bohatší? ptal jsem dál. "Jsme tu ovšem v poušti. Chybí voda. Když dneska přestanu piplat zahradu, do týdne budu mít problém. To je jako jinde s džunglí - dere se vám do dveří. Ovšem je to tady příroda dramatická, inspirující." Z dalšího vyprávění jsem se také dozvěděl, jak to chodí u nich doma. Například, jak se tam mluví. "Česky, slovensky, německy, anglicky a afrikánsky. Manželka je slovenská Maďarka. A mateřštinou dětí zůstala čeština - samozřejmě," odpověděl ten muž. A dál už potom vyprávěl především o svých zážitcích s divokou zvěří, která patří mezi hlavní bohatství Namibie. Například jak si mu na jeho volkswagena sedl slon. Či jak jeho přítel jel divočinou, nebezpečným terénem, najednou mu praskla pneumatika a do toho se objevil lev. Jel ale s nimi jeden český notorický alkoholik a ten šel lva odstrkávat. Jiní jeho známí si vyjeli na piknik a také narazili na lvy. Zpanikařili, prchli zpátky do auta, zamkli se, ale zapomněli venku jednu těhotnou ženu... Přes všechny dramatické okamžiky se však podle našeho muzikanta žije v Namibii mnohem klidněji než na jiných místech světa. "Nikde jinde jsem nepotkal lidi různých ras, kteří by na sebe byli přátelštější než tady. Můj život je zafixován na muziku. Komponuju, diriguju, učím," dodává závěrem.
Autor je spisovatel a cestovatel
