Dodnes mi je líto, že jsem se s ním potkal ještě předtím, než zavedl povinné oslavy Dne melounů, neboť melouny jsou v Turkmenistánu dobré.
Omlácené nádobí u Charlese
Moc se mi líbilo doma u britského prince Charlese. Londýnský Palác svatého Jakuba je nenápadná cihlová stavba a podnos, z něhož mě jeho mluvčí naléval čajem, měl uražený roh, a proto jsem byl nadšen, neboť monarchie, jak známo, stojí na důležitějších věcech, než jsou neomlácené čajové podnosy či blýskavé paláce, například na tradici honit o víkendu na koni lišku.
O Charlesovi jsem se tehdy od mluvčího například dozvěděl, že rád jí čerstvou zeleninu, nerad jí kořeněná jídla, že dobře hraje pólo, rád maluje vodovými barvami, a dokonce se dívá na televizi. Ano, to nejsou příliš vzrušující informace, ale rolí státníků je neříkat o sobě pokud možno vůbec nic.
Význam Chicago Bulls
Někdy je však možné udeřit a hovor rozproudit. Například rozhovor s litevským prezidentem Valdasem Adamkusem začal být napínavý až v okamžiku, kdy jsem se ho otázal, zda opravdu fandí týmu Chicago Bulls, na což on řekl: "Jistěže mám rád Bulls, když jsem žil v Chicagu!" a celý se rozzářil, neboť nechtěl už postotřicátédeváté říkat, proč chce Litva do NATO. Já se jen musel snažit neplést si baseball a basketbal.
Blízcí a vzdálení Putinovi
Zajímavou rezidenci mají Putinovi, leží za Moskvou, v nenápadném sosnovém lese, za devatero zdmi a branami, přes něž smrtelník nikdy nepohlédne. Kreml je mohutný palác, ale tahle rezidence působí spíše jako něco mezi lázeňským altánkem a ospalou loveckou chatou, které dominuje obrovský a dlouhý stůl, neboť vládce musí vždy sedět v čele něčeho velkého.
Když jsem do toho centra ruské moci vstoupil, nad velkým kulečníkových stolem běžel zrovna fotbal, Putin spolu s manželkou vystoupili z masivních dřevěných dveří a tvářili se dokonale blízce a zároveň dokonale vzdáleně, jako lidé z jiného světa, za něž je ostatně Rusové považují.
Zlo v Saddámově paláci
No, a také jsem byl doma u Saddáma Husajna, v paláci v jeho rodném Tikrítu. Bylo to skoro přesně před rokem, den poté, co jeho rodné město padlo. Američtí vojáci pojídali rýži s masem, Saddám se krčil schován v "liščí noře", kolem paláce procházeli členové jeho klanu se samopaly v rukou a v očích měli šílenství, neboť tomu všemu nemohli uvěřit, zato rabujícím lupičům došlo, že přichází jejich čas.
Na schodech jeho krásné vily - rozbombardované a vyloupené - s výhledem na zelené háje ležely dvě polámané kýčovité sochy lvů. Bylo to tísnivé místo, paláce v sobě vždy nesou něco ze svého vládce. A tady bylo cítit zlo, věřte nebo ne.
