Nad zlatem českých juniorů Kanada pláče

Reakce kanadského tisku a některých TV komentátorů na právě skončené hokejové Mistrovství světa juniorů v Moskvě byly velmi různorodé a v mnohých případech naprosto neobjektivní. Hladinu rozvířil český hráč Rostislav Klesla, hrající v Bramptonu v Ontárijské hokejové lize (OHL) za místní klub Brampton Battalion, který nazval věci velice upřímně. „Kanadští hráči o sobě vždy říkají, že jsou nejlepší. Na to jsem zvyklý. Ale jestliže jsou nejlepší, proč tedy nevyhrají?“, zeptal se Klesla.

Tato poznámka, otištěná ve všech  torontských denících, popudila mnoho kanadských hokejových „patriotů“, kteří se nemohou smířit s faktem, že svět je nejen dohnal, ale v mezinárodních soutěžích i předehnal. Zmíněný výrok asi nejvíce rozpumpoval adrenalin velmi populárnímu kanadskému koučovi Donu Cherrymu, o němž před lety nejuznávanější torontský sportovní novinář slovenského původu George Gross napsal, že „jej nikdy nikdo neobvinil z přílišné moudrosti“.

Don Cherry - přezdívaný Grapes -  kdysi úspěšný kouč (koučoval mj. Boston Bruins v dobách jejich největší slávy) a dnes velmi populární komentátor veřejnoprávní televizní stanice CBC v programu „Coach’s corner“ je zároveň neuvěřitelný šovinista a demagog. Přesně ve světle tohoto popisu se projevil v sobotním „koučově rohu“, když analyzoval zmíněné Mistrovství světa juniorů. Klesla nazval nevděčníkem, kterému Kanada otevřela náruč a umožnila mu zde hrát a vyvíjet se, a on si dovolí zpochybňovat „bezkonkurenční“ kanadské hokejisty. Prohlásil, že devět členů českého týmu hrajících v Kanadě zabírá místo devíti kanadským juniorům. Toto také označil za hlavní příčinu neúspěchu kanadského týmu. Kanadští junioři jsou podle něj nejlepší, protože jako jediný tým získal třikrát po sobě medaile, i když ne zlaté. Přitom ale nebyl schopen vyvrátit logický Kleslův argument,.  Na otázku svého kolegy – proč tedy kanadský tým nevyhrál ?,  odpověděl, že jsou příliš často měněni trenéři.  

Celá věc připomíná situaci v anglickém fotbale po druhé světové válce. Albion, který dal světu fotbal - stejně jako Kanada dala světu hokej - byl přesvědčen, že jeho fotbalisté jsou nejlepší z nejlepších, nebyl schopen smířit se s myšlenkou, že svět jej předehnal. Vzalo to hodnou chvíli, než ostrovní fotbal vystoupil z ulity, přizpůsobil se světovému vývoji a pozvolna se dostat zpět na špici.

Po Olympiádě v Naganu v zimě 1998 - na které mimochodem zanechal kanadský hokej nemastný, neslaný dojem - a třech mistrovstvích světa, kde dominovaly evropské týmy, (o vítězství evropských juniorských týmů na mistrovstvích světa po mnoho let ani nemluvě) je nyní na čase, aby Kanada udělala se svým hokejem patřičné kroky a předešla tak dalším zklamáním. Je více než jasné, že dogmatismu většiny kanadské hokejové obce přispívá bezkonkurenční jedinečnost kanadsko-americké NHL.

A tady jsme u jádra věci. V NHL v posledních letech dominuje mnoho evropských hráčů, jsou tam již i první průkopníci v řadách koučů (Hlinka v Pittsburgu a Suhonen v Chicagu) a asistentů – jeden dokonce u posledního vítěze New Jersey Devils (Slava Fetisov), a podle všeho tento trend bude pokračovat. Může být průkaznějšího vysvětlení stagnace severoamerických hráčů?

Jarda Holík, dávno již legenda českého hokeje,  nás již podruhé za sebou potěšil. O nic méně, než kdysi, když rozehříval srdce jako hráč. Zejména, když rozhodl vítězným gólem na Mistrovství světa 1972 v Praze, a při svých pověstných rvačkách s Ragulinem.

Kluci, byli jste fantastičtí, gratulujeme!  

Z ontárijského Bramptonu srdečně své čtenáře zdraví a každý den hezký  přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát:  pertvera@home.com

Zlatá euforie českých hokejistů